Článek
Delfy leží ve svahu pod pohořím Parnas s krásnou vyhlídkou na Korintský záliv, v okolí jsou cypřišové a olivové háje. Původně se jmenovaly Pytho, podle jeskyně, hlídané nestvůrným hadem Pythónem, synem Matky Země Gaii.
Měl na přání Diovy manželky Héry zabít bohyni plodnosti Léto, aby se jí nenarodila dvojčata Artmeis a Apollon. Ten později zastřelil hada svými šípy, co nikdy neminuly cíl.
Na počest tohoto svého činu založil poblíž chrám a věštírnu. Tu ovládala jemu „podřízená“ a magií obdařená kněžka Pýthie. O jejím vzhledu se vedou diskuse, byla totiž ukryta ve spodní části svatyně, prosebníci ji jen slyšeli.
Podle legend to byla mladá krásná dívka, měla mít dlouhé vlasy svázané do uzlu a její oděv tvořil bílý šat. Jednoho dne se do ní zamiloval mladík Echekrates a unesl ji. Od té doby se již Pýthií nesměla stát panna, která by podlehla svodům.
Jedna verze je, že adeptka musela mít rodinu a mělo ji být víc než padesát let, jiná hovoří o tom, že šlo o mladé dívky a nosily bílé šaty jako symbol čistoty duše i těla. To je přece jen pravděpodobnější, dostávat se opakovaně do transu je psychicky velmi náročné.
Pýthie věštila bez ohledu na věk, společenské postavení, bohatství, tazatelka jenom musela být místní rodačka.To neplatilo u mužů, o radu tak žádali například egyptský faraón Amasis i lýdský král Kroisos. Ten se stal její nejznámější „obětí.“
Zeptal se totiž, zda má zahájit válku proti Persii. Proroctví znělo, že pokud tak učiní, zničí velkou říši. Vydal se nadšeně do boje, jenže zničil svoji vlastní! Pyrrhovi zase prorokovala, že porazí římské vojsko, jenže se to stalo za cenu takových ztrát na životech, že mu vítězství nijak nepomohlo. Dodnes se stalo symbolem pro zbytečný boj.
Kvůli těmto věštbám vzniklo rčení mluvit jako Pýthie - nejasně, záhadně. Věštila jednou za měsíc. Jak se dostávala do transu, se neví, jako nejčastější možnost se uvádí dýchání sirných či jiných výparů z místa, vycházejících z prasklin ve skále, kde seděla na trojnožce umístěné na tzv. hadím sloupu u kamene omfalos (pupek) nad tektonickou puklinou v zemi.
Dalšími možnostmi mohlo být žvýkání břečťanu, vavřínu či jiných omamných rostlin, pití vody z posvátného pramene, případně přírodní drogy. Její úřad nebyl dědičný. Předpokládá se, že po čase předala svou „funkci“ další dívce s věšteckými schopnostmi.
Pýthia nepronášela proroctví přímo, ale prostřednictvím kněží, ti za to brali pochopitelně tučné poplatky od boháčů, od prostých lidí ale nevybírali nic. Rituál začal umytím v posvátném kastalském prameni a napitím z fontány Kassotis.
Tazatel zaplatil poplatek, obětoval zvíře (ovci, kozu, aj). Pořadí se losovalo, boháči si dary ale mohli zajistit přednost. Věštírna nefungovala tři měsíce v zimě, kdy nesvítilo slunce, Apollónova božská síla. To ji předal Dionýsosovi, patronu vína a veselí a ten si tady užíval radovánek s kumpány.
Konaly se tu také Pýthijské hry, Zeus se možná chtěl vyhnout pomstě Gaiy za zabití jejího hada (také za to naoko potrestal Apollona.) Šlo o slavnosti poezie a hudby, později i závodů v lehké atletice a koňských spřeženích. Vítěz získal vavřínový věnec a právo mít ve foyer chrámu sochu. Po dobu her platil klid zbraní, stejně jako u těch pozdějších, Olympijských.
Stálo zde divadlo, i stadion pro sedm tisíc diváků. Do okolí chrámu navíc ukládala bohatá města pokladnice, sochy, zlaté předměty. Ty představovaly nejen díky za proroctví, ale i příslib těch dalších. Delfy zanikly až zákazem pohanských kultů a rituálů ve čtvrtém století nesnášenlivými křesťany.
V tom hrál prim zejména poslední panovník říše římské císař Theodosius, který nechal zničit a zbořit „pohanské“ symboly, včetně starořeckých posvátných hájů. Delfy tak byly na dlouhou dobu zapomenuty. Až v roce 1996 tým geologa J. de Boera provedl důkladný průzkum.
Svatyni našli čtyři metry pod podlahou. Zjistili také, že se pod chrámem protínají dva zlomy – Delfský a Kernaský. Zřejmě vytlačovaly na povrch vodu, látky a plyny (metan, etan, etylen) které tvořily nasládlou směs.
Ta navozovala zvlášní psychické projevy, Pýthie tedy věštit mohly. A asi úspěšně, těžko by vydržely pár tisíciletí, ke vchodu stále vede svatá cesta pro poutníky. Do Delf se dá dostat z Atén, cesta busem trvá dvě až tři hodiny, na prohlídku bývalého středu světa zbývá dost času.
Zdroj:https://www.radynacestu.cz/magazin/delfy/
https://www.greeka.com/sterea/delphi/
https://whc.unesco.org/en/list/393/
