Ztráta Pokrovsku znamená ohrožení desítek tisíc pracovních míst v Evropě

Počátek války na Ukrajině poznamenal mnoho odvětví, o kterých se široce informovalo. Od konce železáren oceláren Azovstal přes zničení skelného průmyslu a obsazení exportních přístavů v Černém moři se během roku také zhroutila těžba a export keramických rud, na kterých jsou životně závislé podniky nejen ve Španělsku nebo Itálii, ale také například v Polsku nebo Turecku. Toto odvětví zaměstnává v Evropě desítky tisíc lidí, kteří se s počátkem invaze takřka před třemi lety dostali do nejistoty, o které mnozí zákazníci do dnešních dob stále nevědí. Spolu s tím došlo k výraznému omezení těžby a vývozu ilmenitu, rutilu a zirkonu, které byly jedny z mála zdrojů pro Evropu, čímž vzrostl jejich nedostatek pro zpracující průmysl ve zbytku Evropy. Evropská unie si dlouhodobě uvědomuje svoji zranitelnost, a proto vytvořila seznam nerostů kritických pro Evropskou unii. Na území Ukrajiny se nacházejí ložiska 22 z 30 nerostů.

Ukrajina v roce 2019 vyvezla téměř 5 milionů tun kuličkové hlíny (v překladu ball clay), které tvořily výraznou část spotřeby tradičních producentů. Celkově je na Ukrajině zhruba 40 ložisek žáruvzdorných a kuličkových jílů a 20 ložisek kaolinitových jílů, které se ale většinově nacházejí na Donbasu. Pro zjednodušení píši o všech druzích dohromady.

Až do počátku války Ukrajina postupně zvyšovala vývoz svých vysoce kvalitních keramických rud, čímž se stala do jisté míry nenahraditelnou. Po začátku války vývoz výrazně klesl.

Světová banka, která spadá pod OSN, uveřejňuje exportní a importní data, ze kterých jsem čerpal pro přehled. Data jsou silně podhodnocená oproti exportním údajům sdružení producentů a spotřebitelů, které jsou volně dostupné. Cílem grafů a přehledů je zobrazit trend, který provází nahrazování výpadku dovozu kaolinových rud z Ukrajiny, než řešit konkrétní čísla. Proto v následujících odstavcích čerpám z více zdrojů, které udávají jiné údaje v množství vývozu/dovozu.

Spolu s poklesem vývozu výrazně narostla cena, což nezpůsobilo problémy velkým výrobcům, ale i tuzemským maloodběratelům. Cena materiálu navíc i nadále roste.

Dle tržních statistik byla mezi lety 2016 až 2023 průměrná cena jedné tuny keramické hlíny v USA 154 až 162 USD, což je o více jak polovinu dražší, než byla ve stejném období průměrná cena exportované hlíny z Ukrajiny.

Německé společnosti (zde a zde) v současnosti nabízejí kaolin v ceně 115 až 135 USD za tunu, který ale pochází z ukrajinského dolu„АКВ УКРАЇНСЬКЕ КАОЛІНОВЕ ТОВАРИСТВО ЗАТ“, který se nachází mimo bojovou zónu v obci Hlukhivtsi, v (jiho)západní části Ukrajiny. Tato oblast má díky rozsáhlým ložiskům velký potenciál rozvoje, nicméně nejsou dostupné informace o tom, že by se po začátku války v roce 2022 výrazně navyšovala těžba do takové úrovně, aby nahradila ztrátu donbaských nalezišť.

Jak již bylo zmíněno na začátku, do největších potíží se dostali producenti z Itálie a Španělska. V době invaze měli Španělé na skladě zásobu ukrajinského materiálu na zhruba tři a Italové na dva měsíce produkce. Obě země musely urychleně řešit, co bude dále.

Neméně velkým problémem bylo obsazení důležitého exportního přístavu Mariupol, který historicky plnil roli vývozního přístavu uhlí a dalších nerostných surovin, kterých je Donbas plný. Podle nejnovějších zpráv Rusové kapacitu přístavu rozšiřují a plánují zvýšit vývoz zboží z okupovaného Donbasu a dalších oblastí, kde se nacházejí významná ložiska nerostných surovin.

Mezi další ukrajinské exportní přístavy patří Olbia a Mykolajiv, které jsou ale velice blízko frontové linii a kapacita přístavů je výrazně nižší než v případě Mariupolu. Rusko navíc stále útočí na přístavní infrastrukturu s cílem zamezit vývozu zboží a zničit tím ekonomiku Ukrajiny. Ukrajina tak reálně nemá jak efektivně vyvézt miliony tun surovin, nejen keramické hlíny.

Itálie se pokusila nahradit výpadek dovozu z Ukrajiny po moři vlakovou dopravou, nicméně objemy přepravovaného materiálu jsou oproti předválečnému stavu na velice nízkých číslech. Železnice je vysoce vytížená kromě válečného úsilí i exportem mnoha dalších druhů surovin a výrobků, což nutí ukrajinskou stranu ke kompromisům a upřednostňování strategických zájmů státu. Evropské železnice jsou navíc vysoce vytížené a jedná se tedy o komplexní problém.

Evropští výrobci keramiky museli reagovat na nastalou situaci a najít dodatečné exportéry. S materiálem z jiných ložisek je zapotřebí provést mnoho úprav receptur (poměr směsi jílu, kaolinu a živce), čímž se změní vlastnosti dlaždic. Mnoho zákazníků tak od roku 2022 zjistilo, že totožné výrobky, které používali, mají najednou jiné vlastnosti. Získat miliony tun kvalitní keramické hlíny navíc je nemožné a výrobci tak v mnoha případech museli přejít z bílých dlaždic na červené. Rozdíl mezi dlaždicemi z bílé a červené hlíny (zde a zde, anglicky) jsou obrovské a někteří výrobci si se změnou situace nedokázali spolehlivě poradit dodnes. Zjednodušeně: Bílé porcelánové dlaždice jsou mnohem pevnější, méně porézní a odolnější než červené porcelánové dlaždice.

Jedním z největších dovozců finančně dostupných materiálů se stala Indie, která svůj vývoz do Itálie a Turecka od začátku války na Ukrajině znásobila:

Skupina společností VESCO, jedna z nejvýznamnějších na Ukrajině, obnovila těžbu a v první polovině roku 2024 vyprodukovala 285 000 tun surovin a vyvezla 536 000 tun surovin a výrobků, což je čtyřikrát více než ve stejném období roku 2023. Oproti pěti milionům tun celkového ukrajinského vývozu v roce 2019 se jedná o zlomek produkce. Mimochodem - skupina má na Donbasu mnoho zpracovatelských podniků. Jeden z velkých závodů stejné společnosti „Chasivoyarskyi Vognetryvkyi Kombinat“ se nachází na frontové linii v Časov Jar, což znamená, že v současnosti bude v troskách stejně jako stovky dalších objektů infrastruktury.

Mezi zajímavosti patří, že Ukrajina mezi lety 2013 a 2021 vyvážela každoročně do Ruska zhruba mezi 300 000 a 400 000 tunami keramických hlín ročně. V roce 2022 to bylo jen 21 000 tun (vzhledem k počátku konfliktu v únoru se pravděpodobně jednalo o běžný export z počátku roku) a v roce 2023 byl již vývoz nulový.

Máte zkušenosti se změnou kvality keramických výrobků v posledních letech, případně máte k tématu co říci? Podělte se v diskuzi!