Článek
Existují ale i díla, co jsou oříškem spíš pro znalce výtvarného umění. Laik totiž při běžném pohledu přehlédne množství těžko vysvětlitelných detailů. Asi nejvíc jich skrývá obraz Bouře.
Jde možná o vůbec první krajinu v západním malířství. Pochází z roku 1508-09 a namaloval ji italský malíř Giorgione. Lze ji spatřit v Gallerii dell'Accademia v Benátkách. Námět vypadá prostě - kojící žena a muž u potoka. Velmi netradiční jsou ale už pózy i rozmístění postav…
On se sice usmívá, ale hledí kamsi do dálky, nikoli na matku, ani dítě. Od nich je navíc dost vzdálen. U rodinných výjevů bývalo naopak zcela typické, že otec stál hrdě v bezprostřední blízkosti svých nejbližších, kochal se pohledem na ně, případně se jich dotýkal.
Nejasný je smysl tyče nebo hole v jeho ruce. Mohlo jít o pastýře, ti jimi usměrňovali stádo, jenže tomu neodpovídá oblečení, hlavně honosný červený plášt. Dříve byl muž považován za vojáka, jenže ti zase u sebe neustále nosili zbraň, přinejmenším by musel mít dýku za pasem.
Divné je také umístění čápa na střeše, symbolu mateřství. Jemu by navíc napovídalo velké břicho matky, vypadající jakoby byla těsně před porodem. Jenže kojené dítě je moc malé na to, aby mohla mít tak brzy další. Vše navíc zkomplikovalo odhalení původní malby pomocí rentgenu.
Na místě muže totiž seděla další obnažená žena. Autor se možná zalekl názoru církve, ta tvrdě brojila proti nahotě. U kojící matky s dítětem ji ještě snesla, ale s další „nudistkou“ by měla problém. Děj na plátně se dá díky nic neříkajícímu názvu Bouře vykládat jakkoli.
Je teorie, že scéna znázorňuje Josefa, Ježíše a Pannu Marii. Tu si ale nikdo neodvážil z úcty k ní namalovat bez šatů, maximálně s poodhaleným poprsím. Podle další jde o výjev z řecké mytologie, tam neodpovídá mužovo oblečení. Objevila se i úvaha, že jde o Evu, kojící Kaina.
Je snadno vyvratitelná, narodil se jako dvojče Ábela, ten by musel být někde poblíž. Ještě mnohem nevysvětlitelnější je celkové pojetí díla. Poklidný motiv matky a dítěte je v protikladu se zataženou oblohou a nebezpečným bleskem. Historici si všimli i dalšího neobvyklého detailu.
Dva zlomené pilíře namalované za mužem, byly považovány za symbol blízké smrti. S další raritou přišli architekti. Budova s kopulí vzadu podle mnohých z nich vůbec nezapadá mezi ostatní a tvarem připomíná spíš islámskou mešitu a ta „okurkovitá“ poblíž minaret!
Záhadou je i autor sám. Hodně obrazů, neznámo proč, nedatoval ani nesignoval. Autorství tak bylo dlouho připsáno jeho příteli Tizianovi! Pocházel z vesnice a skromných poměrů. Vypracoval se sám, hrál také na loutnu a krásně zpíval, jeho koncerty byly oblíbené.
Bohužel zemřel na mor jen krátce po třicítce, což byla pro umění věčná škoda. Bouře je totiž výtvarně fascinující dílo. Barvy jsou ztlumené, z odstínů převládá zelená a modrá. Krajina není, jak bývalo zvykem, pouhou kulisou, ale rovnocenná s celkovým děním na plátně.
Zdroj: https://vltava.rozhlas.cz/giorgione-byl-celebritou-renesance-mel-rad-hru-na-loutnu-i-zeny-jeho-obrazy-5106024
https://artuk.org/discover/stories/the-forgotten-genius-how-giorgione-changed-painting
https://study.com/academy/lesson/the-tempest-giorgione-description-interpretations-references.html
