Článek
Zajímal se totiž o výtvarné umění, chemii, nakonec se rozhodl pro studium medicíny. Po absolvování nultého ročníku se ale naplno ohlásily geny a udělal přijímačky na DAMU. Tu absolvoval v roce 1969 už jako herec Národního divadla, kde působil do roku 1973, kdy zuřila normalizace.
Poté přešel do Činoherního klubu, kde nebyl tak na očích a měl tam krásné role, nakonec zakotvil v Divadle na Vinohradech. Po otci zdědil herecký talent, bouřlivou povahu, odvahu - bojoval v československých legií v Rusku - zálibu ve zbraních, myslivosti, honitbě, ale i členství v mýty opředené v mezinárodní organizaci svobodných zednářů, existující od roku 1717.
Martin měl nejprve řadu příležitostí díky své prosté a hřmotné postavě, později se ale přehrál do charakterních rolí. Ty měl jak v divadle, tak ve filmu. Ustaly poté, co dostal od soudruhů nůž na krk - buď vstoupí do KSČ nebo dostane okamžitou výpověď z divadla a zákaz ve filmu. Po delším váhání se v roce 1981 rozhodl s rodinou emigrovat.
„Neodcházelo se mi lehce, měl jsem tady spoustu známých a kamarádů, mezi mé oblíbené rituály patřilo zajít na pivo do hospody U Měšťánků na Kampě, chodil tam i Jan Werich. To je krásné, magické místo. Ale na druhou stranu mi bylo jasné, že si už ani neškrtnu a herec bez rolí je jako ryba bez vody.“ Vzpomínal později na tuto nelehkou dobu.
V Rakousku požádal o azyl, deset měsíců hrál ve vídeňském divadle Die Komödianten, dva roky nato se přestěhoval do Mnichova a pokračoval s manželkou Jaroslavou Tvrzníkovou v herecké práci na jevišti (Theatre Ensemble V.M., Theatre 44, divadelní spolek Franze Werfela) a vyučovali herectví.
Pracoval také jako komentátor rozhlasové stanice Svobodná Evropa. S jeho českou redakcí v roce 1994 natrvalo přesídlil do Prahy. Vedle novinářské profese se vrátil i k herectví. pohostinsky vystupoval v Divadle na Vinohradech, Národním divadle a Divadle Ungelt, uplatnil se i na obrazovce v pohádkách, filmech a seriálech.
Mezi jeho koníčky patřilo výtvarné umění, věnoval se olejomalbě, vystavoval na výstavě Herci malují. Po návratu nakrátko vstoupil do politického života jako ministr kultury v menšinové vládě Mirka Topolánka (září 2006 až leden 2007), později jako jeho poradce. Politikaření ale nebylo nic pro něj, nebral si servítky a říkal každému do očí, co si myslel.
Dnešní dobu moc nechápal, vyznával úplně jiné hodnoty, než se dnes objevují - čest, pravdomluvnost, ochotu pomoci. V roce 2006 poprvé udeřila rakovina. Lékaři mu diagnostikovali nádor v oblasti krku a chirurgicky ho odstranili. Následné chemoterapie ale těžce snášel, začal je odmítat.
Později šel znovu „pod kudlu,“ odebrali mu ledvinu, což sekundárně znamenalo ztrátu hybnosti, zejména šlo o kyčle, měl poškozená nervová zakončení, pohyboval se jen o berlích. I když jeho nejbližší o zdravotních problémech věděli, netušili, jak moc jsou vážné. Nestál o lítost, se zákeřnou nemocí bojoval potichu dlouhé čtyři roky.
Musel se vzdát mnoha svých koníčků, to mu vadilo, ale nejhorší byly silné bolesti, které asi překročily všechny snesitelné meze. Zastřelil se 16. září 2010 v třiašedesáti letech svou vlastní pistolí. Pro všechny to byl naprostý šok, jeho sourozenci Jana a Petr to nedokázali pochopit, dopis na rozloučenou nezanechal.
Zdroj: https://www.csfd.cz/tvurce/139011-martin-stepanek/prehled/
https://www.ceskatelevize.cz/lide/martin-stepanek/
