Článek
Věra Chytilová pracovala jako kreslička a laborantka. Před kamerou se poprvé objevila v malé roličce ve filmu Císařův pekař a Pekařův císař. Film ji ale učaroval, začínala jako klapka, ale vypracovala se až na pomocnou režisérku.
Zápasila mezi pocity sebedůvěry a nedůvěry ve své schopnosti, nakonec se v 29 letech rozhodla studovat FAMU. Už po roce jí ale hrozilo vyloučení. Ne kvůli tomu, že by byla špatná studentka. Z administrativních důvodů se vedení rozhodlo snížit počet studentů. Nějaký „dobrák“ vyzradil, že jezdí z Prahy domů, do Olomouce, taxíkem, takže ji ihned obvinili z buržoazních manýrů.
Úplně jí to zničilo a rozhodla se spáchat sebevraždu. Naštěstí jí z pokoje na koleji vyrušila spolubydlící, zrovna když si začala řezat žíly na zápěstí. Poté zasáhl do hry osud, tentokrát šťastný. Bloudila bezcílně Prahou a potkala neznámého cizince. Dal se s ní do řeči a ona mu odvyprávěla svůj smutný příběh. Nakonec se ukázalo, že to byl docent Stefan Morawski z katedry estetiky varšavské univerzity. Za Věru se přimluvil a stal se zázrak - mohla se vrátit na FAMU.
Školu nakonec dodělala, ale do konfliktu s komunistickým režimem se dostávala neustále. Emoce vzbudil už její první barevný film, Sedmikrásky. Soudruh poslanec Jaroslav Pružinec proti filmu v květnu 1967 vystoupil až v Národním shromáždění! Naštěstí přišlo Pražské jaro, nicméně osudu neušel, stejně byl zakázán normalizace. Neprospělo mu to, že slavil úspěchy na zahraničních, „západních“ festivalech. Přestože dostala nabídku točit v cizině, odmítla ji.
Další kontroverze přišla při filmu Hra o jablko. Ředitel Československého státního filmu Jiří Purš ho zamítl, ale nevěděl, že všemocný šéf kultury na ÚV KSČ Müller ho ještě před ním schválil. Věra se za ním vypravila do lázní, kde byl na léčení a spustila na něj takovou „bandurskou“ až se z toho zpotil. Protože ale nechtěl jít do odborného sporu, poradil ji, ať napíše dopis ústřednímu výboru strany, což udělala a kupodivu si tak film prosadila.
V Sedmikráskách stál za kamerou Jaroslav Kučera, její druhý manžel - prvním byl fotograf Karel Ludwig - a otec jejich dětí Terezy (herečka, výtvarnice a návrhářka kostýmů) a syna Štěpána, také kameramana. Přestože se rozvedli, zůstala s ním v kontaktu a starala se o něj, když byl těžce nemocný. Jaroslav o ní natočil jakýsi filmový deník, v němž jsou zajímavé informace.
Ukazuje ji jako ženu, mírně hysterickou, nekompromisní a jízlivou režisérku, před kterou se třásli nejen herci, ale i komunističtí pohlaváři, ale nadšenou a zároveň přísnou matku i lehce marnivou ženu. Za mlada prožila vztah s emigrantem Zdeňkem Mlčochem. Schylovalo se dokonce ke svatbě, ale nápadník měl v patách StB, a ta ho nakonec zavřela. Bojovná Věra ho chtěla zachránit.
Dostala se až k vyšetřovateli, ale neuspěla, nakonec mu mohla jen posílat balíčky. Stejně dostal 20 let a když se dostal na svobodu, byla už jinde. Přitahovala muže krásou, některé však odrazovala temperamentní povahou, nepotrpěla si na láskyplná vyznání a sex pro ni rozhodně nebyl tabu. Skončila v posteli s režisérem Janem Němcem a možná i s Otakarem Vávrou (stojí za zmínku že ve stejném ročníku s ní byl Evald Schorm, Jan Schmidt, Juraj Jakubisko či Jiří Menzel).
Ten o ni řekl: „Během šesti let, co jsme se přátelili, jsem ji poznal jako pilnou studentku, noblesní dámu, obletovanou krasavici, uličnickou kamarádku i tvrdohlavou cílevědomou holku. Byla přesný opak člověka, jakým jsem byl já. Přesto jsme si hodně rozuměli, měli jsme stejné názory na to, co nás obklopovalo. Ale na rozdíl ode mě chtěla být ve všem první. Jednou jsme jeli na kánoích vodu a ona se hned cpala ke kormidlu, i když v ní seděla poprvé!“
Na sebevědomé muže, nebo na ty, co tak alespoň vypadali, působila jako magnet. Začala si i se známým proutníkem, Milošem Kopeckým. Chodili spolu asi tři roky, jeden čas také uvažovala o sňatku. Když zjistila, že je jí opakovaně nevěrný, urazilo to její ego a v žárlivé scéně mu to dala patřičně „sežrat“. Ale i předtím to byla dost „Itálie.“ Při prudké hádce ho třeba bez milosti shodila z kola, nebo na něj vylila hrnek s mlékem! Zvláštní vztah měla s Miroslavem Donutilem.
Ten na to vzpomínal takto: „Setkání s ní pro mě zůstalo nezaměnitelné, neopakovatelné a nezapomenutelné. Byl jsem nesmírně šťastný, když mě oslovila poprvé s Dědictvím a pak ještě několikrát. Ale zcela osudově mi vstoupila do života, když o mně točila dokument. Kdykoli měl kdokoli sklon zveličovat, přivedla ho na pravou míru. A za to jsem jí vděčný.“
Filmografie Věry Chytilové je pestrá. Podílela se na povídkovém snímku Perličky na dně, natočila filmy O něčem jiném, Sedmikrásky, Hra o jablko, Ovoce stromů rajských jíme, Panelstory, Kalamita, Vlčí bouda, Faunovo velmi pozdní odpoledne, Šašek a královna, Kopytem sem, kopytem tam, Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Pasti, pasti, pastičky. Posledním filmem se staly Hezké chvilky bez záruky, tragikomedie o psycholožce Haně, která se snaží řešit nejrůznější problémy svých klientů.
„Osobnost s takovou dávkou provokativnosti a nadčasovosti u nás dnes neexistuje, třeba její Sedmikrásky pro mě nikdy nezestárly. Nevidím mezi námi žádnou novou Chytilovou, ale ani Chytila mezi muži, kteří by nás vedli a popichovali,“ říká Fero Fenič, v jehož Febiu točila posledních dvacet let. Vytvořila také dokumenty Čas je neúprosný, Praha - neklidné srdce Evropy nebo Vzlety a pády.
Byla členkou Evropské filmové akademie, jako profesorka na FAMU vychovala několik generací filmařů. Dostala řadu cen, od šedesátých let je posbírala na festivalech od Benátek po Chicago. V roce 1992 obdržela prestižní francouzský Řád za umění a literaturu, o šest let později tuzemskou státní medaili Za zásluhy. V roce 2000 ji za celoživotní přínos ocenil Český lev, obdobnou cenu dostala i na karlovarském filmovém festivalu.
Ve stáří prodělala za čtyři roky několik kolapsů. Při jejich pětaosmdesátým narozeninách se velké oslavy se nekonaly, zemřela asi šest týdnů po nich. Našla tak klid, který svému filmovému štábu moc nedopřála, někteří herci z ní měli panickou hrůzu, měla v oblibě po nich házet všechno, co bylo po ruce. Ale po natáčení kajícně přiznali, že z nich vždycky dokázala vyždímat maximum. Zůstala po ní kromě filmů i luxusní vila, kterou sama vyprojektovala.
Zdroj:
https://www.csfd.cz/tvurce/2847-vera-chytilova/prehled/
https://dvojka.rozhlas.cz/mocni-s-ni-meli-problem-nebala-se-pohadat-osudove-zeny-vera-chytilova-7577636
https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/zemrela-reziserka-vera-chytilova.A140312_164750_filmvideo_vha
