Článek
Říká se, že dějiny národa se píší mečem, perem – a někdy i hlasem formanů. Když člověk slyší staré povely „čehý, hot, prrr!“, napadne ho zvláštní myšlenka: nemohlo to „čehý“ být kdysi dávno spojeno s naším jménem – Čechy? Zní to podobně, tak proč ne?
Jenže jazyk má svá vlastní pravidla a někdy si z nás tropí legraci.
Slovo Čechy pochází už z dávných dob, kdy Bořivoj vládl z Levého Hradce a o koni s povozem se mluvilo leda v pohádkách. Kořen slova „Čech“ znamená člověk z našeho rodu, domácí, svůj – a má společný původ se slovy čeládka či člověk. Jinými slovy: Čech byl ten, kdo patřil mezi „naše“.
Až o téměř tisíc let později se na českých silnicích ozvalo „Čehý! Hot!“ – povely počeštěné z německého Hü! a Hott!. Byla to řeč formanů, kteří řídili své vozy dřív, než vznikly dopravní značky a zrcátka. „Čehý“ posílalo koně doleva, „hot“ doprava, a když někdo z vozky zvolal „curyk!“, bylo jasno, že se couvá.
Ale je pravda, že když německý forman slyšel svého českého souseda volat „čehý“, mohl se usmívat: „To jsou ti Češi, ti naši Čehý!“
A tak se možná kruh uzavřel – název národa, starý jako Levý Hradec, se vrátil v podobě prostého povelu k hřebci na poli.
Jazyk má totiž paměť delší než kůň dráhu, a někdy se zdá, že si s námi hraje.
Ať už jsme Čechy, nebo „Čehý“, pořád jedeme vpřed – jen občas je dobré říct si „prrr“, rozhlédnout se, a znovu pochopit, odkud jsme vlastně vyjeli.
________________________
Poznámka pod čarou: od Bójů k Čechům
Nejstarší slovanské sídlo – Levý Hradec na levém břehu Vltavy – je místem, odkud se vlastně začínají psát české dějiny. A s nimi i jméno našeho národa.
Ve starých německých a latinských kronikách se praotec národa označuje jako Bohém (Boemus, Bohemus), podle dávných Bójů.
Teprve Alois Jirásek ve svých Starých pověstech českých přetavil ono cizí, učené jméno v srozumitelné a hřejivé – Čech.
Slovo „Čech“ pak neznamenalo ani národ, ani stát, ale prostě „člověka z našeho kmene, z našeho domu“.
A tak se kruh uzavírá: když dnes někdo pobízí koně slovy „čehý“, zní v tom nevědomky ozvěna dávného jména nás všech – těch, kdo „jsou z našeho kraje“.
