Článek
Nicméně rodiče si s nacisty nejen nezadali, naopak poslouchali vysílání z Londýna. V roce 1942 je na udání zatklo gestapo. Naštěstí je nenachytalo při činu, když přišlo na přepadovou kontrolu, měli čirou náhodou puštěný protektorátní rozhlas, takže byli nakonec po pár měsících pro nedostatek důkazů propuštěni. Po osvobození na to ale nikdo nebral zřetel, matku zavřeli jen proto, že byla Němka. Dlouhé měsíce ve vězení ji psychicky tak zlomily, že zemřela v 58 letech v psychiatrické léčebně v Dobřanech.
Juditu krátce vychovávala babička, ale pak se vystěhovala do Západního Berlína a ona zůstala s otcem. Po maturitě dostala díky jazykovým schopnostem místo v Podniku zahraničního obchodu Centrotex jako korespondentka. Byla vyhozena, když účetní chybou zašantročila milion korun. Sice se pak nějak našly, ale mezitím toho využili estébáci, vydírali ji, tak jí nezbylo, než přistoupit na spolupráci. Měla ve Vagonce Tatra, kam poté nastoupila, sledovat pracovníka technického úseku.
Jenže ona mu to ihned vyzradila, pak ze sebe udělala hloupou husu, která se nešťastně prořekla. Tím přestala být pro StB zajímavá. V té době se nešťastně zamilovala do slavného hokejisty. „Byl obránce v mužstvu, které vyhrálo dvakrát mistrovství světa. Jmenovat ho nebudu. Juditu křivě obvinil z nevěry, řekl, Bůhví, s kým dceru má, pak se ještě mezi kamarády chlubil, jak lehce se „problému“ zbavil. Ona s ním už nikdy nepromluvila, ani po něm nevymáhala alimenty, tak hrozně moc ji ranil.“ Řekl její pozdější partner, hudebník Ivan Smetáček.
V roce 1955 v sobě objevila hudební talent. První písničku nahrála s orchestrem Jiřího Procházky, ale známá se stala až díky české verzi německého hitu s názvem Plují lodi do Triany. Poté se úspěšně zúčastnila známé pěvecké soutěže Hledáme nové talenty.„Přestože hudbu nikdy nestudovala, dokonale ji cítila. Byla ten přirozený typ, který se jí podvolí. V začátcích zpívala šansony, přejímala je od Edith Piaf, ale měla mnohem širší záběr,“ řekl o ní hudební publicista Miloš Skalka. Její kariéru hodně ovlivnil slavný dirigent Karel Krautgartner.
Díky němu se z ní stala hvězda, dostala angažmá v kabaretu Alhambra, začala natáčet desky, vystupovat v televizi. V době největší slávy přišla v říjnu 1959 autonehoda. O té bylo napsáno tolik, že nemá cenu se k ní vracet. Zotavovala se z ní dlouhé dva roky, ale zdraví ji trápilo do konce života, měla rozdrcenou pánev, utrženou ledvinu, málem přišla o nohu. To už byla vdaná, vzala si o patnáct let staršího advokáta Vladimíra Čeřovského. S ním strávila dvacet let, rozvedla se kvůli jeho lásce k ženám a alkoholu.
Adoptoval ale hokejistovu dceru Brigittu, měli spolu syna Ivana. Judita se dost lišila od ostatních zpěvaček. Nevystupovala s tanečním orchestrem, v divadle, neměla ani „dvorního“ textaře, například její velký šlágr Je po dešti napsal konferenciér Vladimír Dvořák. K úspěchu přispěl - kromě podmanivého hlasu - atraktivní vzhled, noblesa, šarm. „Zpívala jsem, jak mně zobák narost. Já si nikdy na nic nehrála, ani v životě. Nevěděli si se mnou rady, ani já se sebou. Vždy se mě jen těžko někam zařazovalo.“ Řekla o sobě.
Nazpívala víc než dvě stovky písní. Mnohé zlidověly - Dominiku, Řekni, kde ty kytky jsou, Dej mi, lásko, naději. Jeden čas byla v zahraničí známější než u nás, ocenily ji i poroty známých festivalů v polských Sopotech, či francouzském Rennes, vystupovala hodně v obou německých státech a ve Švýcarsku. Pak zažila další nešťastnou lásku, zamilovala se do svého zahraničního producenta Willy Hoffmanna. Milostný románek skončil poté, co se ho zeptala, zda by si ji nevzal. Jenže byl ženatý, reagoval tím, že jí koupil letenku zpět do Prahy.
Štěstí našla až v náruči hudebníka a kapelníka Ivana Smetáčka. S ním absolvovala po srpnové okupaci velké turné po Sovětském svazu, což jí bylo hodně vyčítáno. „Ona mě doslova uhranula. Za tři měsíce trmácení po štacích jsem pochopil, že bez ní žít prostě nedokážu. Zamiloval jsem se jako studentík do první lásky a chtěl jsem jen jedno – být s ní. Ostatní mi bylo úplně lhostejné,“ vzpomínal později Ivan. Kvůli ní opustil i ženu s malým dítětem. To těžce nesla jeho věřící maminka, s Juditou do smrti nepromluvila ani slovo.
Jejich spolupráce ale nesla ovoce, zpívala šansony, swingové evergreeny i své staré šlágry, s tímto repertoárem účinkovala i v řadě televizních pořadů. Jinak na sebe moc neupozorňovala, začala hledat uklidnění v lůně přírody, koupila chalupu v Račově u šumavského Vimperku. Pak došlo k situaci, která zase všechno od základu změnila. Když zemřela její velká přítelkyně, slavná gymnastka Eva Bosáková, zazpívala jí nad rakví. Tím nesmírně dojala vdovce, Jiřího Horského. Ten se k nim po čase nastěhoval a v jistém bigamickém svazku žili deset let.
„Já měl kromě Judity přítelkyně a myslím, že ona taky, nepátral jsem po tom. A tak se intimní stránka našeho života vytratila, nechtěl jsem překážet jí, ani Jiřímu. Tak jsme začali žít ve třech, on mě v intimních věcech někdy nahradil, ale jinak bylo vše jako předtím, zůstal jsem oficiálně jejím partnerem – na dovolených i ve společnosti,“ vysvětloval neobvyklou situaci Ivan Smetáček. Po listopadu vyšlo najevo, že Juditin bývalý tchán kdysi investoval do sbírky obrazů.
Ta byla po válce vyvlastněna a předána Národní galerii. Ta je v rámci restitucí vrátila, obrazy měly cenu snad stovky milionů. Exmanžel slíbil, že se pozůstalost bude dělit třemi. Jenže syn jí nakonec odbyl pouhým milionem. Judita byla zklamaná a chtěla mu ho vrátit. Ivan Smetáček ji ale přemluvil, ať si ho nechá, aby měla z čeho žít. Děti se k ní ve stáří nezachovaly vůbec hezky, škodily ji, šikanovaly, Cítily se ukřivděně, že se jim v dětství víc nevěnovala. Ona se přitom opravdu snažila být s nimi co nejvíc to šlo, měla je ráda.
Podobně na tom byli potomci většiny umělců, ale dokázali se s tím smířit. Koncem devadesátých let se Judita začala z hudební scény vytrácet, trpěla nemocemi, cítila se unavená. Kvůli rakovině jí lékaři museli odebrat zbylou ledvinu, navíc trpěla bolestmi břicha, v nemocnici upadla a utrpěla zlomeninu pánevní kosti. Ještě se podrobila náročné operaci, podle přátel už ale dál nechtěla žít.
Zemřela 9. října 2001. Ivan jí byl neustále nablízku. Bylo ji 72 let.
Zdroje:
https://www.expres.cz/serialy/judita-cerovska.A190830_153510_dx-serialy_bk
https://www.kampocesku.cz/clanek/33325/talent-hlas-zenska-smyslnost
https://www.csfd.cz/tvurce/32386-judita-cerovska/prehled/
