Článek
Maroko je největším vývozcem konzervovaných sardinek na světě. Jeho konzervy najdeme ve většině obchodů i u nás. V roce 2023 totiž pocházelo 87,6 % sardinek v EU z Maroka a konzervárenský průmysl zpracuje každoročně zhruba 600 000 tun čerstvých sardinek. V posledních měsících se ale rybáři potýkají s nedostatkem ryb. To má za následek zvyšující se ceny na domácím trhu, což vzhledem k rekordnímu vývozu tamní obyvatelé odmítají a zvyšují tlak na představitele země. Maroko totiž vyváží 70 % své rybí produkce do zahraničí a prudký nárůst cen ryb na domácím trhu tak obyčejným lidem nedává smysl.
Krátká historie marockého konzervárenského průmyslu
Prvotní rozvoj marockého konzervárenského průmyslu zaměřeného na ryby sahá do roku 1930, kdy Francouzi začali v rámci francouzského protektorátu Maroko otevírat první továrny. Se získáním samostatnosti v roce 1956 přišlo období úpadku, které bylo v důsledku slabě rozvinutého domácího rybolovu. Dalším aspektem byly rybářské aktivity Španělska, které až do roku 1972 lovily v marockých vodách. Po tomto období přišel rozvoj exportu ryb a celého konzervárenského průmyslu. Výrobní podniky prosperovaly do doby, než Evropská Unie v 90. letech zpřísnila kontrolu kvality výrobků. V současnosti je velkým tématem vykořisťování pracovníků a otřesné podmínky v rybím konzervárenském průmyslu. Jedná se o vysoce důležité odvětví, kdy celý řetězec od rybolovu, přes dopravu a zpracování po konečnou distribuci zaměstnává zhruba 30 % obyvatel země. Průmysl se v současnosti soustředí primárně do měst Layoun, Tan Tan, Tarfaya a Agadir.
V listopadu ryby došly
Maroko bylo tradičně vedoucím exportérem konzervovaných sardinek na světě. V budoucích letech se jeho pozice možná změní. Když se v listopadu loňského roku některé lodě začaly vracet z moře bez úlovků, na tamních trzích výrazně vzrostly ceny. Listopad a prosinec jsou v lovu sardinek tradičně slabší měsíce, nicméně takto špatná situace s úrovní populace sardinek nastala v historii poprvé. Produkce v jižních přístavech, které jsou klíčové pro rybolov sardinek, měla klesnout meziročně až o šedesát procent. Situace je tak vážná, že v březnu letošního roku vyšlo nařízení o maximálním úlovku deseti tun ryb na jeden výjezd, což se setkalo s nevolí ze strany rybářů. Cílem však je pouze ochránit populaci před zdecimováním, protože přílišný odlov omezí regeneraci populace a z dlouhodobého hlediska tak dojde k mnohem většímu úbytku ryb.
Jak upozornil představitel marocké Národní rybářské asociace, velkým problémem jsou zahraniční rybářské lodě, především ruské, které drancují rybí populace bez jakékoliv regulace, kterou jsou tamní rybáři svázáni. Mezi další státy, ze kterých pocházejí lodě, které loví bez povolení ve výsostných vodách Maroka, patří i Španělsko a Čína.
Kvůli těmto faktorům lidé na trzích platí až násobky toho, co v předchozích letech.
Proč sardinky mizí?
Výzkum odhalil, že se kvůli důsledkům globálního oteplováním posunul od roku 1995 výskyt sardinek o 181 kilometrů severněji. Tato migrace vedla krátkodobě ke zvýšení úlovků v Maroku (kdy se přesouvaly jižněji položené populace), ale z dlouhodobého hlediska představuje významnou hrozbu pro rybáře kvůli změně tradičních lovišť a nepředvídatelným důsledkům na celý ekosystém. Postupné oteplování moří žene populace ryb do chladnějších severnějších vod. Celá potravinová pyramida se tak s drobnými rybami přesouvá pryč z přehřáté oblasti rovníku. S postupujícím oteplováním a změnou proudění ale vědci nedokáží spolehlivě odhadnout, jakým způsobem se změní oblasti pro rozmnožování a migrační trasy sardinek.
Tento problém je dlouhodobý a za současné situace není jasné, zda jej bude vláda efektivně řešit. Již vznikly dvě komise, které mají za úkol vyřešit nerovnováhy a výzvy, kterými trpí rybí trh v Maroku. Kvůli silnému vlivu tamních exportérů není jasné, jaký bude výsledek jejich snažení.
V roce 2019 bylo 59 % konzervovaných sardinek dovážených do Evropy vyrobeno dodavateli ze zemí mimo EU. Drtivých 91 % všech konzervovaných sardinek z mimoevropských zemí pocházelo z Maroka. V absolutních číslech byl rok 2019 zlomový, protože došlo k prudkému nárůstu spotřeby konzervovaných sardinek v důsledku COVID-19. Obliba (konzervovaných) ryb v EU stále stoupá a s tím i tlak zpracovatelů na rybáře. Ti jsou svázáni udržitelností lovu, což v kontextu černého rybolovu nedává v jejich očích smysl.
Ministr zemědělství, rybolovu, rozvoje venkova, vody a lesů Ahmed Bouari v lednu v parlamentním zasedání prohlásil, že úbytek ryb způsobilo sucho. Obyvatelé rozporovali toto tvrzení tím, že Maroko vyvezlo rekordních 847 000 tun ryb. Tento rozpor v tvrzení ministra a exportními daty podnítil veřejnou diskuzi o tom, zda má vývoz vyšší prioritu než uspokojení domácí poptávky.
Vědci dávají Bouarimu částečně za pravdu - nedostatek srážek v důsledku klimatické změny ovlivňuje dostupnost kyslíku v moři a celý koloběh je tak narušen. Spolu se zvýšeným znečištěním moří, které dále přispívá k úpadku rybích populací a nedodržováním pravidel rybolovu tak stojí celý průmysl před hrozbou kolapsu rybích populací.
Budoucnost dodávek konzervovaných sardinek do Evropy je v tuto chvíli nejistá. Záleží na přístupu všech zúčastněných stran, a také evropských dovozců a spotřebitelů, jak se k nastalé situaci postaví.
Současná jednání marocké vlády s představiteli konzervárenského průmyslu ukazují, že si je vláda vědoma závažnosti situace. Stále zde existuje riziko, že ekonomický aspekt omezení produkce ryb a náročnost ochrany populací v důsledku nepřinese kýžený efekt.
Pro evropské spotřebitele to znamená, že by se měl připravit na vyšší ceny a v případě prohlubujícího se problému i na potenciální nedostatek konzervovaných sardinek v Evropě.
