Stavy zvěře jsou vyšší a také škodí více, než tvrdí oficiální místa

České lesy trpí pod náporem zvěře. Divočáci rejdí po předměstích velkých měst, na těch menších se odvažují do center za bílého dne. V rádiu na zelené vlně slyšíme informace o dopravních omezení kvůli střetům vozidel se zvěří. Je zvěře hodně nebo málo?

Problematika zvěře, jejího sčítání, lovu a celkového výčtu způsobených škod by byla na samostatný výzkum, jelikož se ani odborníci mezi sebou neshodnou, jak moc odpovídají čísla realitě. Pro potřeby tohoto článku vycházím z několika oficiálních zdrojů:

Na počátku si dovolím malou poznámku - ČSÚ udává stav prasete divokého v roce 2020 59 086 kusů, ministerstvo zemědělství 56 866 kusů, což je rozdíl necelá 4 %. ČSÚ, jako nejvyšší přehledový úřad, beru za pravdivější. Mohlo se stát, že byly provedeny změny a ministerstvo neaktualizovalo počty. V následujícím textu vycházím ze statistiky ČSÚ.

Dle praktických výzkumů každoroční jarní sčítání zvěře pokryje pouze zlomek skutečné velikosti populace. Oficiálním statistikám se tedy objektivně nedá věřit, a jak je níže zobrazeno, čísla často ani nedávají smysl v kontextu lovu.

Jeden příklad za všechny: V grafu č.1 vidíte jarní stav prasete divokého (divočáka, černé), který v roce 2017 činila 58 746 kusů, v roce 2018 54 456 kusů. Meziročně se jednalo o pokles 4290 kusů. Lov černé byl v roce 2017 229 182 kusů a v roce 2018 pouze 137 823 kusů. Rozdíl činí 91 359 kusů (takřka 40 %). Na jaře 2019 bylo spočítáno 60 863 kusů černé, tedy o 6 407 kusů více. Pokud sečteme jarní stav z roku 2018 s lovem v roce 2018 a odečteme od něj původní populaci v roce 2017, jsme na 224 892 kusech populace divočáka v roce 2017 (+ počty, které zemřely z jiných příčin, jako je nehoda, nemoc, stáří, pytláctví, nicméně pro zjednodušení zanedbáváme). V roce 2018 jsme na 144 230 kusech. Kam se během jednoho roku podělo z celkové populace více jak 80 000 kusů černé? Pokud provedeme stejný výpočet i pro další roky, zjistíme, že změny v ročním odlovu ve výši vyšších desítek tisíc kusů oficiálně ovlivňují populaci černé v nižších tisících kusů, což logicky není nemožné.

Níže (graf č.2) je zpracováno, kolik procent jarní populace černé zvěře lovci oficiálně přiznali. Největší nepoměr lze vidět na růstu populace a odstřelu - mezi lety 2000 a 2022 se zvedla populace o 43,47 % (z 43 154 na 61 915), odlov o 162 % (z 67 858 na 177 877). Převedeme-li tato čísla na poměr jarní populace a odlovu, vychází odlov jarní populace na 157 % v roce 2000 a 287 % v roce 2022. To, že v roce 2021 šlo o více jak 350 % jarního stavu, je ještě více znepokojující. Oficiálním číslům populace černé zvěře nelze věřit.

Podívejme se, co říká litera zákona (cituji bakalářskou práci): „§ 4 vyhlášky č. 491/2002 Sb. stanovuje požadovaný poměr pohlaví mezi samci a samicemi u spárkaté zvěře (kromě kamzíka horského) na 1:1 a zároveň stanovuje koeficient očekávané produkce, který se počítá pouze z počtu dospělých samic. Pro prase divoké je koeficient 3,2-4,5 (dle jakosti honitby). Při pohledu na jarní sčítání zvěře k 31.3.2020 se v Česku mělo nacházet 13 540 bachyň (samic), 14 534 kňourů (samců) a 32 789 selat. Prostým přepočtem dojdeme k maximálnímu číslu 60 390 kusů přírůstku. Pokud započítáme i polovinu selat, které mohou být samicemi, vychází roční přírůstek prasete divokého na 134 705 kusů. Pokud by byly počty přírůstků pravdivé, při ročním odlovu 239 818 kusů v roce 2020 by musela být reálná populace alespoň čtyřnásobná oficiálního počtu, jinak by došlo k vylovení populace během necelého roku. Příloha č. 2 k vyhlášce č. 491/2002 Sb. uvádí normované stavy spárkaté zvěře. V I. jakostní třídě honitby je norma 16 kusů prasete divokého na 1 000 ha plochy.“

V roce 2020 bylo dle statistiky Ministerstva zemědělství 23 266 ha honební plochy v I. jakostní třídě s celkovým normovaným počtem 308 kusů. Celkově za všechny honitby v Česku činí NORMOVANÝ stav 9 249 kusů, což znamená, že při oficiálním počtu 59 086 prasete divokého jsme na 639 % normovaných stavů. Neoficiálně, na základě výše uvedeného propočtu přírůstků, můžeme mluvit o pětadvacetinásobku (!!!) normy uvedené v této vyhlášce.

To byl detailní pohled na problematiku populace černé zvěře. Jak vypadá vývoj lovu ostatních druhů velké zvěře? Za všimnutí stojí růst poměru lovu a jarní populace u některých druhů, které svádí k interpretaci, že se populaci některých druhů v Česku daří držet přijatelné míře díky dobře nastavenému odlovu.

Jak se lze dočíst níže, ani na první pohled stabilní populace srnčího (odlov kolem 40 %) neodpovídá skutečnému stavu v lesích. Jak je to možné?

Znovu si vypůjčím citaci z bakalářské práce (s.56): „Nejběžněji používaná metoda sčítání zvěře je pozorování a nese s sebou vysokou chybovost. Dle pokusů výsledná čísla odpovídají 10 až 33 % skutečné velikosti populace. Je proto vhodné kombinovat různé metody pro zvýšení přesnosti, například odhad populace na základě dopadů na ekosystém a znaků přítomnosti. Tyto skutečnosti doplňuje i další projev rostoucího počtu zvěře, kterou je růst dopravní nehodovosti v důsledku střetu se zvěří. Argumentem může být zvyšující se počet automobilů a rozšiřování dopravní infrastruktury, což je validní. Z toho důvodu je nesmyslné porovnávat celkový počet střetů se zvěří (i kvůli tomu, že v roce 2009 došlo ke změně metodiky a došlo k silnému poklesu ve všech aspektech nehodovosti), ale je důležité podívat se na podíl střetu se zvěří k celkové nehodovosti na silnicích. Do celkového poklesu nehod se promítá edukace řidičů, vliv moderních technologií, lepší vlastnosti automobilů, kvalitnější povrchy silnic a další okolnosti, které přispívají ke snižující se nehodovosti v Česku.“

Přemnožení zvěře způsobuje mnoho méně (okus mladých stromků, vytloukání parohů ve starším porostu) či více (nehodovost) znatelných důsledků (s.57). Jak ukazuje graf výše, poměr účasti zvěře k celkové nehodovosti od roku 2000 neustále roste, což značí rostoucí problém. Podle statistik je u ¾ střetů s vozidly přítomna srnčí zvěř, v 10 % případů černá. Podle oficiálních statistik (zpracované údaje ČSÚ, viz graf č.3) ale lov srnčí zvěře, vzhledem k celkové populaci, stagnuje. Statistiky nehodovosti, které zveřejňuje PČR, je ale nutno v posledních letech brát s rezervou (zde a zde). Počet škodních událostí neustále roste a v roce 2022 Generali Česká pojišťovna, která má 25% podíl v ceně smluv, evidovala 8 115 škodních událostí v důsledku střetu se zvěří. Kooperativa s 20% podílem na trhu řešila 6 372 událostí. Tyto pojišťovny, které mají zhruba poloviční podíl na trhu, řešily v roce 2022 14 487 případů kolize motoristy se zvěří. Oficiální policejní statistiky uvádějí za rok 2022 14 758 počet řešených případů (včetně domácích zvířat, nicméně ten počet je zanedbatelný), což je takřka stejné číslo, jako nahlásily pojišťovny, které pokrývají polovinu trhu . Navíc si musíme uvědomit, že případů, kdy motorista utrpí střet se zvěří, ale tuto událost neoznámí ani své pojišťovně, ani policii, bude také nezanedbatelné množství. To znamená, že i populace srnčí zvěře, která se podle statistik jeví jako stabilní, je ve skutečnosti stále rostoucí, což se promítá do množství škodních událostí. Na základě těchto informací lze odhadnout, že neoficiální podíl zvěře na celkové nehodovosti bude mezi dvaceti a třiceti procenty. Toto číslo navíc každoročně roste.

Odhadnout, na kolik přijde působení zvěře občany, je složité a pohybujeme se v hrubých odhadech. Kvalifikovaný odhad na základě dat z roku 2015 poskytl ve své práci v roce 2019 Aleš Erber. Ten odhadl celkové škody způsobené zvěří a náklady na opatření proti jejímu působení na 5 až 7 miliard Kč ročně, včetně plnění pojišťoven, které odhaduje na stovky milionů korun. Jak je uvedeno v přehledu nákladů pojišťoven, Generali a Kooperativa, které zaujímají zhruba polovinu trhu, evidují za rok 2022 pojistné plnění v důsledku střetu se zvěří na 726,9 milionů Kč. Výkazy zbylých pojišťoven se mi bohužel nepodařilo dohledat. Tvrdit, že roční škoda na vozidlech byla v roce 2022 takřka jeden a půl miliardy korun, je troufalé.

Generali pojišťovna (s 25 % podílem v ceně smluv) ve svém přehledu uvádí, že mezi dubnem a zářím (6 měsíců) roku 2023 byly celkové škody ze střetů s volně žijícími živočichy k délce silniční sítě (III. a vyšší třídy) 373 390 600 Kč. Při porovnání s čísly v předchozím odstavci je trend zřejmý.

Na přehledu celkové populace velké zvěře lze vyčíst nepoměr mezi tempem růstu populace a lovu. Vzhledem k tomu, že oficiální populace zvěře i přes zvýšený odlov stále roste, reálná čísla jednotlivých populací budou výrazně vyšší.

Převedeno na normované stavy zvěře z výkazu roku 2020, se kterým pracuji v počátku tohoto článku

Jak jsme si na číslech ukázali, tak populace srnčí, která vychází statisticky nejlépe, je reálně mnohem vyšší. Ostatní druhy zvěře, kromě černé, je oficiálně třeba snížit na polovinu, neoficiálně mnohem více. Na kvalifikovanější odhad tu není dostatek prostoru. Připomenu, že oficiálně je černá na 639 % normovaného stavu, neoficiálně je situace ještě zhruba čtyřikrát horší.

Na časové řadě je zřejmé, že rostou celkové odlovy zvěře, nicméně to stále není dostačující. Na přetrvávající problém upozorňují někteří odborníci po dekády.

V kontextu výše zmíněných důsledků byly na počátku letošního roku zveřejněny Výsledky třetího cyklu Národní inventarizace lesů v České Republice (2016–2020) . Na jejich základě se v dubnu uskutečnil Seminář k metodice plánování lovu, v jehož rámci byla zveřejněna Metodika plánování lovu zvěře s využitím údajů o poškození lesa . V té se řeší monitoring škod zvěří pomoci indikátorů, metody plánování lovu zvěře a předpoklady pro úspěšné zavedení této nové metody ke stanovení udržitelné populace zvěře. Předpokladem je průkazná evidence lovu, průběžný monitoring škod zvěří, systematická aplikace na dostatečně velkém území a nutnost splnění minimálního lovu bez výjimek. Při splnění těchto podmínek a následné aplikace opatření intenzivním lovem se dá předpokládat zvrácení tohoto trendu. Otázkou je, zda na to vlastníci a nájemci budou mít dostatek sil. Problematika nedostatku myslivců, nezájem mladých a stárnutí této komunity by byl na další článek. Určitý optimismus po letech nečinnosti a výmluv je na místě, i díky chystané novelizaci zákona o myslivosti.

Pokud se nezačnou aplikovat výše zmíněná opatření na zjištění co nejpřesnějších počtů zvěře a řešit jejich efektivní redukci na normovaný počet, budou vznikat nejen škody na majetku, ale také na cenném lesním ekosystému. V kontextu kůrovcové kalamity, a snahy obnovit co nejrychleji lesy jako druhově pestré a odolné klimatickým změnám, je tato situace bobtnajícím problémem. Čím později jej budeme řešit, tím více kumulativních škod budeme muset řešit.

Tento článek by nemohl vzniknout v odpovídající kvalitě bez podpory lektorů kurzu KISKED03 Práce s daty: Jak porozumět světu dat a být strůjcem pokroku na FF MUNI.