Článek
Objevily se zprávy, že se osobně poznali, měl také dostat od něj pochvalný dopis, šlo ale o žert kolegů. Ale Funès o jeho nenapodobitelném dabingu věděl. Když onemocněl, zajímal se, jestli umí francouzsky, že by ho nedaboval, ale rovnou namlouval, ale neuměl, tak to bohužel skončilo. Bylo by to zajímavé.
František Filipovský se narodil 23. 9 1907 v Přelouči. Umělecký i hudební talent zdědil po otci, byl flétnista, skladatel a kapelník. Jako dítě měl nádherný alt, v neděli zpíval na mši v kostele, o Vánocích pak Rybovu mši. Jeho cesta k herectví nebyla přímočará.
Nejprve studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a estetiku. Během studií se věnoval i herectví. Brzy zjistil, že obojí nestíhá. Musel si vybrat a vyhrálo divadlo. Jenže už v té době byly divadelní gáže stejně směšné jako dnes.
Neměl sice velkou postavu, vše ale vynahrazoval obrovským elánem, s kterým se pustil do jakékoli práce, stal se třeba průvodčím zvláštních vlaků do Francie. Pak dostal angažmá, nejdřív ve Švandově divadle, později v Uranii, aby nakonec skončil na prknech Národního divadla. Hostoval ale i v Semaforu či Viole.
V devětatřiceti dostal roli septimána ve studentských komediích Škola základ života či Cesta do hlubin študákovy duše, kde si s gustem zahrál podlézavé šprty. Neobjevoval se moc často v hlavních rolích, ale i ty vedlejší byly nezapomenutelné. V divadle ale dostal velkou příležitost v Moliérově hře Lakomec, a zhostil se jí fantasticky.
Absolvoval „vysokou školu herectví“ u Jana Wericha, v Osvobozeném divadle hrál už před válkou a poté i v padesátých letech. Tam také získal celoživotní přezdívku „Kapesník“ kterou vzal za svou a často se tak představoval svým známým v telefonu.
Jeho dcera Pavlína vzpomíná, že mu jen máloco vadilo, hlavně si nepouštěl do hlavy negativní emoce a myšlenky, byl skromný a v herectví pokorný.
„Dnes by se o něm řeklo, že byl hyperaktivní, neviděla jsem ho nikdy chodit pomalu, spíš v poklusu, všechno dělal strašně rychle. On byl prostě jinde, ne že by to doma byla vždycky samá sranda, to ani nejde, ale díky němu i mamince Hildě, kterou si vzal už v roce 1937, jsem prožila skvělé dětství, to je naprostý základ.
Kdo má smůlu na rodiče, co se hádají, řvou na sebe, urážejí, zůstane to v něm i v dospělosti. Pak se říká, že vychovávají děti přesně tak, jak to sami nenáviděli, když byli malí. Možná na tom něco bude. No možná je. Ale u mě v tom hrají roli geny.
Díky nim také nemusím řešit váhu a postavu a cpát se českými nezdravými specialitami, on se vešel bez problémů do svatebního obleku ještě za padesát let, hrál v něm dokonce na jevišti. Jsem mu i podobná, v mládí jsem chtěla být krásná jako máma, ale zvykla jsem si.“
Pavlína také prozrazuje jejich rituály. „Když se táta učil texty, usedl do svého milovaného křesla a máma mu ‚házela‘ narážky. Dokázal ale také skvěle improvizovat, po boku Jana Wericha to byla holá nutnost, on si na to potrpěl. To rozhodlo, že se objevil 1. 5 1953 jako první herec v živém vysílání Československé televize, toho si docela považoval.“
Nezapomenutelné bylo i namluvení Poláčkova románu Bylo nás pět. Objevoval se také v různých estrádách, kde i zpíval, hrál také na několik nástrojů, nepovažoval to za žádnou „pokleslou zábavu.“
Režisér Dušan Klein, který ho obsadil do „Básníků“, říkal, že z jeho očí čišela radost, neviděl ho nikdy vzteklého, bez nálady. Původně se měl třetí díl jmenovat Jak básníkům voní život, ale díky němu ho přejmenoval chutná, zdálo se mu to příhodnější.
V třiaosmdesáti onemocněl mozkovou mrtvicí, po které ztratil to herecky nejcennější - hlas. Zvlášť pro něj, proslulého rychlomluvou, to bylo za trest. Od té doby to už nebyl on, čekal na smrt.
Těsně před ní se ale objevil v druhé řadě seriálu Arabela, šlo o labutí píseň. Přesto se snažil ze všech sil natočit své scény. Zemřel 26. října roku 1993. Své alter ego Louise de Funèse přežil o deset let.
Pohřben je na Olšanských hřbitovech, na přání jeho rodiny není hrob označen. Poctou jeho dabingovému umění je Cena Františka Filipovského, která se od roku 1995 uděluje v jeho rodné Přelouči za nejlepší výkony v dabingu.
Zdroj: https://www.csfd.cz/tvurce/932-frantisek-filipovsky/prehled/
https://www.cffd.cz
https://dvojka.rozhlas.cz/legendy-zabavy-frantisek-filipovsky-8857575
