Článek
Poslední, co je zapotřebí za současné mezinárodní situace, je válka na středním východě. Přesto začala.
Stalo se to, že Hamás vyslal své bojovníky z Gazy do Izraele, a ti zde zabili 1400 lidí. Vesměs neozbrojených civilistů. Několik set jich odvlekli jako rukojmí nazpět do Gazy. Židé samozřejmě reagovali tvrdě. Konflikt ještě neskončil. Protivníci na sebe vypouštějí rakety, Izrael vede pozemní operaci v Gaze. Bude stát hodně životů, peněz a mezinárodního napětí. Do konfliktu mohou zasáhnout i okolní muslimské státy, nějakým způsobem se musí zapojit i EU a USA. Možná vojensky, možná obchodně či diplomaticky. Konflikt je dlouhodobý a viník se tedy hledá těžko. Je nesporné že Izraelci mají právo bránit své životy i zemi. Stejné právo však mají i Palestinci. Olej do ohně přilévaly obě strany.
Zkusím rozebrat situaci obou stran.
Izrael do doby těsně po útoku měl vládu tvořenou pravicově extrémistickými stranami a populisty. Je obklopen muslimskými státy, které s ním v době nedávné vedly válku. Má silnou a dobře organizovanou armádu. Stojí za ním USA, ale pozicí EU si již tak jistý být nemůže. Je to bohatá, rozvinutá země. Zahraniční politiku má sebevědomou, ale přesto závislou na mínění ostatních (viz její postoj k rusko-ukrajinské válce). Do doby těsně před útokem byla ve velké politické krizi. Nyní se její politici spojili, jak dlouho to vydrží nikdo neví. Jisté je to, že pokud by nějaký jiný stát vystupoval vůči své náboženské či etnické menšině jako Izrael, byl by okamžitě označen za rasistický. Svou politikou neustálého tlaku a zvyšování nároků na Palestince z nich vyrobil zaryté odpůrce židovského státu.
Palestina, země rozdělená nepřátelským územím. V Gaze vládne Hamás. Nemá žádný podstatný průmysl, zemědělství. Je zcela závislá na svých donorech. Palestinci dokážou vyrobit rakety, ale ty od nich nikdo nekoupí. Mají několik tisíc vyzbrojených mužů, ale chybí jim letadla, tanky a děla. Infrastruktura zanedbaná. Jediné, čeho mají dostatek, je frustrace z Izraele. Leckdy přechází až k nenávisti. Jen emoce, zbavená jakéhokoli racionálního základu. Palestina má jistou podporu v ostatních zemích, ale jen do určité míry. Nejvýznamnější Sýrie má černého Petra od mezinárodního společenství. Libanon, částečně ovládaný Hizballáhem, je zemí v totálním kolapsu. Palestinci mají i spoustu dalších bohatých přátel, ale ti nejsou příliš efektivní v mezinárodním prosazování jejich zájmů.
Nedá se říct, že by Palestinci za svými vůdci stáli, spíš je to tak, že spolu nadávají na Izraelce a zbytek je jim jedno. To není tak odlišné od dob u nás nedlouho minulých. Kolik z nás bylo ochotno veřejně vystoupit proti komunistům? Pokud by se tehdy páni z KSČ rozhodli, mohli naši tatíci střílet na Němce. Kolik z nás by řeklo, že takhle tedy ne? Kolik by sklopilo uši a snažilo se nevyčnívat z davu? Proto si myslím, že není zdaleka jisté, jak na tom Hamás skutečně je u běžných obyvatel Gazy. Jedno je jisté, stejně jako KSČ, tak Hamás na přání běžných lidí kašle. Jejich život pro ně nemá cenu.
Izrael je v nelehké situaci. Jeho politici musí přesvědčit své občany, že je ochrání. Zároveň musí brát v potaz i mezinárodní situaci, kdy Palestinci mají také své ochránce. Válka o Gazu by mohla trvat roky. K řešení nepřispívá ani to, že Izraelci mají trestně stíhaného premiéra, extrémisty volající po jednoduchém řešení ve vládě. Nemají dlouhodobě avizovaný postoj k Palestině. Nijak zvlášť se nesnažili situaci uklidnit. Pokud k nim přišli teroristé, tak je postříleli, možná poslali nějakou tu raketu a jinak nic. Tak problémy nevyřešíte. Jen odsouváte jejich řešení do budoucna.
Přiznejme si však, že ten, kdo bude muset dělat větší ústupky, jsou právě Izraelci. Prostě proto, že jsou mnohem silnější. Palestinci nemají kam ustoupit. To se bude v kibucech těžko prodávat.
Aby bylo jasno, neupírám židovskému státu právo na obranu. A po takovém masakru musí být tvrdá. Zároveň si však myslím, že bez toho, aby udělal nějaký ústupek Palestincům, zlepšení nenastane.
Jednou to už málem vyšlo. Jassir Arafat se dokázal dohodnout s Jicchakem Rabinem. Bohužel to tenkrát zhatil židovský extrémista. V paměti by nám mělo zůstat, že to jde. Jen chtít.
Přeji Izraelcům i Palestincům hodně odvahy do takových rozhodnutí. Měli bychom je v nich podpořit.
