Článek
Veřejnost pobouřilo prohlášení obchodních řetězců o tom, že navzdory nižší dani zdraží. Po právu to považují za nehorázné jednání. Bohužel, jsou lidé, kteří při oprávněné kritice jednání těchto společností, vylévají s vaničkou i dítě. Vinu připisují společenskému zřízení, s argumentem, že za komunistů bylo lépe. Nebylo.
Malá ukázka. V roce 1989 jsem měl plat 1800,- Kčs, máslo 250 g stálo 8 korun, pokud bych koupil za celou svou výplatu máslo měl bych ho 56 kilogramů. V roce 2023 si za průměrnou mzdu koupíte celkem 207 kg, pokud jste důchodce, 123 kg. Nárůst je znát.
Problém je tedy jinde. Pokud jsme byly mladí, moc nás ceny másla nezajímaly. Důležitější byla cena piva a vstupné na koncerty.
Lidé si snadno zvykají na výhody a zapomínají jaké to bylo když jsme je neměly. To, že dnes můžeme třeba hned zítra do Egypta, se tak jeví jako jen jako jeden z mnoha nevýznamných detailů. Zapomínáme, že v 80. letech bylo normální, že část lidí nemohla ani do Jugoslávie.
Nemohli jsme si vybírat, co a kde koupíme. Za komunistů byl nedostatkovým zbožím i toaletní papír. Dnes je možností i svodů mnohem více.
Ovlivňuje nás však i to, jaká očekávání máme od státu. Za vlády jedné strany, se valná většina věcí řešila podloudně. Chtěl si byt, musel jsi dát obálku. Téměř nic nešlo vyřídit bez toho aby člověk někde neuplácel. Nyní chceme aby státní služby pracovaly pro nás. Tehdy jsme o tom raději ani neuvažovali. Co kdyby to někdo zaslechl, že?
Nyní je to naopak. Jsme zvyklí požadovat kvalitu, vymáhat jí. Bohužel se nám dosud nepodařilo k tomu vybudovat dostatečně schopnou státní správu.
Projevilo se to právě v reakci na prohlášení obchodníků na daňové úlevy. Zvyšovat ceny je odvěká touha každého obchodníka. Dělat to však v době kdy se snižují daně považuji za nemoudré. Drzostí se to stává pokud ceny zvyšují všichni stejně. A to se nyní právě děje. V zemi s fungujícím státním aparátem by regulátora trhu již dávno zajímalo proč, jsou ceny zboží v obchodech tak podobné. Kontrolou by procházeli obchodníci, tak producenti. Bohužel úřad nekoná tak jak by měl. Zcela ukázková je jeho reakce z 8. 12. na ceny potravin. Typická ukázka toho jak státní správa nemá konat. Povinností takovéhoto úřadu je právě ochrana trhu, že to jde ukázal již v roce 1906 případ Standard Oil v Americe. Za zdravé situace trhu by v ulici byly dejme tomu dvě pekárny. Já bych si mohl vybrat jestli chci chléb z pekárny A nebo B. Pokud ale v ní bude jeden jedna a široko daleko nic, nebo budou mít obě stejný sortiment i ceny, nemám z čeho vybírat. Zisky obchodníků i producentů rostly razantně. Stačí se podívat na výsledky jejich hospodaření. Pan Babiš, ač kritik současného zdražování ,se na tom prostřednictvím svých podniků podílel v míře více než hojně.
Nicméně ne vše je tak černé jak se jeví. Po vlně nevole se šéf úřadu Mlsna konečně rozhoupal a začal jednat. Obchodníci se zalekli možných potíží a korigují svá dřívější prohlášení. Člověku by se chtělo říci chvála bohu.
Za největší poučení pro nás všechny vidím to, že když se o situaci začali zajímat obyčejní lidé, věci se pohnuly. Teď jde o to, aby u toho neskončilo. Měli bychom se ptát jak úřady v dané věci rozhodují, jaké dělají šetření a co z toho vyvozují. Pokud na své zastupitele nebudeme v těchto ohledech tlačit, nezmění se nic. Je možné, že Úřad na ochranu hospodářské soutěže v tom nezmůže mnoho, pak je ale na čase se ptát, jestli je to chyba jednotlivce, systému, nebo zákonů.
