Erik Pardus - dětská hvězda, poté idol dívek. Zazářil i v Četnických humoreskách, odešel předčasně

Hned v úvodu, kdy děti čekají na příjezd babičky, měl říct jednoduchou větu: „Co jsem ti říkal, nepřijede.“ Celý štáb se snažil odnaučit ho výrazný brněnský přízvuk, leč marně. Režisér Antonín Moskalyk (měl pro Erikovu kariéru velký význam, později mu dal roli strážmistra Zahálky ve veleúspěšném seriálu Četnické humoresky) ho nejdřív chtěl přeobsadit, ale nakonec rezignovaně prohlásil:„No tak co, přepíšeme dějiny, babička nežila na Starém Bělidle, ale v Líšni.“

Coby dítě hrál také v detektivce Mlčení mužů, či rodinném snímku Dospěláci můžou všechno. Později se objevil v psychologickém dramatu Panter čeká v 17: 30, kde vůdce klukovské party manipuluje s jejími členy a dobrodružném příběhu z motokrosového prostředí Rodeo. Přesto všechno o herecké kariéře neuvažoval. Mnohem víc ho lákal fotbal, k němu ho vedl otec. Jako mladší dorostenec se dokonce stal hráčem mužstva, které vyhrálo Mistrovství republiky.

Poté, co ho zranili na hlavě - dostal tam úder kopačkou - mu matka i přes protesty další zápasy zakázala. Přihlásila ho na konzervatoř, kam byl bez problémů přijat, následně pokračoval ve studiu na JAMU, takže získal vůbec nejvyšší herecké vzdělání. Zásluhou talentu nezamířil na oblastní scénu, jak se u čerstvých absolventů běžně stává. Zůstal doma, stal se členem Divadla bratří Mrštíků (dnes Městské divadlo Brno.) Šlo o jediné angažmá, kde hrál téměř třicet let, až do předčasné smrti.

Úspěšně však několikrát hostoval v brněnském Národní divadle. V sedmnácti, ještě jako student konzervatoře, dostal od známého režiséra Zbyňka Brynycha nabídku snů, hlavní roli v hudebním filmu Romance za korunu, kde hrály jak herecké hvězdy (Miroslava Šafránková, Petr Nárožný, Karel Augusta) tak elita popmusic - Helena Vondráčková, Naďa Urbánková, Karel Gott, Rudolf Cortéz, Jiří Schelinger a další.

Stal se populární, hlavně dívky z něj byly nadšené. Dostával od nich spoustu dopisů - včetně milostných - přesto zůstal stát nohama na zemi, slávu si nijak zvlášť neužíval.„Erik byl moc fajn, nikdy se nevytahoval, že točil s tak slavnými osobnostmi. Rád na to ale vzpomínal, ocenil jejich přístup, všichni se k němu chovali skvěle a jak někde zaslechl pomluvu na své oblíbence, vždy je bránil,“ vzpomínal kolega a přítel Zdeněk Junák.

Když si ve dvaceti letech zahrál menší úlohu v tragikomedii Proč nevěřit na zázraky, netušil, že bude na hodně dlouhou dobu poslední, na stříbrném plátně se neobjevil 34 let! Doplatil na to, že hrál v Brně, přednost často dostávali pražští herci, přestože zdaleka nedosahovali jeho kvalit. Jinak ovšem v Praze hrál, v tehdejším armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého - přijímal ho Marek Eben - ale vydržel tam jenom jeden rok.

Velkoměsto ho prostě nelákalo. Naštěstí dostával celou řadu příležitostí v televizních filmech a inscenacích, a také v rozhlase. Byl výrazný charakterní herec, s naprostou bravurou dokázal ztělesnit komické i tragické postavy. K těm větším a výrazným se bohužel dostal až na sklonku života. Za postavu cara v dramatu Smrt Pavla I. obdržel v roce 2007 obě nejvyšší herecká ocenění, Cenu Thálie a Cenu Alfréda Radoka.

Za roli v dramatizaci V jámě lvové získal Cenu Kolegia revue Dokořán. Vyhrál rovněž diváckou anketu Křídla o nejpopulárnějšího herce a též Cenu za mimořádný herecký výkon na festivalu České divadlo. Vedl vzorný rodinný život, s manželkou, herečkou Evou Gorčicovou měl syna Jana. Ten se sice s otcem objevil v jednom díle Četnických humoresek, ale v herecké kariéře nepokračoval.

„On byl takové divadelní zlatíčko. Nesmírně kreativní, intuitivní a spolehlivý kolega na jevišti, nikdy nás ostatní nenechal v hereckém vakuu. Vždycky jej dokázal vyplnit svým nevšedním talentem, který byl pro diváky - ale i pro nás, co jsme s ním byli na jevišti - oblažující a jedinečný. Dalo by se o něm říct, že se stal solitérem hereckého projevu. Bylo mi ctí být s ním na jevišti “ řekla o něm kolegyně Zdena Herfortová.

On o svém herectví hovořil v rozhovoru takto:„Já dostal na divadle hodně příležitostí. Zjistil jsem přitom, že je mnohem lepší směřovat od komediálních rolí k vážnějším, charakterním, než naopak. Zkušenosti se zúročí a na jevišti to přichází spontánně, alespoň u mě to tak platí. Nejsem žádný teoretik, spíš senzitivní typ, který se na jevišti rozpláče, když to tak cítí, nikoli proto, že to má předem připravené."

Erik Pardus měl jednu neřest, byl silný kuřák, což se mu stalo osudné, onemocněl rakovinou plic. Nikomu to neřekl, věděli o tom jen jeho nejbližší, před veřejností hrál zdravého. Během hospitalizací utíkal, jak mohl, z nemocničního lůžka do divadla na zkoušky. Výrazně zhubnul, což vysvětloval dietou, nestál o soucit. Bohužel nemoc u něj postupovala hodně rychle. Byl moc šťastný, že se stal dědečkem vnučky Anetky, bohužel si ji ale užil jen pár měsíců. Zemřel 10. května 2011 ve věku 54 let.

Zdroj: https://www.idnes.cz/kultura/divadlo/na-pohrbu-brnenskeho-herce-erika-parduse-se-vypravely-i-zidovske-vtipy.A110516_171425_divadlo_ob

https://www.csfd.cz/tvurce/26194-erik-pardus/prehled/

https://dvojka.rozhlas.cz/uzasne-zivoty-herec-erik-pardus-podle-kolegy-zdenka-junaka-8757064