Článek
Toho volně inspirovala reálná postava, valašský kníže Vlad III. K jeho osudu jen přidal další duchařské legendy. Na rumunský hrad Bran, kam umístil jeho sídlo, se dodnes hrnou každoročně mraky turistů, přitom v něm nejen nikdy nežil, ale asi ani vůbec nebyl!
Spisovateli se prostě zalíbila poloha a tajemnost tohoto místa. Na druhé straně asi jen málokdo slyšel o citadele ve městě Tokat ležící na strmém kopci v Turecku. Ta sloužila nejen k obraně, ale také jako vězení pro prominentní nepřátele.
Jedním z nich byl právě syn vládce Vlada II. s přezdívkou „Drakul“ (Drak), tu po něm syn zdědil. Ten tam byl jako rukojmí spolu s bratrem až do smrti otce, pak oba propustili. A zřejmě právě věznění probudilo u Vlada III. nenávist vůči Turkům (i když si za dlouhá léta osvojil jejich zvyky a naučil se i jazyk).
Ta se pak projevila nebývalou brutalitou a sadismem v bojích s nimi, ale i se vzbouřenci proti jeho krutovládě. Napichoval je zaživa na kůl - po jedné bitvě tak dopadlo 20 000 vojáků - ale neobyčejně rafinovaně, kdy ho zavedl do těla konečníkem tak, aby se ostrá špička vynořila za krkem a nepoškodila žádné důležité orgány.
Umírání v krutých bolestech tak trvalo i pár dní. Když se před něj jednou dostavili sultánovi vyslanci a odmítli sundat turbany s tím, že jim to nedovoluje víra, nechal jim je přibít velkým hřebíkem k hlavě, aby je již nikdy nemuseli sundávat…
Vlad vedl mnoho válek, hlavně s Turky, ale i třeba uherským králem Matyášem Korvínem. Ten poté pověřil českého šlechtice, Jana Jiskru z Brandýsa, který do jeho služeb vstoupil po skončení husitských válek, aby Vlada zajal což se mu povedlo. Dvanáct let pak strávil v zajetí ve Visegrádu.
V roce 1475 byl opět uznán valašským knížetem, a to hlavně proto, aby bojoval proti nenáviděným Osmanům. Poté se přesunul do Transylvánie a následující rok vyrazil na vojenské tažení. To trvalo asi tak rok, a při něm zřejmě padl.
Jeho tělo mělo být rozsekáno na kusy a hlava poslána sultánovi do Konstantinopole. Legendy o proměně na upíra začaly už krátce po jeho smrti. Trpěl totiž tzv. hemolakrií, jejím příznakem je schopnost ronit krvavé slzy. Jde o extrémně vzácnou poruchu, kterou si tehdejší lékaři nedokázali vysvětlit.
Byla proto zařazena mezi stigmata, krvácející rány, které byly způsobeny Ježíši při jeho ukřižování. Je ale pravděpodobně, že tuto nemoc používal cíleně k zastrašení nepřátel. Sadismus, kterým zaživa proslul, jen nahrával divokým teoriím, že se ho dopouštěl i v záhrobí.
Jednou sezval všechny chudáky z okolí na opulentní hostinu. Pak je zaživa upálil s tím, že tak snížil jejich chudobu a ukončil jim trápení. V záchvatu vzteku pořezal těhotnou milenku, až jí vyhřezl z dělohy nedonošený plod. Ten si vystavil v ložnici! Zabíjel, mučil, znásilňoval (někdy prý i posmrtně) dopouštěl se i kanibalismu.
Neušetřil ani děti, těžko říci, zda šlo u něj o deviaci nebo duševní poruchu, nenajdeme na něm nic lidského, ani jeden šlechetný skutek. Není proto divu, že se stal inspirací pro záhrobního zloducha. Předpokládá se, že za pouhých šest let mohl zabít až 100 000 lidí.
Jednal i rafinovaně, shromažďoval například lidi trpící leprou, tuberkulózou, morem, syfilidou a donutil je, aby se oblékli jako Turci a nakazili nepřátelské vojáky. V krutosti často neušetřil ani ženy.
Měl k nim zvláštní vztah, byly v podstatě jeho otrokyně. Podle jedné teorie byl misogyn. Měl syna Mihnea cel Rău. Ten pokračoval v jeho boji za křesťanskou víru, ale nevolil tak kruté prostředky.
Sadismus Vlada III. neznal mezí, jednou při večeři sledoval, jak vojáci postupně usekávají končetiny zajatci a namočil svůj chléb do jeho krve a snědl ho. I to mohlo mít vliv na vznik pověsti, že byl upírem.
Zdroj: https://medium.com/@rcassese16/summary-of-dracula-by-bram-stoker-ba9c93718728
https://www.enbook.cz/vlad-iii-dracula-the-life-and-times-of-the-historical-dracula
https://www.thoughtco.com/a-biography-of-vlad-the-impaler-vlad-iii-dracula-1221266
