Článek
Ve sněmovně leží návrh zákona umožňující korespondenční volbu. Umožnila by účastnit se lidem voleb, i pokud žijí v zahraničí. Koaliční tábor tlačí na jeho schválení, seč může, opozice je nepřekvapivě proti. Čeká nás ještě mnoho hodin obstrukcí s výsledkem, který je předem jasný. Koalice návrh zákona schválí, opozice zákon předloží k posouzení Ústavnímu soudu. Pak se děj vůle Páně.
Důvodů pro jeho schválení je několik. Jmenuji dva. V prvé řadě jde o to, že řada občanů se voleb nemůže zúčastnit, protože volební místnosti na konzulátech jsou pro ně daleko. Někdo je v zahraničí z pracovních důvodů, někdo na škole, jiný třeba na dovolené. Ti všichni mají dnes povětšinou smůlu. Jako druhý důvod vidím to, že pokud je část občanů takto diskriminována, je logické, že zvolení zástupci nemusí dobře zastupovat jejich zájmy. Dalším důvodem je, že občané by se mohli vyjadřovat i k dalším otázkám. (EURO, euthanasie…) Nemusel by se tolik brát ohled, jestli jsou, či nejsou v ČR.
Proti schválení zákonů jsou však také silné argumenty. Lidé, kteří žijí dlouhodobě v zahraničí, nejsou ovlivněni děním u nás doma. Jejich přehled je z podstaty věci omezenější, než kdyby žili u nás. Neplatí u nás daně, nepřispívají k obecnému blahobytu – proč by tedy měli ovlivňovat to, jaká k němu bude cesta.
Toto považuji za nejdůležitější argumenty. Strany jsou však vedeny nejen filozofickými argumenty, ale i přízemně praktickými. Proto koalice vedena představou, že zahraničí bude volit především její členy, je pro. Opozice ví, že mnoho svých stoupenců v zahraničí nenajde, je proti. Hádají se, na koho zbyde ten větší kus koláče.
Opoziční strany mají výhodnější pozici. Její voliči nemají rádi novoty. Nemusí dokazovat, že je změna užitečná. Navzdory nejrůznějším excesům se ukázalo, že volební zákon je napsaný dobře. Občas hraje do karet těm, za chvíli oněm.
Vláda je na tom hůř. Nejen že musí dokázat, že změna je potřebná, ale i to že za ní stojí hodnotově. Bohužel jediná strana, která to dlouhodobě ukazuje, je ta pirátská. Ostatní strany korespondenční volby nemají. Pořádají volební sněmy, kde zástupci jednotlivých místních organizací dohadují, koho podpoří a co za to budou chtít. Není to průhledné a lehko se stane, že nakonec je do vedení zvolen někdo úplně jiný, než členstvo chce. Proto všechny strany které neumožňují do svých orgánů volit korespondenčně, ale chtějí takovou volbu povolit do nadnárodních či národních orgánů, jednají pokrytecky. Začít měly především u sebe. Zavést korespondenční volby svých orgánů, možná i schvalování programů.
Nicméně je pravda, že tato změna volebních pravidel nás dříve či později čeká stejně. Modernizace je nutná. To však neznamená, že mne musí nadchnout způsoby jakými je prováděna.
