Věrnostní karta jako Velký bratr: Zrod komunitních projektů, které skryjí spotřebitele.

Věrnostní karty jsou pro miliony tuzemských zákazníků symbolem drobných slev a občasných akcí, které ulehčí domácímu rozpočtu. Podle dostupných informací je drtivá většina dospělých Čechů součástí alespoň jednoho věrnostního programu. V současnosti snad neexistuje řetězec, který by věrnostní kartu nenabízel. Za ztrátu soukromí, kterou poskytnutím základních kontaktních údajů a souhlasu se zpracováním dat o našem nákupním chování způsobíme, tak získáváme nepatrnou výhodu. Postupem času některé obchody nastavily svoji cenovou politiku tak, že se bez věrnostní karty nákup v porovnání s konkurencí nevyplatí – nejkřiklavějším případem u nás je řetězec Tesco, což některým zákazníkům silně vadí.

Mnozí spotřebitelé si ani nepřipouští, že je monitoring jejich nákupů problémem, protože koho může zajímat jejich nákup pečiva a salámů? Problém je ale komplexnější, než se na první pohled může zdát. Každý nákup o vás vypovídá mnoho – jaké máte stravovací návyky, kde nakupujete, v jaký čas, jaké jsou vaše zdravotní preference nebo rodinný stav. Již v roce 2012 se objevila zpráva o tom, jak americký maloobchodní řetězec Target, na základě analýzy nákupního chování daného uživatele věrnostní karty, zaslal rodině středoškolské studentky slevové kupony na kojenecké zboží. Její otec netušil, že je jeho dcera těhotná a způsobil velký rozruch. Omluva přišla později, když se od dcery nakonec dozvěděl pravdu. V současnosti jsme o třináct let dále a učící algoritmy, analýza dat a možnosti použití v dalších aspektech života jsou mnohem pokročilejší. Některé obchody navíc mohou propojit chování konkrétních nakupujících v obchodě (způsob výběru zboží, pohyb po prodejně, čas strávený v jednotlivých sekcích apod.) s konkrétním účtem a tím „vytvářet“ profil jednotlivých uživatelů, jejichž data jsou cenným zdrojem informací.

Existují lidé, kteří se s myšlenkou „výhod za osobní monitoring“ nesmířili a v posledních několika měsících založili postupně dva projekty, které jsou platformou pro sdílení věrnostních karet. Ty ale odporují obchodním podmínkám.

Projekty Nocard.cz a Fuckcards.store vznikly letos a jsou přímou reakcí na nevyváženou situaci mezi zákazníkem a řetězcem. Myšlenka je jednoduchá: Pokud je úkolem zákazníka předat osobní data, předáme je způsobem, který znemožní personalizaci. Nejedná se pouze o potraviny. Weby nabízejí navíc ještě věrnostní karty drogerií, čerpacích stanic, knihkupectví, hobby marketů, lékáren, prodejen oblečení a dalších.

Platformy od dobrovolníků shromažďují fotografie nebo digitální verze věrnostních karet od dobrovolníků a zpřístupňují je zdarma veřejnosti. Dobrovolníci tak mají alespoň částečný „benefit“ v občasném načtení bodů v aplikaci, pokud uživatel použije zrovna jejich kartu.

Jako první vznikl v červnu letošního roku projekt Nocard.cz, který ihned strhl ohromný zájem veřejnosti. Desítky uživatelů začali promptně nahrávat svoje věrnostní karty, aby pomohli ostatním v nákupech a oceňovali myšlenku vytvoření prostředku pohodlného nákupu bez toho, aniž byste museli být sledovatelní.

Poměrně záhy se uživatelé setkali s tím, že některé karty obchodníci pravděpodobně zablokovali a nešly tak použít. Riziko odhalení samozřejmě stoupá s tím, jak více uživatelů na různých místech republiky používá současně stejnou kartu. Problém má určitá řešení a dle fóra Reddit se na něm postupně pracuje a služba se vylepšuje tak, aby byla krok před algoritmy.

Již v červenci se objevil projekt Fuckcards.store, který je právem označován jako kopie původní myšlenky Nocard.cz. Ač je projekt zjevnou kopií a komunikace jeho autora s veřejností je nešťastná, nabízí v současnosti více (typů) obchodů a systém je průběžně vylepšován. Komunita kolem tuzemského vlákna fóra začala posílat své věrnostní karty a povědomí o obou projektech se zvolna šíří Českem.

V průběhu času tak přibývá použitelných karet i provoz na nich, což bude z dlouhodobého hlediska problém. V minulosti si lidé půjčovali karty mezi sebou, případně si je fotili do telefonů, aby je mohli používat bez nutnosti registrovat sebe (což je i případ autora článku), což také odporuje pravidlům. Současné použití jednoduchého nápadu, který dle dostupných informací nikdo do této doby v tuzemsku nepoužil, brzy pravděpodobně vyvolá tlak na řetězce, které budou muset reagovat.

V současnosti obchodní podmínky věrnostních programů stanovují, že karta je nepřenosná a může být použita pouze jejím držitelem. Dle diskuzí v jednotlivých vláknech (viz výše) zaznívá několik pádných argumentů:

1) Ochrana soukromí je základním právem, které je nadřazeno zneužívání dat řetězci, což je doplněno skvělým postřehem, že některé zboží je za plnou cenu mimo „klubovou“ akci takřka neprodejné.

2) Uživatelé se nedopouští finančního podvodu, ale datového – odmítání platit soukromím a „rozbitím“ shromažďování dat o daném uživateli, takže nepůjde přesně zacílit konkrétní osobu Řetězce se v budoucnu mohou adaptovat tím, že budou jednotlivé nákupy ztotožňovat na základě rozpoznání obličeje, což bude váš unikátní identifikátor místo věrnostní kartičky (podobná myšlenka byla rozpracovaná například ve filmu Minority Report).

3) Jedná se o efektivnější ochranu osobních údajů, kdy zákazníci nemají osobní profil a nejsou žádným způsobem identifikovatelní – s výjimkou údajů, které poskytuje například platební karta, pokud by platili digitálně.

Řetězce tak v boji proti sdílení občas některé karty smažou a ty jsou nefunkční. Autor tohoto článku v posledních dnech vyzkoušel různé karty v několika řetězcích a všechny fungovaly napoprvé. Je tak možné, že problémy z doby před několika měsíci byly efektivně odstraněny. Pokud nechcete v obchodě kromě peněz platit i osobními daty, stojí za to se zamyslet nad způsoby jak omezit své sledování a mít alespoň malou útěchu v tom, že jste zákazníkem, jehož identitu systém nezná.