Článek
Ty se, jak vyrovnané vojsko, táhnou v délce téměř čtyř kilometrů, podle radiokarbonové analýzy je několik století vztyčovali pravěcí lidé z mladší doby kamenné. Zřejmě vyznávali kult slunce, podle odborníků tomu napovídá jejich astronomické umístění do terénu i vzdálenosti mezi kameny, domnívají se, že šlo o jakýsi obří chrám na jeho počest.
I když se menhiry nalezly na mnoha dalších místech, i u nás, nejznámější je Kamenný pastýř, stojící v poli poblíž města Slaný, takové množství jako v Carnacu, je světovým unikátem. Každý, kdo tam zavítá, jen tiše žasne nad umem našich praprapředků.
Ti před šesti tisíci lety dokázali s pomocí primitivních nástrojů vztyčit kameny vysoké až 20 metrů a o váze 300 tun! Respekt k nim kupodivu zachovaly i následující generace a kultury, uctívali je Keltové, staří Římané, dokonce i křesťané, ti kameny „vylepšovali“ vytesáváním znamení Krista do nich.
Také si vycucali z prstu legendu o sv. Kornéliovi, pronásledovaného Římany, který se dostal na kraj útesu a když viděl, že dál už je jen moře, zázrakem proměnil agresory v kameny. Tak vysvětlili, proč stojí za sebou v pravidelném odstupu.
Biskup Martin z Tours (317-397) ale té teorii neuvěřil a v boji proti pohanům nechal zbytečně kilometry menhirů zlikvidovat. Dnes jsou rozděleny do několika na sebe navazujících oblastí. Největší menhir je u obce Locmariaquer, váží 300 tun a tvoří ho dvacetimetrový žulový kámen.
K nejznámějším patří Ménec, zabírá plochu asi jednoho kilometru, na které je dvanáct set menhirů v jedenácti řadách, nejzachovalejší je třicet devět kamenů různé velikosti, od 80 cm až do 4 metrů, ty se nachází v jakési čtvercové „ohradě“ na místě zvaném Kerlascan.
Nejvyšší megality, jeden až sedm metrů vysoký, najdeme v aleji Kermario, celkově jich tu je 982. Za zmínku stojí i čtyřúhelník v Maniu, kde několik žulových bloků obklopuje mohylu. Je nejstarší dochovanou stavbou v Evropě.
Uvnitř vede kameny obložená chodba do čtvercové síně, podle všeho místa posledního odpočinku hned několika generací. Tři nejmonumentálnější menhiry jsou Grand Menhir Brisé, Table des Marchand a Tumulus Er Grah.
První měl představovat buď nejdůležitější prvek měsíční observatoře, či střežit mrtvé. Na tom se historici neshodují, kdysi dosahoval výšky 20 metrů, vážil 280 tun, bohužel je nyní rozlomen do několika velkých kusů.
Druhému se říká Stůl obchodníků, jde o oválný hrob. Zaujme hlavně díky rytinám uvnitř. Tumulus Er Grah byl téměř neprozkoumaný až do roku 1991. Stavěl se podle všeho pět set let, patří do kategorie uzavřených hrobek.
Pravěké kmeny, sami bydlící v domech ze dřeva, obdivuhodně zvládali manévrování s těžkými kameny jen pomocí kůlů a provazů, což prokázalo mnoho vědeckých experimentů. Ty totiž měly vyvrátit oblíbenou teorii „ufologů“ že jde o dílo mimozemšťanů.
