Článek
Pan Jurečka představil připravované změny v sociálních dávkách. Bohužel k tomu nedodal ty důležité detaily. Proto je velmi obtížné upozornit na možná rizika. Tisková konference pořádaná ministrem působila spíše jako křečovitá snaha nějak zaujmout veřejnost. Negativní reakce veřejnosti na večírek po střelbě na Filozofické fakultě UK dělají s volebními preferencemi divy. Na MPSV není veselo.
Samotný návrh změn by mohl být velmi prospěšný. Má však mnohá ale.
Prvním z nich je domněnka, že novinka nebude mít na státní rozpočet žádné dopady. Není příliš zřejmé, jakými propočty dospěli autoři k takovým zjištěním. V případě, že by se výrazně zvýšila částka vyplácená na dávky, bude nepochybně velká snaha ji ponížit. Nějakou novelizací, metodickým pokynem. Taková snaha se sice projeví krátkodobě jako plus ve státním rozpočtu, náklady na ni však zaplatíme v budoucnu. A nejvíce to pocítí ti nejpotřebnější.
Druhým argumentem je snížení byrokratické zátěže. Lidé by nemuseli nosit na úřady tolik dokumentů. Důležité však bude, jak se bude prokazovat nárok na tuto dávku. Konstrukce dávky vypadá zatím velmi složitě, to nepřispěje k tolik potřebné přehlednosti systému a obyčejně to znamená i nějaké to papírování navíc.
Třetím systémovým problémem je práce s aplikací JENDA. Měl by umožňovat jednoduché podávání žádostí. Bohužel jako sociální pracovník vidím potíže. Ne neřešitelné, ale neřešené. Často podávám žádosti s klienty. Ti často nemají přehled o svých dávkách. Nyní se mohu probrat papíry z úřadu práce a vím, na čem jsme. Pokud budou rozhodnutí, či podávání omezeny jen na elektronickou formu, budu závislý na tom, jestli má klient chytrý mobilní telefon. To zvláště u těch chudších lidí je problém. Sám nemám šanci se podívat do jejich dávek. Druhou potíží je samotné vyplňování formulářů na mobilu. Je to peklo. Vše malé, trvá to dlouho a snadno se něco zapomene. Potíže jsou i s tím, aby měl klient dost kreditu. Určitě je žádoucí, aby bylo podávání dávek i jejich zpracování digitalizované, ale také to, aby bylo použitelné pro takovéto situace.
Čtvrtou otázkou je nastavení povinností žadatelů. Vezměme to hned od té patrně nejkontroverznější. Bude se sledovat školní docházka. Je vcelku pochopitelné, že stát chce, aby měly všechny děti minimálně ukončené základní vzdělání. Je také pravdou, že jsou rodiny, kde to takovou prioritu nemá. Hrozba odebrání dávek by mohla být ta, která by je donutila se o to více zajímat. Má to však i háčky.
Budou učitelky vydávat každý měsíc potvrzení, že Frantík chodí do školy? Bude to jejich povinností? Kdo ji stanoví? Jak se zohlední, že je třeba Franta nemocný? Proč by měla učitelka vědět, že jeho rodiče pobírají sociální dávky? Nepovede to spíše k tomu, že se takové rodiny budou ještě více vyčleňovat?
Povinnost práce. Je správné, aby se každý snažil zlepšit svou situaci vlastním přičiněním. Tak je koncipován i stávající zákon. V současnosti to prokazují tím, že jsou v evidenci ÚP. Nicméně praxe ukázala, že to nestačí. Tamější referentky v nejlepším případě strčí žadateli seznam potencionálních zaměstnavatelů, a tím to hasne. Na víc nemají čas. Jestliže na každého mají jen 15 minut, nezvládnou více. Žádný důkladnější rozbor a řešení situace odpovídající možnostem daného člověka. Dalším problémem jsou veřejně prospěšné práce, jak je odlišovat od obecně prospěšných prací. První jsou dobrovolné, druhé trestem. Samostatnou kapitolou je pak hledání práce pro lidi vyžadující nějaké ohledy. Například svobodné matky malých dětí potřebují zkrácené úvazky, těch je však málo. V obdobné situaci jsou invalidé. Jak se to bude řešit u těchto lidí?
Přetrvávajícím problémem je postoj k exekucím. V současnosti je systém sociálních dávek ignoruje. Prostě počítá s tím, že máte příjem, jako kdybyste je neměli. To vede k tomu, že od jejich určité výše je pro dlužníky nevýhodné pracovat. Na dávkách dostanou více, než by činila jejich mzda. Tak se přihlásí na dávky a přestanou pracovat. Dluhy neplatí, proto se jim nesnižují. Zůstávají v bezvýchodné situaci. Představený návrh se tím vůbec nezabývá.
Čistě populistické je prohlášení ministra o zamezení zneužívání dávek. Jedná se o jednotky procent. Mnohem více se peníze promrhají schválením špatných zákonů nebo podivnými výsledky výběrových řízení.
Stručně řečeno, posouzení toho, zda nové pojetí sociálních dávek lidem skutečně pomůže, můžeme udělat, až budeme mít v ruce navrhovaný zákon. Ten však ministr nepředstavil. Vše drží v utajení. Tak doufejme.
