Článek
Ambiciozní, cílevědomý, vizionářský, týmový, férový, milující a přející člověk. Naproti tomu zapomínající, nedotahující věci do konce, věčně přemýšlející a nerozhodný člověk. Jedna osoba a tolik nejasných věcí.
Věčný snílek a nekonečné plány
Plná hlava nápadů, plánů a nekonečné úpravy vlastních životních cest. Budu podnikat. Je mi jedno v čem, hlavní je, že vím, co chci. Cesta je přece cíl a můj cíl je podnikání. Když to nevyjde, tak si půjdu k policistům a své dluhy zaplatím postupně. Ženy počkají, děti počkají. To zvládnu. Cíl jasně vytyčen!
To je ale tak asi všechno. Plán sice mám, ale jak na něm začít makat. Kde začnu? Tyhle otázky jsem si pokládal několik let. Pořád jsem jen plánoval a přemýšlel jak, co a kde udělám. Jak budu bohatý, jak budu investovat a budu se mít skvěle.
Realita byla ovšem jiná. V zaměstnání, kde jsem objížděl města po celé republice a pracoval od rána do večera budoucnost nebyla. Odešel jsem tedy do hlavního města. Změna se nekonala. Rok po roce utíkal a plán byl pořád v nedohlednu.
Po téměř deseti letech v Praze se téměř nic nezměnilo. Pořád jen plány, nápady a částečně realizace a pořád nic. Pokládám si otázku: Proč ty plány nerealizuji? Proč to pořád nejde?
Ztracen v myšlenkách o úspěchu. Chci být podnikatel, chci být matematik, chci hrát poker, chci být programátor, chci udělat e-shop a dalších milion věcí. Ale vlastně nejsem nic. Jsem jen snílek, který pořád hledá a vlastně neví co.
Posedlost úspěchem
Úspěšný. Slovo, které miluju. Slovo, při kterém se opravdu dokážu zasnít a při představě, že se cítím úspěšný mi je velmi hezky. Všechno je ale jinak. Jsem zpátky v mé hlavě plné myšlenek a neschopnosti realizovat své plány.
Přece jen je možné na něčem stavět. Internet je plný rad, nápadů a tipů jak být úspěšný a co vlastně to slovo pro mě znamená?
Jsem úspěšný, když… Každý si dokáže doplnit to svoje. Kdo je úspěšný? Ten kdo vyhraje Nagano? Pro člověka, kterého nezajímá hokej, asi ne. Nebo je úspěšný ten, kdo vychovává své dítě zodpovědně a vede ho tou správnou cestou? Pro člověka na drogách ne. Takhle můžu pokračovat dlouho.
Ale zpátky k úspěchu. Úspěch je pro mě přece to, když si sám řeknu, že jsem něco zvládl. Když vidím nějaké výsledky. Znáte ten skvělý pocit? Snad ano, ale proč to „snad“. Tohle by měl být můj denní chleba ne?
Přece se mi líbí ten pocit, když v něčích očích jsem ten, kdo rád čte, je chytrý, umí si to skvěle propočítat, má kreativní nápady a jezdí v dobrém autě. Tak proč takový nejsem? Proč nedělám vše pro to, abych takový vlastně byl?
Pohodlnost
Hmm. A jsme doma. Tohle jsem o sobě věděl už za mlada. Vybavuji si ten pocit, kdy jsme na fotbale běhali v lese na čas a já už nemohl. Můj tehdy dobrý kamarád ze sebe vydával úplné maximum. On už totiž dávno nemohl, šlo to na něm vidět. Já ale mohl.
Jsem v tom ale jiný, neumím to ze sebe vydat. Můj mozek je jednoduše líný a mé tělo si hýčká. „V pohodě, ten čas nebude nejhorší. Ještě tě čekají další 3 kola, šetři se.“ Nikdy jsem ze sebe nevydal maximum.
Tohle mi zůstalo do teď. Plány jsou, ale ta práce, která stojí za tím projektem, učením atp. stojí. Nechce se mi. Hodně práce, půjdu pozdě spát, budu unavený. Našel bych spoustu důvodů, proč je lepší začít příští týden než dnes.
Nejsem pilný mravenec, který kontinuálně maká a pak téměř bez stresu zvládá těžší období. Jsem kobylka, která lenoší půl roku a pak při špatné a frustrující náladě, nadává, proč to zas nechala na poslední chvíli a nemakala průběžně.
Rozhodnost
Lepší období střídá to horší. Mají to tak všichni. Proč se to nikam ale neposouvá, ani během toho lepšího období. Time management je moje bolest a začnu na tom makat (ano, správně. Je to plán).
Udělám si tabulku, koupím diář a začnu to poctivě dodržovat. Přijde první bolest, a tou je look back. Podívat se, co jsem za ten týden zvládl a proč jsem se nikam neposunul.
Někde jsem slyšel větu: „Člověk přeceňuje to, co zvládne za jeden den, ale podceňuje to, co zvládne v čase“. To je rozhodně pravda a poslední dobou to sám od sebe slyším často.
Začnu se tím řídit. Nikdy není pozdě, což mi připomíná další oblíbený citát: „Nikdy není pozdě být tím, kým jsi chtěl vždycky být.“. Začnu tedy s plánem. Haha.
Docela mě baví ty moje rozhovory v hlavě. Kdy si říkám, zda si zapálím, nebo si dám tu čokoládu. Já vím, že bych neměl. Třeba to kolikrát ani neudělám a jsem pak na sebe trochu hrdý. Nakonec ale vždy podlehnu. Hlavně v tom „špatným“ období.
Vypíšu se z mých myšlenek
Kdybych „sakryš“ aspoň věděl, co sám se sebou. Kristova léta na krku a já pořád nevím kam a proč. Ne vždycky, chvílemi to vím přesně. Nakonec stejně upadnu do temných myšlenek, jestli „to“ někdy zvládnu a jak to se mnou dopadne.
Třeba je cesta tento blog, který mi ukáže tu správnou cestu a zároveň pomůže i dalším ke srovnání myšlenek. Třeba to není špatně a právě to, že tak moc o sobě přemýšlím je dobře a je to právě to, co mě někam zavede a najdu „to“, co hledám.
Zdroj fotky: pexels.com
