Článek
V patnácti letech odešel z gymnázia na Státní konzervatoř v Praze, kde ho okamžitě přijali. Když se to později dozvěděl otec, přestal mu platit podnájem. Tak se mu finančně hodilo, že už si za studia zahrál ve dvou filmech, zejména v populární komedii Studentská máma.
První milostnou scénu dostal ale až jako jedenadvacetiletý ve filmu Ohnivé léto. Za partnerku měl velmi populární Lídu Baarovou. „Já měl hroznou trému, když jsem ji měl políbit do výstřihu. Ale ona řekla: Jenom se neboj a pořádně mě bafni. Tak jsem to udělal.“ Sdělil později svůj netradiční zážitek. Nejen, že hrál role džentlmenů, on se tak i choval. Po válce se zastal jako svědek ve vykonstruovaném procesu Baarové, kdy byla nevinně obviněna z kolaborace kvůli milostnému románku s Josephem Goeblesem.
Navázal také intenzivní milostný vztah s Adinou Mandlovou, ale dost krátký, byla o osm let starší a nevázala se k jednomu muži, střídala je. Byla odmalička rozmazlovaná otcem, okolí ji muselo vykat, což ji zůstalo do dospělosti, ona samozřejmě každému tykala. V životě ale žádným velkým Casanovou nebyl, oženil se jenom dvakrát, poprvé s baletkou Evelynou Kinskou, ale to brzy skončilo, byli oba moc mladí. Podruhé to vyšlo s Boženou Truhlářovou, měli syna Svatopluka a dceru Alexandru a žili spolu 61 let (!) až do jeho smrti.
O role neměl nouzi až do příchodu komunistů, nebyl pro ně vhodný, dělnický typ. Velký rozruch vzbudil film jeho kolegy, herce Josefa Grusse Hostinec u kamenného stolu, kde hrál hlavní roli s Rudolfem Hrušínským. Byl hvězdně obsazený a natočený v roce 1948, ale do kin se dostal až o rok později a vzbudil velký rozruch, komunistická kritika se na něm vyřádila a režisér dostal stranickou důtku, že ukazoval zhýralý měšťanský život. Kdyby diváci nevzali kina útokem, asi by ho stáhli a skončil by v trezoru. To byl také na pár let konec jeho filmové kariéry.
Zahrál si pořádnou roli, nadporučíka Lukáše v přepisu Haškova románu Dobrý voják Švejk až o osm let později, a poté i jeho pokračování Poslušně hlásím. Ve filmu ale nebylo jeho herecké umění příliš využíváno, záchranou se pro něj stalo divadlo, postupně působil v Komorním, ABC, Komedie a Rokoko, kde měl spoustu krásných rolí.
Mezi jeho herecké kolegy patřili Václav Voska, Josef Kemr, Rudolf Deyl ml., Josef Bek, Jaroslav Marvan, Dana Medřická, Irena Kačírková a další známé jména. V letech 1990 až 1995 vystupoval v doprovodných programech na výstavách (Herbert Masaryk, T. G. Masaryk – člověk a umění.)
Populárního prezidenta si také zahrál ve filmu Člověk proti zkáze. Roku 1997 byl vyznamenán Cenou Thálie za celoživotní dílo. Dne 26. září 1998 mu udělila čestné občanství obec Ostrovačice, kde se odehrává děj filmu Pohádka máje.
Byl herecky aktivní až do pozdního věku, naposledy si zahrál ve filmu Želary z roku 2003. V té době byl ale už tak slabý, že záběry s ním musel režisér snímku nakonec vystřihnout.
Krátce poté začaly jeho zdravotní kalvárie, skončil po celkovém selhání organismu na LDN, slepý po zeleném zákalu, nehybný, odcházely mu životní funkce, ale silné srdce stále bilo. Opakovaně prosil lékaře, aby ho z trápení vysvobodili, ale nakonec umíral pět let, kdy se jeho stav stále horšil. Přátelé na něj zapomněli, nebo odcházeli na onen svět, kam se on nemohl dostat.
Jediný, kdo za ním celou dobu chodil byla jeho manželka Božena. Také ona hledala cesty, jak jeho utrpení ukončit. Někteří odborníci uváděli jeho příklad jak typický pro eutanazii, jiní oponovali, že lékař má léčit, a ne zabíjet.
Ovšem kde je hranice, kde milosrdná smrt podstatně zkrátí v podstatě bezcenný život se neshodli.
Zdroj:
https://www.csfd.cz/tvurce/7363-svatopluk-benes/prehled/
https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/18008-svatopluk-benes.html
Anketa: Má cenu udržovat člověka při životě za podobných okolností jako u Svatopluka Beneše ANO/NE
