Článek
Minulý týden byla vládou zamítnuta novelizace zákona o sociálních službách a příspěvku na péči. Tento týden přišlo MPSV se zprávou, že příspěvek bude valorizován a bude zřízena nová dávka. Tolik ke koncepčnosti.
Níže uvedu případy, kdy by stačilo upravit posudkovou praxi u příspěvku na péči, nejprve trochu teorie.ti zvláštním způsobem. Tím nemyslím, že je současná výše příspěvku na péči dostatečná, ale je důležitý faktor srozumitelnosti sociální politiky. MPSV, místo toho aby sociální zákony zpřehledňovalo, dělá pravý opak. Zákony mají být jednoduché, proto aby jim rozuměli všichni. Dalším důvodem proč neřešit současné problémy novou dávkou, je přetíženost Úřadu práce. Již nyní nestíhají a v budoucnu nebudou stíhat o to více.
Níže uvedu případy kdy by stačilo upravit posudkovou praxi u příspěvku na péči, nejprve trochu teorie.
Ošetřující lékař by měl nejdříve napsat jakýsi soupis toho, co jeho pacient nezvládá. Tato zpráva jde spolu se sociálním šetřením Úřadu práce na Lékařskou posudkovou komisi a tamější lékař uzná/neuzná žadatele za osobu nezvládající životní potřeby. Ty stanoví zákon č. 108 /2006 Sb. v § 9. Protože je to dosti vágní výčet existuje i vyhláška č. 505/2006Sb., kde je to rozvinuto obšírněji. Posudkový lékař by měl vycházet jak z lékařských zpráv, tak ze záznamu sociálního šetření Úřadu práce. To je důležité. Oboje má stejnou hodnotu. Pokud například ošetřující lékař napíše, že pacientka není schopna chůze na dráhu delší než 10 metrů a sociální pracovník tvrdí, že si zvládá sama nakupovat, musí se posudkář s tímto nějak vyrovnat a uvést tuto myšlenku v posudku (např. paní není zcela orientována místem a časem). Stejně to platí i pokud se závěry ošetřujícího praktika či sociální pracovníka nesouhlasí sám posudkář (musí tam uvést proč dospěl k jinému závěru - mít to něčím podložené).
Problémů je v tom mnoho. Tady jsou ty nejdůležitější:
- Posudkový lékaři leckdy neberou v potaz zprávy, které nejsou v souladu s jejich představou postiženého. Závěry sociálního šetření neberou často vůbec na zřetel. Zažil jsem i argumentaci, že on musí vědět s čím má žadatel problém, protože má MuDr. Vůbec toho člověka neviděl, nemluvil s ním.
- Stává se, že posudek na osobu s psychiatrickou diagnózou píše 70letý urolog. Jeho vědomosti jsou tomu úměrné. U psychiatrických diagnóz dochází často k jejich bagatelizaci. Někteří posudkáři prostě věří, že pokud se ten člověk bude snažit, tak se uzdraví. Nechápou, že pokud má člověk obě nohy, automaticky neznamená, že zvládnou dojít do obchodu si nakoupit. Často mají tak velký strach, že prostě nemohou.
- Ošetřující lékaři často nenapíšou zprávu pro LPS, tak jak jej potřebuje. Může to vypadat i takto: Dg: F20.0 nekompenzovaný, sluchové a paranoidní bludy. Z toho se posudkář mnoho nedozví. On potřebuje větu: Základní životní potřebu -mobilita -nezvládá, kvůli svému strachu z pronásledování, není schopen sám bez cizí pomoci nakoupit, chodit do práce, jízda MHD je mimo jeho schopnosti, dokáže vynést koš, pouze pokud je na ulici málo lidí. Takto rozepsat musí veškeré základní životní potřeby uvedené v zákoně. Jinak je často lékaři LPS neuznávají. Pokud napíše jen holou diagnózu ošetřující praktik, posudkový lékař který není odborníkem na danou oblast, často si neuvědomí v čem je potíž.
- U dlouhodobě postižených je nutné psát posudek na převládající zvládání/nezvládání základních životních potřeb. Vzít v úvahu, že jejich schopnosti se mohou v průběhu roku měnit.
Nemyslím, že by zákon č 108/2006 Sb., se neměl aktualizovat. Ale pokud to nejde, stačilo by zatím jen upravit vyhlášku 505/2006 a trvat na jejím uvedení do praxe. V současné době předmětnou vyhlášku lékaři LPS často nerespektují. To se dá zvládnout za cca dva měsíce. Návrh nového zákona klidně dva roky. Jistě by to neřešilo všechny současné problémy, ale aspoň by některé umenšilo.
