Článek
Dunning–Krugerův efekt je psychologický jev, při kterém lidé s nízkou úrovní schopností nebo znalostí v nějaké oblasti mají tendenci přeceňovat svou kompetenci, zatímco lidé opravdu zkušení mají naopak sklon své schopnosti podceňovat.
Původ a definice
Tento efekt popsali v roce 1999 psychologové David Dunning a Justin Kruger z Cornellovy univerzity. V sérii experimentů zjistili, že:
• Nezkušení lidé často nevědí, že „něco nevědí“ – nemají potřebné schopnosti k tomu, aby poznali vlastní nekompetentnost.
• Zkušení lidé naopak předpokládají, že to, co znají oni, znají i ostatní – a proto mají tendenci svou výjimečnost podceňovat.
Efekt se často ilustruje jako křivka „sebevědomí vs. kompetence“:
1. Nadšení začátečník – málo znalostí, velké sebevědomí („To přece není těžké!“)
2. Údolí zoufalství – jak se učí víc, začne chápat složitost a sebevědomí prudce klesne
3. Pozvolný růst – získáváním zkušeností roste jak kompetence, tak realistické sebevědomí
4. Moudrý expert – ví, že „čím víc vím, tím víc vím, že nic nevím“
Příklady v praxi:
•Laik na Facebooku se vyjadřuje k medicíně nebo ekonomice s naprostou jistotou.
•Nekvalifikovaný pracovník si myslí, že by mohl být manažerem, protože „to nic není“.
•Skromný odborník si klade otázky a pochybuje, protože ví, jak složitý je celý obor.
Proč na tom záleží?
• Vliv má na rozhodování, školení, sebereflexi i vedení lidí.
• Dunning–Krugerův efekt může bránit lidem ve vzdělávání, protože si myslí, že už vědí dost.
• Umožňuje lépe chápat, proč jsou někteří lidé až nebezpečně sebejistí – ačkoliv nemají důvod.
z historie je Dunning–Krugerův efekt krásně vidět, i když si tehdy samozřejmě nikdo takový pojem neuvědomoval. Tady jsou 3 historické příklady, kde se lidé s nízkou kompetencí přeceňovali – často s vážnými následky:
1. George Armstrong Custer a bitva u Little Bighornu (1876)
USA – indiánské války
Generál Custer se domníval, že bez problému porazí spojené síly Siouů a Čejenů, a to i přes varování, že jsou početnější. Podcenil nepřítele, přecenil vlastní schopnosti i své jednotky – výsledkem byla katastrofa:
Custer i celá jeho jednotka byla zničena.
Klasický příklad nekompetentního sebevědomí bez správného odhadu situace.
2. Maginotova linie (Francie, 1930. léta)
Francie – obrana proti Německu
Francouzští vojenští stratégové věřili, že betonová linie opevnění zastaví jakýkoli útok z Německa. Přecenili význam statické obrany, zatímco podcenili nové strategie mobilní války (blitzkrieg).
V roce 1940 Němci linie prostě obešli přes Belgii.
Tady selhali lidé s vojenskou mocí, kteří „věděli, že mají pravdu“ – ačkoliv neměli pravdu vůbec.
3. Alchymisté na dvorech králů (středověk a renesance)
Evropa – přelom 15.–17. století
Někteří „alchymisté“ s velmi omezeným chápáním chemie tvrdili, že umí vyrobit zlato z olova nebo elixír nesmrtelnosti. Přesvědčivě vystupovali a králové jim důvěřovali.
Většinou šlo o šarlatány nebo sebeklamané nadšence.
Dunning–Kruger v plné síle – nízké znalosti, ale obrovské sebevědomí, které přesvědčilo i elity.
Česká historie má také své momenty, kdy lidé s malou znalostí nebo zastaralým pohledem přeceňovali svou schopnost porozumět situaci. Tady je několik příkladů, které dobře ilustrují Dunning–Krugerův efekt:
1. Josef Dobrovský vs. obrození češtiny (konec 18. století)
Josef Dobrovský byl významný jazykovědec, ale skepticky hleděl na možnost obnovit češtinu jako plnohodnotný jazyk kultury a vzdělanosti. Tvrdil, že čeština je příliš upadlá a zkažená, než aby se mohla stát moderním jazykem pro literaturu a vědu.
Jungmann a další obrozenci ho ale překonali: vytvořili nový slovník, zavedli nové výrazy a dokázali, že čeština má budoucnost.
Dobrovský, přestože byl vzdělaný, se mýlil ve svém úsudku kvůli vlastní „jazykové slepotě“ – příklad, kdy autorita podcenila možnosti, zatímco jiní je realisticky odhadli.
2. Čeští komunisté po roce 1948 a plánování hospodářství
Po převratu v roce 1948 převzali komunisté řízení hospodářství podle sovětského vzoru. Mnozí noví kádři měli velmi nízkou ekonomickou kvalifikaci, ale přesto věřili, že plánování výroby „od stolu“ je efektivnější než trh.
Výsledkem byly absurdní plány, nedostatek zboží, plýtvání surovinami – a nakonec ekonomický úpadek.
Typický Dunning–Kruger: nedostatek kompetence nevedl ke zdrženlivosti, ale k sebejistému direktivnímu rozhodování.
3. Mnichovská dohoda (1938) a víra v britskou pomoc
V české politice tehdy někteří politici (např. Edvard Beneš) přecenili diplomatickou sílu ČSR a podcenili ochotu Západu postavit se Hitlerovi. Věřili, že „mezinárodní právo a morálka“ postačí.
Realita byla krutá – Británie a Francie ustoupily a Československo bylo zrazeno bez boje.
Sebevědomý postoj vůči jednání, ale nedostatečný odhad reálné moci – částečně spadá do této kategorie.
František Křižík je krásný český příklad člověka, kterého zpočátku mnozí zesměšňovali – často lidé, kteří vůbec nerozuměli tomu, co dělá. A právě tady se krásně projevil Dunning–Krugerův efekt v praxi.
Výsměch Františku Křižíkovi (konec 19. století)
Kdo byl Křižík?
František Křižík byl český elektrotechnik, vynálezce a podnikatel – někdy přezdívaný „český Edison“. Mezi jeho vynálezy patřil např. oblouková lampa s automatickou regulací, elektrické osvětlení, městské elektrárny i elektrické tramvaje.
Kdo se mu posmíval?
Zpočátku byl vysmíván jak laickou veřejností, tak částí technické elity, zejména:
• Konzervativní inženýři a starší technici, kteří věřili, že plynové osvětlení je lepší a bezpečnější než elektrické.
• Někteří úředníci a novináři, kteří psali, že jeho „světlo“ je nepraktické a „nepatří na ulici“.
• Obchodníci s plynem se ho snažili zdiskreditovat, protože jeho elektřina ohrožovala jejich zisky.
Proč je to Dunning–Kruger?
Protože:
• Lidé s malým pochopením fyziky, elektřiny nebo vývoje techniky měli silné názory na to, že to „nemůže fungovat“ nebo že „to nikdo nechce“.
• Křižík byl vytrvalý odborník, ale musel překonávat posměch lidí, kteří neměli ani vzdělání, ani představivost – jen přehnané sebevědomí.
Typické pro Dunning–Krugerův efekt:
Neznalost vede k přehnanému sebevědomí, zatímco skutečný odborník musí bojovat o důvěru.
Jak to dopadlo?
• Křižík zvítězil na světové výstavě v Paříži (1881) – porazil i slavného Edisona v soutěži obloukových lamp.
• Zavedl elektrické osvětlení v Praze, Plzni i dalších městech.
• Stal se symbolem českého technického pokroku.
Závěr
Výsměch Křižíkovi ukazuje, jak snadno se může sebejistá neznalost vydávat za autoritu – a jak náročné je prosadit pokrok v prostředí, kde vládne domnělá samozřejmost a odpor k novému.
Pokračujme s dalším českým případem výsměchu nebo nedůvěry – tentokrát s Janem Evangelistou Purkyněm, dalším géniem, který čelil podcenění od lidí, kteří mu nesahali ani po kotníky. A i zde se krásně rýsuje Dunning–Krugerův efekt.
Jan Evangelista Purkyně (1787–1869)
Génius, kterému doma dlouho nevěřili
Kdo to byl?
• Jeden z největších českých přírodovědců 19. století.
• Zakladatel fyziologie jako samostatného oboru.
• Objevil mimo jiné:
• Purkyněho buňky (v mozečku)
• Purkyněho vlákna (v srdci)
• Purkyněho jev (změna vnímání barev za šera)
• První použil mikroskopii k systematickému studiu buněk.
Co se mu stalo?
Když byl mladý vědec a pedagog, jeho pokusy a nápady byly často zesměšňovány:
• Někteří profesoři a úředníci mu říkali, že „příliš teoretizuje“ a „vymýšlí podivnosti“.
• Bylo mu řečeno, že jeho „mikroskopické pozorování“ je nevědecké šťourání do detailů.
• Představ si to: člověk, který položil základy buněčné teorie, byl kritizován za to, že kouká do mikroskopu „místo aby dělal pořádnou vědu“.
Dunning–Kruger jako vyšitý
• Lidé s velmi malou znalostí biologie a bez fantazie soudili věci, kterým nerozuměli.
• Purkyně měl pokoru i hloubku znalostí, ale musel se neustále obhajovat vůči sebevědomým neodborníkům.
Klasický příklad:
,,Hloupí si myslí, že ví všechno.“
,,Chytří vědí, že je toho tolik, co ještě neví.“
Zasloužené uznání přišlo později
• V Německu a v celé Evropě byl Purkyně velmi uznáván.
• V Čechách se větší uznání dostavilo až po letech tvrdé práce a cizího uznání.
• Dnes po něm máme Purkyněho univerzitu, ulice, školy i vědecké ceny.
