Článek
U kouření jde hlavně o protikuřácké náplasti, žvýkačky, pastilky. Šarlatáni pak doporučují „zázračné“ bylinky, speciální odvykací kůry, nebo„unikátní“ (a logicky drahý) přístroj, co změří vibraci nedopalku (?!) a přenese do těla opačné vibrace, potlačující chuť na cigaretu.
Nejdůležitější ze všeho, posílení pevné vůle, nezbytné k jakémukoli odvykání, ovšem žádná taková terapie nenabízí. Klíčové je zaměřit se na potlačení abstinenčních příznaků. Hlavně v prvním týdnu jsou velmi silné, organismus vehementně protestuje proti odepření slasti.
Nejčastější chyba je snažit se přestat proto, že si to přejí naši blízcí, hlavně děti. Jde sice o silný impulz, ale nestačí, jejich podpora může jen pomoci. Kdo není pevně rozhodnutý, že skončí proto, že sám chce, nemůže být nikdy úspěšný. Nemá cenu snižovat dávky, tělo si pokaždé vyžádá návrat na původní hodnoty.
Při odvykání se musí odstranit nejen fyzický a psychický návyk, ale i rituály, které si postupně vytvoříme. To není zdaleka tak snadné, jak se na první pohled zdá. Bývají totiž zautomatizované, neuvědomělé. Typické je třeba zapálit si cigaretu u kávy, po jídle.
Právě v těchto okamžicích, kdy jeden slastný požitek umocní druhý, je třeba si dát největší pozor. Proto se rozhodně nedoporučuje skoncovat s více zlozvyky naráz, například přestat kouřit a pít alkohol organismus a psychika obvykle nezvládne.
Navíc se musí bojovat s falešnými pocity, kuřák je přesvědčen, že mu cigareta zvedne náladu, uklidní ho. Když si ji zapálí, tak sice ano, ale pokud to udělat nemůže (a těch situací je spousta) platí opak, je nervózní, vystresovaný.
To se týká i elektronických cigaret. Jejich velké plus je, že nejsou tak škodlivé, protože jejich dým neobsahuje přidané látky, jako dehet. To ovšem neznamená, že by se měly doporučovat jako zdravé , navíc jde stále o neprozkoumanou půdu, mohou se třeba časem dostavit problémy.
U alkoholu je jednou z hlavních překážek abstinence nejen návyk, ale i vliv kamarádů z „mokré čtvrti“ s kterými se schází ve své restauraci. Vytvoří si sociální bublinu, ve které žije, pokud není ženatý, je nesmírně těžké ji opustit, prakticky nemá žádné jiné známé než ty hospodské.
Ne vždy ale může být pravidelné pití na škodu, záleží i na dávce. Někdo si dává každý den k obědu a večeři pivo a hlavně na Moravě je zvykem dát si nalačno a před spaním panáka slivovice nebo k jídlu sklenku vína.
K abstinenci tyto lidi donutí jedině velmi závažné zdravotní obtíže, jinak nevidí důvod, proč přestat, neopíjí se, nemají problémy v manželství či vztahu, navíc podle názorů některých znalců není takové pití až moc rizikové.
Kdo chce skoncovat s jakýmkoli zlozvykem potřebuje nutně odbornou pomoc. Komplexní řešení nabízí hypnóza, ale i u ní je nezbytný předpoklad chtít přestat. Terapeut u pacienta v podvědomí posiluje jeho rozhodnutí a odhodlání skončit se zlozvykem, dodá mu odvahu, aktivuje pevnou vůli.
U cigaret dokáže působit i na čichové buňky, najednou mu při zapálení začnou páchnout! Pomáhá i s pozitivní stimulací, při touze si zapálit stačí do podvědomí vložit potřebnou informaci. Pak si člověk v duchu říká: „Kouřit jsem přestal a nikdy už nezačnu!“
Stejně reaguje v situaci, kdy mu někdo „nezištně“ nabízí cigaretu. U alkoholu je situace podobná, tam se ovšem musí řešit i společenské vazby a jejich přetrhání – chodit dál do stejné restaurace a dávat si tam nealko se setká s posměchem spolustolovníků. Nejdůležitější je první hypnóza.
Navodí pocit důvěry a lidé překvapeně zjistí, že je příjemná, mají o ní zkreslené představy, za což hlavně mohou hlavně spisovatelé a filmaři. Ti ve své fantazii vymysleli scény, kdy někdo pod jejím vlivem znásilňuje nebo vraždí, což je ale hloupost. Stejně tak jako, že se z hypnózy „neprobudí.“
Pokyn, který je do podvědomí člověka vkládán, musí být vždy v souladu s jeho povahou. Jinak ho odmítne splnit, nebo se „probudí.“ Hypnóza má všestranné použití. Pomáhá nejen při zbavení se závislostí, ale i psychických problémech. Aktivuje se při ní i nevědomí, to se totiž řídí instinkty a reflexy, které mohou jít až mimo přímou kontrolu mozku.
Hypnóza není spánek, nemá s ním – kromě zavřených očí – nic společného. Jen málokdo má v jejím průběhu částečnou ztrátu paměti, naopak, většina pacientů si pamatuje její průběh naprosto přesně, do nejmenších detailů. I zdůrazňovaná obava z možné závislosti na hypnotizérovi je spíš teoretická.
Hypnóza není nadpřirozeným jevem nebo žhavou novinkou. Kromě zbavení se závislosti pomáhá odstranit z podvědomí traumatizující zkušenosti, například z dětství, které jsme už dávno zapomněli.
Ty v podvědomí zůstávají stále živé a vytváří psychický blok. Když se tyto představy či vzpomínky v hypnotickém transu odstraní, tělo si většinou pomůže samo. Proto zaujímá hypnóza výlučné postavení mezi ostatními medicínskými metodami, její praktikování u nás nikdy nebylo zakázáno – ani za komunistů.
Zdroj: https://www.em.muni.cz/vite/3602-co-je-to-hypnoza
https://cpzp.cz/clanek/1410-0-Tajemna-hypnoza.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hypn%C3%B3za
