Článek
Narodila se jako Yveta Roubalová, byla jedináček. Její život výrazně ovlivnil otec František, pracoval v Pražském sanatoriu a porodnici v Podolí, kde rodina žila v luxusním a noblesním bytě. Na návštěvu občas zašel i novinář a spisovatel Eduard Bass. Jednou Yvettu poprosil, aby mu zazpívala za klavírního doprovodu. Když vyhověla, odměnil ji nadšeným aplausem. Sám měl nádherně sytý, hluboký hlas, nakonec ho s dvěma ss použil jako pseudonym.
Během pobytu rodiny v Bratislavě si ji všiml herec, režisér a operetní zpěvák František Krištof Veselý a přišel s nabídkou role ve zhudebněné verzi Gogolovy Ženitby na Malé scéně Slovenského národního divadla. Měla v ní i přes své mládí a nezkušenost velký úspěch, tím prakticky odstartovala svou pěveckou kariéru (umělecký pseudonym Simonová ji vymyslel ale až mnohem později Jan Werich.)
Díky tomu si ji také všiml František Spurný, ředitel Lucerny a manažer předních umělců. Vášnivě se do ní zamiloval, dennodenně ji posílal čerstvé květiny. Přestože byl o dvanáct let starší, jeho šarm, osobnost a dvorné námluvy si ji přece jen získaly a poté, co se v roce 1949 rozvedl, vzali se a brzy se jim narodil syn Tomáš. Ten po otci zdědil organizační talent, působí jako ředitel Divadla U Hasičů.
Bydleli v krásném pětipokojovém bytě v Podskalí. Pohádka ale dlouho netrvala. Spurný, který stál u zrodu dvou nejprestižnějších hudebních akcí, Pražského jara a Mezinárodního jazzového festivalu byl ocejchován jako kapitalista, dostal výpověď z Lucerny a živil se jako zedník na stavbě Betlémské kaple. Vztah se proto začal bortit a ona našla spřízněnou duši v pianistovi a skladateli Jaromíru Vomáčkovi. Ani s ním nebyla moc dlouho šťastná.
V roce 1968 složil a nazpíval písničku Dobře míněná rada, známá jako Běž domů Ivane, ta mu v normalizaci vynesla pochopitelně zákaz. Jediné, co se hrálo, byl humorný megahit Vánoce, vánoce přicházejí, jen nesměl být nikde uveden jako autor. To se podepsalo na jeho zdraví, zemřel předčasně na infarkt v pouhých 55 letech. Třetím osudovým mužem se stal dirigent Karel Vlach, s jehož orchestrem zpívala, byl ale ženatý, tak spolu měli volný vztah. Existoval ovšem ještě další muž, všeobecně - ale mylně - považovaný za jejího milence, její kolega Milan Chladil.
Diváci zaregistrovali, že se při zpěvu díval upřeným zrakem přímo na partnerku a přičítali to zamilovanosti. Vysvětlení ale bylo mnohem prozaičtější, špatně si totiž vybavoval texty, tak co mohl, odezíral. „My tvořili duo 28 let, až do jeho smrti. Byli jsme spolu častěji než se svými partnery. Jeho manželka mě znala, smířila se s tím, chápala, že je to práce a nic víc. Ještě k tomu se přestěhovali do stejného baráku, bydleli jenom o dvě patra níž. Já to měla horší, moji chlapi na Milana žárlili, nesnášeli ho, byl hezký kluk a ženám se moc líbil.“ Vzpomíná Yvetta.
I když nikdy neměla potíže s nadváhou, ve čtyřiceti usoudila, že o postavu je třeba pečovat a začala každý den ráno cvičit a protahovat se, což dělá dodnes, pochopitelně ovšem v jiné intenzitě. Osvojila si i další zdravotní rituály. „Naučila jsem se vstávat v sedm, i dřív. Můj den zahajovaly dvě kávy, jedna před cvičením, druhá po něm, následovala sprcha, vlažnou a studenou vodou. To se pak člověk cítil hned o deset let mladší. “
Měla ráda moře, jezdila do Jugoslávie, po Listopadu se její cestovní možnosti rozšířily. Mladistvý vzhled mnozí přičítali plastickým operacím, ale nechala si jen upravit víčka, face lifting v devadesátých letech odmítla s tím, že už je na něj stará a náhlá změna by působila nepřirozeně. Žila sice zdravě, nechutnaly ji sladkosti ani knedlíky, ale nic si vyloženě neodříkala, ráda si občas dala sklenku víno či sektu ,„ujížděla“ na tatarskému bifteku.
Měla také slabost pro delikatesy, na ně chodila do restaurace hotelu Evropa, ale neřekla mu jinak než jménem původního majitele, Šroubek. Jeho kuchyně se stala magnetem pro labužníky z celé Evropy a zůstala - díky kuchařům, které vychoval, i po znárodnění - a jeho smrti. Věk se nijak nepodepsal na jejím hlase, stále zněl skvěle. Přesto se vloni rozhodla skončit s koncerty, v kterých vystupovala s další legendou, Josefem Zímou (92.)
Má zápis v České knize rekordů jako zpěvačka s vůbec nejdelší hudební kariérou, ta trvala neuvěřitelných 80 let! Kromě konce koncertování udělala i další - a také hodně těžké - životní rozhodnutí, rozhodla se přestěhovat z bytu do Domova seniorů v pražských Hájích. Nejprve na zkoušku, po šesti týdnech se vrátila domů, ale potom pochopila, že už to tak dál nepůjde, a s pokorou se vrátila.
„Najednou jsem zjistila, že se už o sebe nedokážu ve všem postarat, jak jsem byla zvyklá. Vypadlo mi třeba z hlavy, jaké prášky mám kdy brát. Bála jsem se bez pomoci osprchovat, “ vysvětlovala důvod. Když nedávno (4.11) slavila devadesáté šesté narozeniny posteskla si, že pro ni je dlouhověkost už unavující.“Člověk pořád čeká, že to skončí, a ono to nekončí. Už nejsem k ničemu, nemůžu pracovat, to mi strašně chybí – publikum, lidi,“ vysvětluje.
Potěšilo ji ale, že si na její výročí vzpomnělo spousta lidí z branže, i těch „obyčejných,“ dostala spoustu gratulací, její mobilní telefon vyzváněl takřka nepřetržitě. Na párty za ni přišli její nejbližší i kolegové. Přivítala je oblečená jako modelka, měla na sobě bílé kalhoty, džínovou bundu. Při chůzi si občas pomáhala hůlkami, ale měla je spíš pro jistotu, stařecké šourání se nekonalo. Na otázku zda má za cíl dožít se stovky, neodpověděla. Nicméně je na tom stále lépe než mnoho o generaci mladších žen…
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/yvetta-simonova-zpevacka-narozeniny-domov-senioru-stari.A241104_150048_lidicky_iri
https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/21747-yvetta-simonova.html
