Článek
Její bratr zahynul v deseti letech, když šlápl nechtěně v lese na nevybuchlý granát, to zasáhlo jak ji, tak matku, která se pokusila o sebevraždu. Otec byl těžký alkoholik, který rodinu týral.
Odmalička toužila stát se herečkou, to se ji splnilo tak na půl, stala se ještě za studií na DAMU, v roce 1953, moderátorkou dětských pořadů. Ještě předtím se seznámila s Petrem Haničincem, vzala si ho za manžela a narodila se jim dcera Alexandra.
Vztah nevydržel jak kvůli jeho hereckému mistrovství, kdy si byla dobře vědoma svého handicapu, takže přešla z herectví na dramaturgii. On pak přijal angažmá v Pardubicích a na rodinu a na ni neměl čas, takže to skončilo rozvodem.
Zanedlouho poté potkala při spolupráci na studentském filmu režiséra Jan Valáška a ten se stal jejím druhým manželem a měli spolu syna Jana. To už se naplno etablovala v televizním pořadu Rozmarýnek, později si pro ně sama psala scénáře.
Také vymyslela loutky, ke kterým se ale chovala tak trochu jako by byly živé. Z nich byl nejpopulárnější asi čertík Bertík, ale ani další nezůstaly na „ocet“ - medvídek Emánek, papoušek Lorinka, Kačenka, Kuťásek a Kutilka.
Děti milovaly její úsměv i příjemný hlas. Nevzdávala ale touhu stát se herečkou, dostala sice role ve filmech Honzíkova cesta nebo Kouzelný den, ale příliš nezaujala, což ji velmi mrzelo. Ale prožila jistou satisfakci, moderovala pořad Malý televizní kabaret, který byl velmi populární.
Její život se dramaticky změnil v roce 1968, kdy ji zemřel manžel, ale hlavně za normalizace. Dcera Alexandra se totiž vdala za chartistu Jiřího Chmelu. Napíchli jim telefony i byt, nakonec to skončilo emigrací do Rakouska. Štěpánka dostala zákaz vystupování před kamerou.
Jako dramaturg mohla zůstat, nikoho lepšího neměli, ale začali jí tvrdě cenzurovat příspěvky. To, že nemohla na obrazovku, pro ni byla velká rána, bohužel nepomohly ani stesky dětí a rodičů, kterým chyběla, spíš naopak, soudruzi chtěli vytvořit nový druh pořadu, a tak vzniklo Studio Kamarád, kde ji vystřídal Jiří Chalupa.
(Nad jeho vymyšleným slovem dospělák se mnoha lingvistům zvedal tlak, na nervy šel i Miloši Kopeckému, který navíc zmínil, že většina slov končí na „ák“ jsou neslušná.) Obrovský úspěch u dětí ale měly postavičky Jú a Hele, vyhledávali je i dospělí, zejména Jiří Lábus byl nenapodobitelný.
Štěpánka hledala oporu ve svém třetím manželovi, herci Janu Přeučilovi, ale bohužel i v alkoholu, ke kterému měla po otci vrozenou závislost, navíc jím bohužel zapíjela i depresivní stavy, obrazovka byla součástí jejího života, o který přišla.
V roce 1989 se nakrátko vrátila do televize, ale bylo jí nabízeno, aby se stala babičkou Štěpánkou, což nevydýchala. Navíc při zákazu vyrostla další generace dětí, které ji neznaly. Ztratila smysl života, uzavřela se do sebe, což deprese ještě zvyšovalo.
I když se Jan snažil jí pomoci ze všech sil, nemohl s ní pochopitelně být neustále, a tak, když byla sama, stala se jejím společníkem sklenička, nebo spíš láhev.
To se jí stalo osudné. 27. října 1999 se ji zřejmě zamotala hlava a padla na topení, kde ji už mrtvou našel Jan Přeučil. Byl to pro něj šok, na který nikdy nezapomněl. Tak tragicky skončila kariéra dětského idolu.
Zdroj: https://www.csfd.cz/tvurce/32486-stepanka-hanicincova/prehled/
https://www.dotyk.cz/magazin/stepanka-hanicincova-30191209.html
https://dvojka.rozhlas.cz/milovala-pohadky-protoze-verila-na-dobre-konce-osudove-zeny-stepanka-hanicincova-8375192
