Článek
Tato kultura se objevila asi dva tisíce let před Kristem u pobřeží Středozemního moře na jihu Turecka a byla na svou dobu výjimečná svým politickým uspořádáním.
Měla totiž 23 nezávislých měst, sdružených do jednoho spolku. Jinak se toho o ní moc neví, zanikla asi po nájezdech nepřátel a - těžko říci zda dobrovolnou - asimilací s Řeky.
Nezachovaly se o ni žádné písemné zmínky, podle vykopávek zřejmě ležela mezi dnešními městy Fethiye a Antalya. Mnohé o nich ovšem mohou napovědět právě ty skalní hrobky.
Postavili jich desítky a jsou netradiční nejen tím, že jsou zahloubené do skalních útesů a převisů což bylo hodně pracné, ale i jejich uspořádáním, vypadají totiž jako pokoje.
Většina z nich je i čistě stavebně pojata, nejsou to obvykle žádné vykutané „nory“, mají dveře, okenní překlady, což byly typické znaky pro tehdejší lidská obydlí, ale ne hrobky.
O Lýkijském náboženství a rituálech nevíme také bohužel nic, podle způsobu pohřbívání lze soudit, že měli silnou víru v posmrtný život i snahu své drahé zesnulé navštěvovat.
Na rozdíl od před vykradači pečlivě zabezpečených a utajených egyptských pyramid byly snadno přístupné, což znamená, že do nich zřejmě neukládali cennosti či cokoli, co by stálo za to ukrást. Velkou pozornost ale věnovali jejich umístění.
Hodně z nich je totiž postavena tak, aby měl zesnulý doslova panoramatický výhled z výšky na krásu okolní krajiny. Některé jsou v nepřístupných místech, desítky metrů nad zemí, což muselo být velmi pracné.
Museli mít k tomu pořádný motiv, zřejmě náboženský? Liší se architektonickými prvky, z čehož je patrná existence privilegované vrstvy obyvatel. Nejnavštěvovanější je tzv. Amyntasova hrobka.
Její vchod je lemován sloupy a tak trochu připomíná malý chrám, pochází ze čtvrtého století př. n. l. Je zajímavé i prolínání stylů, jsou tu řecké i perské vlivy, některé hrobky se pyšnily vnějšími otevřenými sloupovými haly s mnoha reliéfy.
Nejslavnější lýkijskou hrobku, Nereoven, ale najdeme v Britském muzeu v Londýně. V Turecku jich je nejvíc poblíž přibližně sedmdesátitisícového města Fethiye. V jeho centru je umístěno i 16 sarkofágů, ty už ale spadají (až na jeden) do období římského impéria, na každém kameni jsou znázorněny výjevy ze života majitele.
Město ukrývá také malé antické divadlo postavené někdy ve 2. století. Další hrobky pak najdeme v původně malé rybářské vesničce Daylan, ta se stala vyhledávaným letoviskem. Lákadlem jsou tradiční trhy.
Tam se sežene prakticky cokoli, za návštěvu stojí i vyhlášené rybí restaurace. Po obdivování stavitelského umu našich předků si lze zajít odpočinout na nádherné, 4,5 km dlouhé pláže Iztuzu.
Zdroj:
https://www.lonelyplanet.com/turkey/demre/attractions/myra/a/poi-sig/1249331/1319736
https://www.turkishmuseums.com/museum/detail/1966-antalya-myra-archaeological-site/1966/4
https://www.medgulets.com/sailing-guides/turkey/demre/myra-turkey
