Článek
Leží mezi Place de Concorde a Rue Rivoli a začal ho stavět už ve dvanáctém století Filip II. uprostřed lesa na místě loveckého zámečku s názvem Louverie (či Louparie). Právě po něm má mít jméno, i když mnozí lingvisté se přiklánějí k odvození od slova leovar či leawer (opevněné místo) původní záměr totiž byl vybudovat obrannou tvrz.
První si ji zvolil jako svou rezidenci Karel V. a zůstala sídlem francouzských králů až do éry Ludvíka XIV. (ten si pro sebe postavil monumentální komplex Versailles). Každý panovník rozšiřoval prostory Louvre dalšími paláci, známá intrikánka Kateřina Medicejská dokonce vystavěla jen 500 metrů odsud ještě jeden, Tuilerijský.
Byl spojen s původní stavbou, dalo se mezi nimi procházet, bohužel vyhořel v roce 1871 při bojích s revolucionáři, ti později zpustošili i krásné okolní zahrady, dnes obnovené.
Tehdy byl naposled spatřen Jean L'écorcheu, který tu nerušeně strašil dlouhá staletí, poté, co ho nechala právě Kateřina zaživa stáhnout z kůže, dělal pro ni špinavou práci a znal její strašlivá tajemství.
Než vydechl naposledy řekl: „Já se vrátím“. Astrolog královny pak spatřil jeho ducha, který mu řekl, že skoná osamocena v zámku Blois a Tuilerijský palác i s majiteli bude prokletý.
To se splnilo, stejně tak i proroctví, že když se Jean někomu zjeví v červeném oděvu, přinese zlé zprávy. Jeho siluetu měl vidět Napoleon v noci před Waterloo, či Ludvík XVI. před popravou…
Rozzuření revolucionáři za Velké francouzské revoluce vyplnili věštbu a Tuilerijský palác víceméně srovnali se zemí, uvažovali i o zboření celého Louvre jako symbolu nenáviděné monarchie, než jim došlo, že by to nešlo lehce (navíc se vesele likvidovali mezi sebou.)
Nakonec vyhrála myšlenka shromáždit v něm sbírky umění, s výjimkou toho, co se jaksi ideologicky nehodilo, tedy památky na monarchii a církevní relikvie. Pro veřejnost bylo muzeum oficiálně otevřeno v roce 1793. Nicméně spíš chátralo, vládci i lidé měli jiné zcela priority, až za Napoleona nastal obrat.
Na oslavu vítězství nad Rakouskem postavil vítězný oblouk a začal rozsáhlou rekonstrukci Louvre. V té pokračovali jeho nástupci, ale až Napoleon III. ho zcela dostavěl a udělal z něj jedno z nerozsáhlejších muzeí světa. Má tři základní budovy - Sully, Denon a Richellieu.
Každá má tři poschodí, je v nich více než 350 000 uměleckých děl slavných malířů i sochařů (Rembrandt, Tiziano, Rubens, Leonardo, Michelangelo, Raffael a další). Vše je soustředěno do osmi oddělení - Orientálních, Egyptských, Římských, Řeckých a Etruských starožitností a Islámského i Dekorativního umění. Nejsou zde ale jen umělecká díla.
Najdeme tu také Chammurapiho zákoník, nejstarší na světě, sarkofág egyptského faraóna Ramesse III. Zaujmou i starořecké mramorové sochy. Největší zájem je o obraz Mony Lisy od Leonarda da Vinci. Někdo vypočítal, že pokud by se návštěvník u každého vystaveného exponátu zastavil na deset vteřin, trvala by mu prohlídka tři měsíce!
Nejstarší částí je Cour Carrée (Čtvercové nádvoří) obklopené čtyřmi křídly, ty ho uzavírají na sever i východ. Pod ním se nachází základy původní pevnosti. Za zmínku stojí, že ze sedmi milionů návštěvníků třetinu tvoří Francouzi, převážně z venkovských oblastí.
Jsou pyšní na své dějiny a při návštěvě hlavního města si tak Louvre nenechají ujít. Jedním z nejpůsobivějších sálů v muzeu je Michelangelův, kde se nacházejí sochy italské renesance. Za zmínku stojí i opulentní komnaty Napoleona III.
Malované stropy doplňují zlaté dekorace, těžké koberce a gobelíny, velká zrcadla a křišťálové lustry, dominantou je dlouhý jídelní stůl situovaný v tzv. Velké jídelně. Řeckému bohovi Apollonovi je zasvěcena galerie s ukázkou francouzského klasicismu, najdeme tam 41 obrazů, 118 soch a 28 gobelínů.
Jsou zde také vystaveny drahé kameny z korunovačních klenotů, původní tabatěrky nebo úžasná sbírka váz, zaujme i zlato na zdech a stropu. Louvre časem tak praskalo ve švech, že vznikly první plány na modernizaci a rozšíření.
Čínsko-americký architekt Ming Pei navrhl nový hlavní vchod, otevřený v roce 1989.Stala se jím proslulá skleněná Grande Pyramide, vysoká 21 a u základny 33 metrů, z té se brzy stala další dominanta obdivovaná hlavně příznivci moderního umění…
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Louvre
https://www.paris-anecdote.fr/la-legende-du-petit-homme-rouge-annonciateur-de-la-chute-des-souverains/
