Článek
Před neočekávanými nálety na Prahu, 14. února 1945, měla totiž snovou vizi, že okolí činžáku, v němž bydlela, zasáhne bomba a varovala sousedy, aby nevycházeli ven. Po útocích letadel zůstal stát jen „jejich“ dům a Faustův, údajně chráněný silnou magií. Všechny ostatní výbuchy doslova smetly. Helence bylo osm let a pohled na masakr jí otřásl. I když ji otec odehnal od okna, dětská zvědavost vykouknout ven byla silnější.
Takže viděla dost krve a mrtvých, slyšela nářek zraněných. Tři roky předtím se stala cestou do baletní školy mystická příhoda. Když na Perštýně čekala, až bude moc přejít silnici před auty, nabídl se nějaký pán, že jí převede. Poté, co udělali pár kroků, zřítila se na místo, kde předtím stáli, část balkonu. Když se vděčně otočila na svého průvodce a zachránce zůstala stát v šoku - vedle ní ani v okolí nikdo nestál!
Helenka ve třech letech
Šamanské předurčení
Asi nepřekvapí, že byla k umělecké kariéře předurčena šamanem. Toho potkal její otec (uměl 22 jazyků!) za dlouholetého pobytu v Africe. Začal pak dceru na její dráhu cíleně a všestranně připravovat. Již ve třech letech chodila do baletní školy, o rok později hrála v divadle, přesněji hned ve třech divadlech - Národním, Německém a na Malé scéně (dnes divadélko Minor.) Začala se chovat dospěle, ne jako dítě, kterým byla.
Když viděla ostatní herce kouřit - což bylo v té době módní a doporučovali ho i lékaři - začala taky, to jí byly čtyři roky! Této neřesti se už nezbavila, stejně jako té další, pití kávy - ta ale neškodí - zato alkoholu se vyhýbala po hrozném průšvihu, kdy přišla na jeviště opilá, nadávala publiku, herce na scéně kopala do zadku a urážela stranu a vládu. Nechala se raději hospitalizovat na psychiatrii až kauza trochu vyšuměla.
Klášterní výchova
Problémy měla již v dětství, dvakrát utekla z domova k cirkusu, jednou ji našli ji až v Poděbradech. Rodiče z ní byli tak zoufalí, že ji dali na církevní školu. Asi nepřekvapí, že tam měla zakrátko průšvih, když předváděla vykulené třídě, jak se tančí kankán! Nešťastná ředitelka si zavolala její matku a stěžovala si, že měla sukni v neslušné výšce, až nad kolena.
Helenka ji svérázně opravila: „Maminko, to není pravda! Já ji neměla nad kolenama, ale u hlavy!“ Byla prostě živel, nezkrotný temperament asi zdědila po matce. Pro ostré slovo nikdy nešla daleko, stejně jako pro pár facek - „rozdávala“ je nebojácně i klukům- ale vždy v situaci, kdy se zastávala ostatních. Na ni si nikdo netroufnul, i když nemohla uplatnit sílu, jenž člověku dává obezita, v dětství i mládí byla štíhlá.
Malá baletka
Věštby z kávy
Měla pochopení pro smutky a problémy druhých a když jí na někom záleželo, nikdy ho nenechala padnout. Problémy řešila přímočaře, často, jak se říká, ručně stručně. Měla dar vycítit, jací lidé se k sobě hodí, i do koho se zamilují. Tyto schopnosti využívala u vztahů přátel, chodili si k ní pro radu. Nikdy je neodmítla, občas viděla náznaky budoucnosti.
Z těch se později vyklubalo věštění, nejdřív z lógru od kávy - ti, co ji vypili, ho lžičkou vybrali na talířek - poté spoléhala na automatické písmo (https://www.putujici.cz/?p=p_179&sName=Automaticka-kresba-a-automaticke-pismo) v kombinaci s numerologií, astrologií, výkladem karet, či čtení z rukou. Její „prognózy“ bývaly velice přesné, místy i poněkud kruté, ale pomáhaly, ukazovaly světýlko na konci tunelu.
Karmická neodvratnost
Ale nechávala si pro sebe ty, u nichž znala karmickou neodvratnost. Podle ní nikdo nemá znát den své poslední hodiny dopředu, jen se tím stresuje, ale nic nezmění. Když jsem s ní dělal už několikátý rozhovor, využil toho fotograf, aby se zeptal, co ho čeká. Nepotěšila ho. Dozvěděl se, že nazítří potká budoucí manželku, ale nedopadne to dobře, rozvede se a bude z toho špatný. Takže se rozhodl na osud vyzrát, vzal si v práci volno s tím, že nevystrčí oko z baráku.
Jenže… Zazvonil zvonek. Nic netušíc šel otevřít, v tu dobu totiž pravidelně chodila na pokec přítelkyně matky. Před dveřmi ale stála krásná dívka a zeptala se ho, kde bydlí jeden soused, který neměl své jméno na seznamu u vchodu. Přestože znal svůj úděl, zamiloval se do ní a i když se snažil jak mohl, zabránit konci vztahu nedokázal. Když jsem to řekl Heleně, jen pokrčila rameny s tím, že nad soudem nikdo nevyhraje. Mívala kromě věšteb i varovné představy, či předtuchy, i před nebezpečím.
S Hrzánem v náručí sektu
Jiřího Hrzána doslova prosila, aby přestal s jeho krkolomným lezením po střechách domů za milenkami, že mu to jednou přinese smrt. Když se to opravdu stalo, hodně ji to zasáhlo, měli se moc rádi, hráli spolu i v Činoherním klubu. Při natáčení filmu Homolka a tobolka, vyhráli deset láhví sektu. Vsadili se, že ji přenese v náručí přes celý taneční parket. Nikdo tomu kvůli rozdílné váhové kategorii nevěřil, vážil šedesát kilo i s postelí, jenže ona věděla, že má neuvěřitelnou sílu.
Jiřímu Šlitrovi zase vehementně doporučila, aby na Vánoce odjel na hory a zůstal tam až do Nového roku, protože mají sílu odvrátit zlý osud - proto do nich lidé odpradávna utíkali před živly i nepřáteli. Protože ji znal, měl to v úmyslu, ale poté se to nějak zamotalo. Otrávil se nešťastně plynem 26.12 1969. Předvídala úspěšně i vztahy, Haně Zagorové prozradila, že potká pravou lásku až za dvacet let, partnerem bude mladší zpěvák a cizinec.
Klackem umlácený Kanyza
Vladimíru Pucholtovi sdělila, ať jde za svým snem, bez ohledu, jaký je a kam ho osud zavane. Asi jako jediná tušila, že za prioritu neměl herectví, ale lékařství a přispěla k jeho rozhodnutí emigrovat. Když chtěl ovšem utéct za kopečky Ringo Čech, odradila ho, že by tam byl nešťastný a poslechl. Na rozdíl od Naďi Urbánkové, kterou varovala, aby po jízdě z koncertu sama neřídila auto. Nevěřila - a skončila v příkopě, naštěstí nezraněná. Yvetty Blanarovičové správně předpověděla, že bude mít syna.
Zajímavé proroctví si od ní vyslechl herec Jan Kanyza. „Na rozdíl od jiných nemohu čekat, až se mi věštba splní, protože se týká mého konce - má spočívat v tom, že mě budou muset umlátit klackem, protože jinak by smrtka neměla šanci. Zatím ho na mě nikdo nevytáhl.“ Předvídala nemoci, včetně konkrétních a jejich vývoje, třeba Jiřímu Menzelovi. Také „diagnostikovala“ - a dlouhá desetiletí dopředu - karcinom prsu Martě Vančurové.
Helenka a Rudý Elvis
I když Helena svého chotě vroucně milovala, neubránila se nevěrám. Prozradila svou zvláštní filozofii: „Když si to vezmeš, sex je výměnou tělesných tekutin a někdy i fajn zážitek, ale furt se odehrává v tělesný rovině, není tam nic osobního. Pokud by se to ale dostalo až do té duševní fáze, fofrem bych zdrhla, manželovi bych takhle nikdy nezahnula.“ Mohl bych jmenovat její milence, ale k čemu by to bylo. Velmi zajímavě ale vypadal její vztah s idolem žen Deanem Reeadem, americkým hercem a zpěvákem.
Rozhovor u kávy
Ten žil v NDR a měl přezdívku „Rudý Elvis.“ Seznámili se při natáčení westernu Zpívej, kovboji a byl ji okouzlen, zřejmě si potrpěl na - poněkud víc než plnoštíhlé - ženy. Možná ho okouzlila temperamentem. Vztah měl delší trvání, v bývalé NDR totiž točila tři roky a příležitostí byl dost. Jednou mi svěřila, že kdyby v životě měla cukání odejít od rodiny, tak jedině tehdy. Ale znala jeho osud a věděla, že nezabrání tomu, co se má stát.
Přání smrti
13. 6. 1986 vylovili jeho tělo z Zeuthenerského jezera. Bylo mu 47 let. Teorie o utonutí má obří slabinu v tom, že byl výborný plavec, a ti se obvykle neutopí, i kdyby nakrásně chtěli, protože zafunguje pud sebezáchovy. Tím padá i teorie, že spáchal sebevraždu. Mohl být zlikvidován tajnou službou STASI proto, že se chtěl vrátit zpět do USA? Není to vyloučené. Pravdu se ale už asi nikdy nedozvíme. Helena byla zdrcená, opravdu hodně pro ni znamenal.
Sama sobě nikdy nic nevěštila, k tomu ji donutila až krutá nemoc. Před smrtí si chtěla vzít svého přítele, herce Václava Glazara, aby majetek po ní nezdědila snaha, s kterou nevycházela. Padl termín 7. ledna 2004, ale odmítla ho, chtěla se vdát 3.1. S tím, že to bude ještě 100 % naživu, ale pak už neví. Nakonec jí to ale nevyšlo. Zemřela hned den poté, čtvrtého. A věděla dopředu, že to nebude na rakovinu.
Souboj s rakem
„Té zákeřné svini, co mi rozežrala tělo, tu satisfakci nedaruju, nevím, na co odejdu, ale ona v tom mít prsty nebude! Vím, že zubatá má na mě nabroušenou kosu, měla jsem odejít už dávno, když jsem jí vyhlásila stávku odmítáním léků na bolest, abych ji ukázala, že na ni to, jak se to řekne slušně, se…? Ale nechtělo se mi. Teď se už těším na shledání s oběma Jiřími.“ Řekla mi v Mladoboleslavské nemocnici, kam jsem tehdy chodil za mámou.” I ve svém věku měla fenomenální paměť, přestože od našeho posledního rozhovoru uběhlo dvacet let znala mé jméno.
Tehdy mi také prozradila svůj životní sen, zahrát si v baletu Romeo a Julie s Janem Libíčkem. Když v roce 1974 předčasně odešel, plán padl. Když mi to líčila, blýskaly se ji oči jako kočce. „Umíš si to představit? My dva narvaných do těsných kostýmů, v nichž by vynikly naše křivky, jak ladně plujeme po scéně? Ale pozor! Profesionálně bychom to dali. Jan byl obrovsky mrštný, udělal klidně „provaz“ a i u mě je taneční průprava stále znát. Akorát by možná museli zpevnit jeviště - a asi i upravit hlediště, jak by diváci padali smíchy ze sedadel.“
Zpověď panny Jany
I když se to Helena Růžičková nikdy nedozvěděla, dramaticky změnila život Janě z dětského domova. Jezdila tam totiž na besedy a všimla si, že je jiná, než ostatní děti - má IQ 146, ale bohužel i ADHD. I kvůli tomu ji nikdo nechtěl adoptovat. Ta na ni takto zavzpomínala: "Jednou za mnou přišla do pokoje, na rozdíl od ostatních se mě na nic nevyptávala, jakoby můj osud prostě znala. Jen se zeptala na datum narození a poté si něco mumlala a čmárala tužkou na papír, aniž se na něj podívala.
Měla přitom nepřítomný výraz, podle mě absolutně netušila, co píše. Pak řekla, že mě osud za všechny ty tvrdé zkoušky, kterým jsem musela projít, odmění, když budu vytrvale hledat své kořeny. To nebylo snadné, matka totiž hned po porodu podepsala souhlas s osvojením, jméno otce neuvedla. To mi tehdy nedávalo smysl. Když pak paní Helena rok poté zemřela, hrozně mě to vzalo.
Hledání kořenů
V patnácti si mě zavolala ředitelka děcáku a předala mi dopis, který pro mě nechala. Psala mi, že abych měla budoucnost, musím mít i minulost. A až tehdy se můj život změní k lepšímu. Mně u čtení tekly slzy jak hrachy, tak ředitelka odešla pro kapesník a nechala mě samotnou. Při odchodu jakoby nechtěně ke mně posunula mojí složku, bylo jasné, že chce, abych si ji přečetla, asi měla instrukce.
Nejcennější doklad pro mé pátrání byl souhlas s osvojením podepsaný mámou, bylo tam totiž její rodné číslo i adresa. Na tu vedla má první cesta. Já nečekala, že bych ji tam po letech našla a taky že ne. Naštěstí paní, u níž bydlela v podnájmu, si ji dobře pamatovala. Nastěhovala se k ní už těhotná a zakrátko po mém narození zemřela na rakovinu. O otci ani o tom, co mému početí předcházelo, se ale bavit nechtěla.
Bezpečnostní agentura
Já byla zarmoucená zprávou o její smrti, ale hřálo mě pomyšlení, že se mě nezbavila z nenávisti. V duchu jsem moc děkovala paní Heleně, protože jinak by mě pátrat po mém původu nenapadlo. Přitom se mi před očima promítla její slova, že mám hledat kořeny velmi dobře a já si uvědomila, že tohle složitý nebylo.
A docvaklo mi, že abych mohla svoji kapitolu uzavřít, musím se pokusit najít otce, což nebude jednoduché, když o jeho existenci nikdo nevěděl. Pak jsem si vzpomněla, že jeden strejda odešel z domova kvůli platu do bezpečnostní agentury a napadlo mě, že by mohl něco zjistit. Řekl, že oficiálně by to stálo hrozně peněz, ale zkusí říct šéfovi, prý je fajn a třeba to soukromě povolí.
Otec a dcera
Když mu vylíčil moji srdceryvnou story, zaujala ho natolik, že se případu osobně ujal, dřív dělal u policie, měl styky. Vzkázal jen, že to může trvat dlouho. Po dvou měsících přišel s tím, že má stopu, ale na potvrzení své teorie potřebuje moji fotku a vzorek DNA. Obojí se souhlasem ředitelky dostal. Bylo úplně jasný, že na něco přišel a já, po těch všech zkušenostech, logicky čekala další špatnou zprávu.
Když za čtrnáct dní přišel v doprovodu psychologa, připravovala jsem se na nejhorší. Co následovalo, byl blesk z čistého nebe, sdělil mi totiž, že našel nejen mého otce, ale i dva bratry! Pak, když mě dostali z šoku, zeptali se, jestli se cítím na setkání s nimi. Po přitakání dovnitř vešel sympatický muž a dva o dost mladší, u jednoho byla podoba očividná. Objal mě a řekl, že mi všechno vysvětlí.
Nová rodina
Nově nalezená rodina mě pak odvezla do Prahy a táta se pustil do vyprávění. Žili s mámou spokojeně po všech stránkách až do doby, než přišla s tím, že má milence, a jak zjistila, čeká s ním dítě. Musela do něj být hrozně zblázněná, protože podala žádost o rozvod – ten se nakonec nestihl – a nechala mu na krku péči o kluky.
Slíbila, že je bude navštěvovat, ale objevila se jen jednou, až později přišla od úřadů zpráva o její smrti. Asi krátce před ní mu napsala dopis, v němž ho prosila o odpuštění s tím, že ji „ten nahoře“ za její hřích už potrestal. Podle táty nepomyslela na to, že bych mohla být jeho dítě, přestože spolu spali až do okamžiku, než odešla. Když za ním přišel detektiv, myslel si, že to je blbá sranda a málem ho vyhodil!
Poté, co mu ale ukázal moji fotku a on viděl, jak moc se podobám mladšímu bráchovi, souhlasil s testem DNA, které otcovství potvrdilo. Přesně, jak předpověděla Helena Růžičková, můj život se dramaticky změnil. Táta je projektant, oba kluci studují vejšku, starší, Matěj, letos promuje. Moc si rozumíme, hodně si povídáme, hlavně táta se ve mně vidí, řekl, že chtěl mít ještě třetí dítě, dceru, a to se mu nakonec splnilo.
Občas si vzpomenu na mámu. Měla bych na ní být naštvaná, vždyť mně i bráchům, kteří se s jejím odchodem taky těžko vyrovnávali, zkazila život. Místo toho je mi jí hrozně líto. Zaplatila za svoji chybu až příliš vysokou cenu, podle mě ji nejdřív ten milenec kvůli těhotenství opustil – jinak by ho uvedla na rodném listě a také by asi nepodepsala souhlas s osvojením – pak přišla rakovina, musela to fakt brát jako trest.
Zdroj: Autorský příspěvek
https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/ruzickova-chci-aby-se-lidi-nikdy-nevzdavali.A021209_102744_filmvideo_vlk
