Článek
Ano, jedná se o tuto virtuální měnu, to je jasné už z titulku, to za prvé. A za druhé jsem si počkal, až tento „státní“ kravál trochu utichne a bez emocí bude možno se v tom trochu pohrabat. A přečíst si něco diskusí pod články k tématu, což je sice zde na Seznamu těžký masochismus, ale co vás nezabije, to vás posílí, jak píše klasik.
Šok!
Krátce po tom, co tento bizarní tyátr vypukl, jsem poslouchal rádio, činím tak často v noci, jsa důchodce a spánek mám nevalný. Noční čas uteče a dozvím se mnoho zajímavého, ze světa i z domova. Tedy: Žádný privátní bulvár, ale veřejnoprávní stanice, s dobrou publicistikou. O to ta pecka byla horší. Jak je to s Bitcoiny a jejich nabývání vím, jsem majitel i těžař v jedné osobě. Nikoli ovšem BTC, ale kryptoměny zcela jiné, možná i perspektivní, časem snad uvidíme.
Laik se diví, odborník žasne.
Pominu ten rachot, kdo a s kým a od koho a pro koho. O politicích napříč českým spektrem mám mínění, které je horší, než hrozné. Volby jsou pro mne poslední dobou šachová partie, většinou už s brutálním matem ve třetím tahu. Tedy pro mne, co by voliče. Sysifos byl na tom, na rozdíl ode mne, ještě docela dobře. Valil svůj balvan do kopce sice rezignovaně, ale alespoň s nadávkami. Já bych tak také rád činil, ale nadávat ve volební místnosti jest zapovězeno. Kulturní a slušný občan to nedělá a jak vím, vyvedli by mne.
Otevírání studánek, pardon peněženek.
Pan Bohuslav Martinů promine, vhodnější mezititulek asi nalézti nelze. Až na to, že v tomto případě žádné poetiky není. Místo průzračné studánky je otevírána žumpa, jak my na jihu Čech říkáme, senkrovna. Navíc léta nevyvezená a patologicky smrdící. Jsou tací, co na tohle mají žaludek, to ano. Někteří ústavní činitelé jsou v tomto mistři. Asi je to tím tréningem, politika není pro cukrové panenky, zřejmě. Ještě technická poznámka; nikde, ani v článcích a v diskusích už vůbec ne, nebylo zmíněno, že v krypto peněženkách žádné peníze (ty virtuální pochopitelně) nejsou. Ty jsou v hlubinách Blockchainu. Peněženka je jen nástroj ku nakládání s nimi a správě těchto. To aby bylo jasno.
Tedy se otevíralo. Objednán byl advokát, co by dohlížitel nad správností zákona. To byla ta hlavní osoba, několik lidí okolo, ty nezmiňuji, stokrát jste to četli v novinách a nebudu zde ohřívat po desáté převařovanou polévku. Pokud moje znalosti z oboru IT stačí, tak na místo schůzky dorazí současně s advokátem, i pověřený policista (ku dohledu na tuto operaci s vrácenými počítači). Tyto musí mít úřední pečeť, že od doby, co byly policií uloženy do úschovy a do tohoto dne schůzky nebylo s nimi manipulováno a upravován v nich nahraný software. IT specialista by neměl též chybět. A taky majitel počítačů samozřejmě, pan Jiříkovský, co jej zrovna pustili z basy a zmíněné computery mu vrátili. Na těch počítačích bylo lze se dostat k virtuální měně. Za co jí nabyl, všichni víte, tak pokročíme o kus dál.
Pecunia non olet!
Že prachy nesmrdí, taky víte. To ostatně pravil kdysi dávno, římský císař Titus Flavius Vespasianus, když mu bylo vytýkáno, že zavádí poplatek z veřejných hajzlíků. O praní špinavých peněz tenkrát skutečně nešlo. Bylo to moudré státnické rozhodnutí, veřejné toalety - i za starého Říma se musely udržovat, čistit a to nebylo zadarmo, ale naopak. Pokud se o záchody (veřejné) jedná, tak za tyto se platí dodnes. Přijdete, zaplatíte (v naléhavých případech i s radostí) a použijete. Tělesné pochody jsou jako čas. Neúprosné, nedají se zastavit a provalit se nechcete jistě nikdo. To teprve za moderní osvícené doby, toto prastaré úsloví Tita Flavia Vespasiania dostalo jiné grády.
Prasárna!
Toto žádný císař římský jistě neřekl. To my, moderní lidé ve věku páry, elektřiny, následně i atomu, jsme tento pojem uvedli v život. Ano, slovo se stalo tělem. Tedy: Advokát se na místo schůzky nedostavil. Přesněji dostavil, ale pozdě (prý problém s autem). Když dorazil, počítače běžely a připojeny k síti (!!!). Peněženky již byly otevřeny. Správný postup měl být: Za přítomnosti advokáta protokolárně spustit, pořídit a nahrát na donesené úřední médium zrcadla (pro laiky kopie) všech disků, včetně přenosných, pokud by byly. Zaprotokolovat, až poté počítače zapojit do sítě, s požehnáním advokáta a dále pokračovat.
Až sem je to hezký, kdyby tomu tak bylo. Dokonce jsem se doslechl, že: „To chtěli urychlit, aby se nečekalo a že proto udělali screenshoty obrazovek“. Když jsem to v noci ve zprávách slyšel, vyšlo ze mne strašlivé zaúpění. Screenshoty?? Každý, i snad malý školák, pokud má po ruce jakýkoliv obyčejný grafický editor, vymaluje si na pořízený screenshot, co jej napadne. Tedy pokud není přítomen notář a hned se to nějak úředně nezajistí a protokolárně neuloží.
Aby to nebylo málo.
Z logů v počítači je následně zjištěno, že „otevírání studánek“ mělo premiéru již o pár dnů dříve. Jak a co kdo dostal? Spekuluje se pilně a já se v tom hrabat nebudu, nerad bych v pilíři podpíral most. Také pohádky o zapomínání adres peněženek, vstupních frází a náhlých vzpomenutí se na tyto, jsem ignoroval. Když jsem byl malý hošík, pohádky mi předčítala maminka. Ty byly hezké. Na rozdíl od těchto bitcoinových, které nebyly ani vtipné, natož veselé. A dobro, jež v pohádkách vždy vítězí nad zlem, tady dostávalo nepěknou čočku.
Ostatně, ono se zase vlastně nic nestalo, stát okraden nebyl. Ba co víc! Dokonce obdarován. To ano, ale způsobem poněkud nešťastným. Toliko jsem si vyposlechl v rádiu, konkrétně na ČRO Plus. Stanice mnoho relací archivuje a tak jeden z rozhovorů si můžete přečíst. IT specialista a znalec v oboru kybernetiky a výpočetní techniky Jiří Berger, zde o tom mluví velice sofistikovaně. Bylo to i na Radiožurnálu a ČRO Plus to vysílal též. Přiložte oko zde>>
Když do pekla, tak na pěkném koni.
O českých politicích vs. Internet jsem nedávno už jednou psal. Sice v jiné spojitosti a to o jejich neumětelství na sociálních sítích, což bývá většinou humorné čtení, někdy doslova k popukání (tedy většinou), co dokáží vyhodit na monitory vašich počítačů. Tohle bylo však jiný kafe. Řečeno slovy bratří Mrštíků, tohle kafe rozhodně ze spolku nebylo. Vávra z té divadelní hry na to zle doplatil a milí polici, také. O řád hůře. Padaly hlavy a ministerské sesle se kácely. Masakr a ostuda v přímém přenosu.
Ono se to má vlastně tak, že největší „vinu“ na tom má vlastně Bitcoin sám, prevít jeden. Od doby, co byl pan Jiříkovský arestován až do doby, kdy z basy opět vyšel, což nějaký pátek trvalo, Bitcoin nelenil. Pracoval. Dělal to, co kryptoměnové komodity obyčejně dělají, pokud se jim daří, ovšem. Rostl do krásy, tedy vlastně do hodnoty. A že se mu sakra dařilo! Od doby páně Jiříkovského zatčení, až po jeho propuštění se „okotil“ zhruba sedmkrát! Nešlo to sice zase tak hladce. To je ve světě investic zcela normální a mnoho lidí z toho zešedivělo, pokud špatně nakoupili, či zbrkle prodali. Ale i tak! Z milionů byly miliardy.
Síla peněz.
Je všeobecně známá. Češi, jak známo, mimo všelijakých vlastností, o kterých raději nemluvit, jsou jimi přitahováni více, než magicky. Politiky české nevyjímaje, tito v nakládání s nimi (tedy penězi), jsou někdy skutečně velmi kreativní. A do toho se z čista jasna, objeví hromada peněz. Skutečně doslova a ne malá. Na stromě sice nevyrostly, je to jen následek pomalého zhodnocování, což je jev, se kterým musíme u kryptoměn počítat. Tak to prostě chodí. Můžete být přes noc žebrákem, nebo po krátkém čase milionářem. Podle vašich schopností a umu. Dokonce se může i stát, že k tomu přijdete jako slepý k houslím. A tu máš čerte, kropáč…
Jsou věci, které jsou příliš velké, než aby se jich využilo. A jsou i věci, které troskotají na sobě samých. To není moje myšlenka, Franz Kafka to napsal ve slavném Zámku. Do kamene by se to mohlo tesat. Kdyby naši politici četli klasiky, bylo by možná o jednu politickou krizi méně.
Spíše asi nebylo, protože rozdělíme-li naši politickou scénu na pouhé dvě skupiny, Tedy A, následně pak B. Áčka jsou u moci, mají to na starosti a Béčkaři jim do toho mluví, jsou totiž v opozici. Že vztahy mezi oběma skupinami nebudou líbánkami, je nasnadě. Béčkaři by pak museli, pokud by maléru s Bitcoiny nebylo, vymýšlet jiné způsoby (souběžně s frakcí A), jak na sebe navzájem vylévat vědra špíny. Ostatně i to je princip demokracie.
Jsou i takové země, kde v parlamentu padají facky. Mohou být dokonce takové krajiny, kde se tamtéž i střílí, ale to už je fuj. Probíhá to tedy dle národního naturelu, pochopitelně. Zajímavé je to, že diktátoři tohle vůbec nikdy neřešili. Lenin v lednu 1918 rozpustil Státní dumu a kdo z poslanců ještě stále pyskoval, šel na Sibiř a bylo po srandě. Tohle už je ale hodně fujtajbl, to sem dávám pouze pro ilustraci.
Veselo bylo a možná ještě bude…
U nás se ve sněmovně politici nefackují (zatím) a chraň Bůh, aby se dokonce i střílelo. Tak daleko jsme to naštěstí nedopracovali. I když, pokud si pamatuji, jednou už někoho od řečnického pultíku ve sněmovně briskně vyvedli, i něco se při tom rozbilo. Pakli mu tím zamezili v plácání hovadin, jen dobře.
Ale to, co následovalo za nedávné „bitcoinové aféry“, bylo (a zřejmě asi ještě bude) také nepěkné bláto. Všimli jste si jistě toho všichni. V době, kdy jsou volby na spadnutí, kdy by měli politici skutečně pracovat, tak napříč politickým spektrem se hádají jak červení psi. Hádky, obstrukce, hodiny žvanění o ničem. Tak chlapci, tak tedy tohle určitě ne! Další otázka je ryze akademická: Kdo tuhle čeládku ještě ukočíruje? Těžká odpověď. Co jsme si zvolili, to máme.
A teď babo raď.
Výsledkem tohoto kraválu, který otřásal sněmovnou, pro mne, co by voliče, je tristní situace; k absolutně nevolitelné trojce, tedy Svědků Babišových, Kačenky Konečné a jejího Core Teamu a následně SPD, co nemohu vystát, přibývá zřejmě další adept: ODS. čtyři kusy, velmi pěkné…
Volební programy a kampaň? Ale kdeže. Ten, kdo nejhlasitěji volá po morálce a rezignacích, má nejvíc másla na hlavě. Kačenka Konečná si sice běsnění bolševiků dost dobře pamatovat nemůže, do Moskvy se také nejezdila učit, jak nám zakroutit krkem. Není však vyloučeno, že pilně pracuje na tézi, že: Není pevnosti, co by bolševici nedobyli. A co SPD? Čeština je velmi „květnatý“ jazyk a použít jej v jeho „rozverné“ formě nemohu, protože dámy, čtenářky, by omdlévaly. Zbývá čerstvý nováček ODS. Zavařili jste si sami, škoda. Budiž vám země lehká. Ke cti ministra Blažka alespoň to, že odstoupil, to se cení. Ale zde asi nebylo zřejmě zbytí, to se stává.
Stále si pohrávám s veselou myšlenkou, kdyby to bylo obráceně a do té bitcoinové žumpy zahučel sám Andrej Veliký. Odstoupil by? Neodstoupil? Co myslíte, milí čtenáři? Asi budu přijímat sázky. V Bitcoinech. Nápad to není zřejmě špatný, taky bych z toho kryptoměnového maléru možná něco měl.
Finis corona opus.
Ano, závěr korunuje dílo. Tady to bylo skutečně mohutné finále celého orchestru s úderem kotlů (možná i stočlenný pěvecký sbor jistě byl), ale vše to skončilo ve strašlivé disonanci. Rozhodli se to rozprodat investorům, pokud jsem v rádiu dobře rozuměl. To nebylo chytré. Jiříkovského Bitcoiny nepatřily k těm „nejzdravějším“ a jak pan Jiří Berger v linkovaném článku říká, je zaděláno na dost velkou potíž.
Bitcoiny lze někdy i „mixovat“ tedy použít tzv. Tumbler. Je to placená služba se snaží maskovat původ kryptoměny. Tato činnost však není samospasitelná. Mnoho, zvláště hardwarových peněženek ji striktně blokuje. Nehledě k tomu, že časté navštěvování stránek nabízejících Tumblery (pokud nejsou již blokované), může vyvolat zájem jistých orgánů o vaši maličkost, což jistě nechcete. A Blockchain nikdo neokecá. V první autorizované směnárně při pokusu Bitcoin vyměnit za fiat měnu ošklivě narazíte, což se už ostatně stalo. Navíc, pokusíte-li se cinknutými Bitcoiny softwarově platit, nebo je převádět jinam, špinavé Bitcoiny mohou kontaminovat i ten čistý zbytek, co pouštíte z portmonky do světa. Ošklivý malér…
Kdyby…
Pan editor snad promine, ale čeština je krásná a také jeden z nejtěžších jazyků světa a o to půvabnější. A to obzvláště ve chvílích, kdy vytváří ty neskutečně bizarní a zároveň nádherné brilantní nuance. U nás na jihu Čech obzvláště, kde jsme v tom mistři. Tak tedy: Kdyby bylo cosi cukr, tak bychom si do kafe… (však vy víte co, nechci doopravdy editora dráždit). Takto si mohou nyní naši politici asi už jenom smutně říkat, kdyby.
A když jsme u toho kdyby, tak kdyby podojili toho dárce ještě o něco důkladněji a za získané peníze zestátnili umírající industriální klenot, úzkokolejnou dráhu Obrataň/Jindřichův Hradec/Nová Bystřice. Je nádherná a také Bohužel poslední v Čechách. Snad by se povedlo, možná i za pomoci EU to nějak legislativně očistit (neříkám vyprat) to je ošklivé slovo. Ale jedná se přece o charitativní akci velkého rozsahu a záchranu unikátní technické památky. Možná i pan Jiříkovský by z toho měl radost.
A co víc! My Jihočeši bychom se na podzim doslova servali u volebních uren, abychom jim to tam naházeli. Ocenit dobrou věc, to my dovedeme, to jo…
Poznámka:
Jak jsem se dozvěděl, že už tu dráhu snad někdo koupil. Tak alespoň to. Snad se kupci bude dařit a vlaky znovu vyrazí do malebné České Kanady. To nemění nic na tom, že stát by měl taky něco přihodit. To, aby to šlo rychleji.
Jeden kuriózní obrázek, který bylo možno vidět na trati za Jindřichovým Hradcem koncem semdesátých let - kolejová splítka dvou rozchodů, užívaných na veřejných drahách v ČR. Normálně rozchodná (1435 mm) trať ČD do Jihlavy a uvnitř 760 mm úzkorozchodná trať Jindřichohradecké soukromé dráhy s velice komplikovanou splítkovou výhybkou na odbočce do Obrataně, včetně úzkorozchodné odvratné koleje. Teď už je to tam trochu jinak, splítka je jednodušší, tříkolejná.
Tak vidíte ten technický unikát a taky šanci, kterou naši politici dokonale spálili. Vydělali by na tom i oni, ale škoda slov…
J.J.
Autorský článek, vycházející zkušeností autora s kryptoměnami a také sledování TV a poslechu veřejnoprávního rozhlasu. Odkazy na důležité prameny jsou v textu k dispozici.
