Článek
Vše začalo v úzké uličce před jedním z místních hrázděných domů, když jistá Frau Troffea vyšla ven a zničehonic začala prudce tančit. Zvláštní křečovité pohyby nedoprovázela vůbec žádná hudba a její manžel ji marně prosil o okamžitý návrat domů.
Žena vydržela v potácivém tempu téměř celý týden a přestávala pouze ve chvílích naprostého vyčerpání kvůli spánku. K podivnému počínání se velmi rychle přidaly zhruba tři desítky dalších obyvatel a během srpna se davy rozrostly na stovky zasažených jedinců.
Postižení zběsile máchali rukama a jejich těla se kymácela bez zjevného rytmu. Lidem se do oteklých nohou hrnula krev a mnozí se pohybovali v botách zcela prosáklých krví. Nemohli s vyčerpávajícím pohybem sami přestat a na rozpálených letních ulicích vládlo obrovské zoufalství. Lidé často padali k zemi celkovým vysílením nebo podléhali náhlým zástavám srdce.
Městská rada se kvůli narůstajícímu zmatku obrátila na místní lékaře. Ti podivný jev vysvětlili tehdy poměrně běžnou teorií o přehřáté krvi v mozku a jako jediné dostupné řešení doporučili nechat všechny nemocné pořádně vytančit. Radní proto nechali urychleně vyklidit obilný trh, zabavili velké cechovní síně a postavili uprostřed města speciální dřevěné pódium.
K podpoře potácejících se těl najalo město zdatné muže s úkolem udržet lidi na nohou a zaplatilo profesionální pištce i bubeníky. Tento vstřícný krok úřadů situaci ovšem ještě výrazně zhoršil. Veřejná hudební podívaná přilákala další zástupy zvědavců a nově příchozí se ze strachu před hříchem rovnou zapojovali do davového šílenství. Měšťané po čase pochopili svou hrubou chybu.
Veškerou hudbu na veřejnosti striktně zakázali a postižené tanečníky nechali odvést do svatyně svatého Víta u nedalekého města Saverne. Tam dostali červené boty pokropené svěcenou vodou a do rukou malé dřevěné kříže. Na začátku září mánie po sérii společných modliteb konečně ustala, ale to, co ji způsobovalo nedávalo spát tehdejším vědcům.
Ale ani jejich následovníkům, kteří se jí stále zabývají. V polovině dvacátého století se objevila teorie o masové otravě jídlem způsobené plísní paličkovice nachové. Tato cizopasná houba hojně napadá vlhké obilí a produkuje chemické látky blízce příbuzné moderním halucinogenům.
Mnozí odborníci ovšem tuto hypotézu vyvrací s velmi logickým argumentem, že zasažení lidé by po požití jedu fyzicky nedokázali tančit celé dny. Otráveným jedincům navíc chyběly typické tělesné příznaky v podobě zčernalých končetin. V dnešní době pochopitelně přišli se svou teorií ufologové, podle nichž šlo o mimozemský experiment.
Dnešní historici se přiklání spíše k závěrům o hromadném psychogenním onemocnění neboli davové hysterii. Počátek 16. století přinesl obyvatelům Alsaska obrovskou bídu v podobě krutých hladomorů, velkých záplav a vln neznámých nemocí. Zbědovaní lidé propadali panice a silně věřili ve spravedlivý boží trest za své hříchy.
Místním folklorem navíc silně rezonovala stará pověra, podle které svatý Vít trestá viníky právě neustálým křečovitým tancem. Obrovský dlouhodobý stres v kombinaci s hlubokým náboženským strachem s největší pravděpodobností vyvolal u podvyživených občanů změněný stav vědomí a absolutní ztrátu kontaktu s realitou.
Zdroj: https://www.nationalgeographic.cz/historie/nejpodivnejsi-epidemie-francie-byl-tanec/
