Nároky společnosti na chudé? Oprávněně, ale s pochopením

Rád bych se nyní věnoval tomu, co chce společnost od bezdomovců a jaké nástroje jim k tomu poskytuje.

Ze spousty výzkumů vyplývá, že lidem ani tak nevadí, to že je někdo bez domova a přespává na lavičce v parku, jako to, že po něm tam zůstávají odpadky, obtěžuje ostatní lidi žebrotou a smrdí.

Má a měla by společnost chtít nutit tyto lidi se resocializovat? Myslím, že ano. Jinak tito lidé užívají našich výdobytků, bez toho, aby k nim přispívali.

První řadě jde o to, že společnost má často jiné nároky než jednotlivec. Pokud jednotlivec neplní tyto nároky, je často kriminalizován (což nemusí být špatně), nebo společensky degradován. Co je však obtížnější je určit, které tyto nároky jsou ty důležité. Ty by měla vymáhat všemi prostředky.

Př.: Pokud nechceme aby se na ulicích vraždilo, musíme stíhat ty, kteří tak činní.

Ale jak určíme, které úsilí je dostatečné k vydělání si na obživu? Jaká výše finančních prostředků je dostatečná pro plnění základních potřeb? V těchto otázkách není společenská shoda.

Další a na veřejnosti opomíjenou veličinou jsou potřeby jednotlivců. Nikdo z nás nemá stejné potřeby jako soused. Na spoustě z nich se sice shodneme, ale každý jim dává jinou důležitost. Snaha škatulkovat se tady příliš nevyplácí. Dostaneme tím unifikovanou společnost, neschopnou přijímat výzvy.

1. Snahu vydělat si na své životní potřeby

Tady je důležité říci, že neumíme tuto snahu dobře měřit, v nejlepším případě nosí klienti na UP razítka potencionálních zaměstnavatelů, kde je odmítli. To nestačí. Je to pouze formální naplňování naší společenské potřeby. Pokud si nezaměstnaný vezme nějakou brigádu, jsou mu o to automaticky sníženy dávky - to nemotivuje.

2. Dodržování pravidel

Jsou dosti nejasná. Psaná i daná společenským územ. U těch psané to může být jasnější, ale vzpomeňme na pana Babiše a Čapí hnízdo. Dodnes probíhají soudy, zda to bylo správně či ne. Občas máme s dodržováním všech problém všichni, na ty chudší je brán v tomto přísnější metr. To neznamená, že je rádi neporušují, ano. Občas bývají večírky bujaré a táhnou se dlouho do noci. Stav se týká i odpadků po bezdomovcích. Často jsou ochotni po sobě uklidit, ale všude v okolí popelnice zamčené a veřejné koše nikde.

3. Být společensky akceptabilní.

Tím myslím, že se mají starat o své zdraví, platit své dluhy atd. Bohužel je tento požadavek tím nejhůře splnitelný. Odhadovaný výskyt duševních nemocí u bezdomovců je cca 85 %. Kapacity psychiatrických zařízení jsou zcela naplněny. Jejich zvýšení je nepravděpodobné. Vzhledem k tomu, že úspěšnost léčby psychiatrických neduhů je stále o mnoho nižší, než by bylo potřeba, je nasnadě říci, že bez vyléčení původu sociální nerovnosti, nedojde k jejímu vymizení.

S placením dluhů je to v něčem lepší a jiném ohledu ne. Určitě je dobré, že proběhly akce Milostivého léta. Je však chybou, že vše probíhalo ad hoc. Chybí dlouhodobý legislativní rámec toho, jak by člověk mohl být oddlužen. Námitka, že pokud byl člověk schopen si dluhy vyrobit, měl by být schopen je také poplatit, je dosti lichá. Finanční gramotnost je v ČR na dosti slabé úrovni. Spousta dluhů vznikla díky nefunkčnímu systému sociální podpory. Lidé často nevědí o možnostech sociálních dávek a samotné jejich přiznávání je téma hodné vlastní série článků. Okolo poskytování půjček nesolventním spoluobčanům vznikl velký byznys morálně nekonformních věřitelů.

Znamená to tedy, že má společnost rezignovat a přestat vyvíjet snahu o resocializaci sociálně méně zdatných? Ne! Důležité je však nastavit takové podmínky, aby byla uskutečnitelná.

Důležité je zejména:

Nejhorší je, pokud nebudeme dělat nic. Současný stav přežívá již jen ze setrvačnosti. Státní sociální politika je v krizi. Hlasy dostávají jen populisté, co ruší sociální programy vcelku úspěšné, ale nenabízí žádná řešení.