Článek
Důvěra ve schopnosti současné vlády je malá. Konkrétně 25%. Přitom si jako celek nežijeme špatně. Nepanuje hlad, zimu doma také nemáme, nezaměstnanost je nízká, tak proč? Myslím, že je to obecně nedůvěrou občanů ve schopnosti jejích elit. Nedávno proběhla diskuze k výzkumu o Obavách střední třídy . Zájemci v odkazu najdou i výsledky samotné studie. Výzkum probíhal napříč celou Evropou. Zaměřím se ale na Českou republiku.
46% lidí vidí jako problém své životní náklady
31% jako problém uvádí své příjmy
20% lidí má strach z chudoby
23% obavy z korupce
21% má obavy z kriminality
17% se bojí vývoje klimatické změny
14% se bojí o své zdraví
Jak vidno, bojíme se o své peníze více než o zdraví. Je to proto, že s nemocí se musíme vypořádávat jen čas od času. Peníze však používáme každý den. Doufáme, že nás vláda ochrání před růstem cen. Pokud to nedělá, máme jí to za zlé.
Pravda je taková, že politici nemohou předepisovat ceny v obchodech. To však neznamená, že jsou zcela bez viny. Zcela lhostejno je jestli je tam ten či onen. Vláda však zcela selhává v komunikaci se svými voliči. K řešení problémů přistupuje jako hasič. Největší požár hasí jako první. Bohužel se zatím rozhoří ten druhý atd, atd… . Chybí jasná ucelená koncepce. Korunu tomu dává to, že pokud přijdou s nějakým řešením, je pravidelně nesystémové či rovnou nesmyslné. Lesk této koruně dává totální neschopnost cokoli jasně a důvěryhodně vysvětlit. Situace jistě neusnadňuje i to to, že vládní strany toho moc společného nemají. Shodnou se vlastně na jediném: nechtějí aby se do Strakovy akademie vrátil Babiš. To je málo. To ho tam znovu přivede. Řešení však od něj nečekejme. Dokáže slibovat, uplácet dluhy. Nakonec je budeme platit my sami. Co s tím?
Především by si koalice musí uvědomit, že to že jsou ve vládě, neznamená, že nemohou kritizovat špatnou práci koaličního partnera.
Přestat zkoušet počítat kvadraturu kruhu a rovnou říci, co je zapotřebí udělat aby nám bylo lépe, kolik to bude stát a jak ta cesta k vytouženému cíli bude vypadat. Volič ocení pokud mu politici nelžou. Ti co volili vládní strany již dávno vědí, že ze současných daní se státní rozpočet nenaplní.
Tím nejdůležitějším co by však měli udělat, je vyjít do ulic a ptát se lidí co potřebují i jaké navrhují řešení. Chybí diskuze o problémech společnosti. Politici je komunikovat nemohou či nechtějí. Volební programy se píší půl roku před volbami. To vede pochopitelně k tomu, že o nich leckdy neví ani členská základna politických stran. Přitom právě tady, by mohly stranické aparáty získávat pohledy jim názorově spřízněných lidí. Bez toho se naše politické elity budou odtrhávat od běžných lidí čím dál víc. Ti totiž pochopí, že jediný který jim bude naslouchat je populista. A proto ho budou volit.
Proto doufám v nejlepší a připravuji se na nejhorší.
