Článek
PŘESNÉ ZNĚNÍ – článek 68 Ústavy České republiky
Čl. 68
1. Vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně.
2. Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných ústředních orgánů státní správy.
3. Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o důvěru.
4. Nezíská-li nově jmenovaná vláda důvěru Poslanecké sněmovny, postupuje se obdobně jako v odstavcích 2 a 3. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.
5. Odmítne-li prezident republiky jmenovat předsedu vlády navrženého předsedou Poslanecké sněmovny, postupuje se obdobně jako v odstavcích 2 a 3.
Co z toho plyne lidskou řečí
Prezident má první dva pokusy úplně ve svých rukou.
Může jmenovat kohokoliv, koho uzná za vhodného — vítěze voleb, předsedu menší strany, technokrata… prostě nikoho není povinen se ptát.
Jediná „zkouška reality“ je ve Sněmovně.
Vláda má 30 dní na to, aby získala důvěru 101 poslanců. Když neuspěje → druhý pokus.
Když neuspěje ani druhý → přichází třetí, už regulovaný.
Třetí pokus už neřídí prezident → ale předseda Sněmovny.
Ten prezidentovi navrhne kandidáta na premiéra a prezident ho musí jmenovat.
Když by odmítl, jede se to znova jako předtím — ale je to vážné porušení ústavy.
Když neuspěje ani třetí vláda → prezident může rozpustit Sněmovnu.
A jedou předčasné volby.
A teď k jádru věci (Juchelka vs. Pavel)
Juchelka říká, že je to „na hraně ústavy“. To je čistě politický komentář, ne právní.
Ústava prezidentovi opravdu dává volnou ruku, a právě proto je celý systém postavený na tom, že konečné slovo má Sněmovna.
Tj. prezident nikoho „nedělá premiérem navěky“, jen mu umožní zkusit získat podporu.
Pokud podporu nemá, systém ho vyplivne.
1) Miloš Zeman → Jiří Rusnok (2013)
Nejznámější případ.
• Padla Nečasova vláda.
• Ve Sněmovně už tehdy existovala většina kolem tehdejší koalice (TOP 09, ODS, LIDEM).
• Zeman to ignoroval a jmenoval svého spojence Rusnoka premiérem.
• Rusnok vládu postavil z nepolitiků – „úřednická vláda“.
• Důvěru nezískal (93 pro, 100 proti).
• Přesto vládl skoro půl roku jako vláda v demisi.
Závěr: Zcela ústavní, byť politicky kontroverzní. Prezident má právo na první pokus.
2) Václav Klaus → Josef Tošovský (1997–1998)
Další typická „úřednická vláda“.
• Padla vláda ODS-KDU-ČSL-ODA.
• Klaus neměl jasný návrh od žádné většiny.
• Jmenoval guvernéra ČNB Tošovského, člověka mimo politiku.
• Nakonec získal důvěru (137 hlasů), ale bylo to spíš kvůli snaze uklidnit krizi.
Prezident jmenoval člověka, který neměl mandát, ale Ústava to umožňuje.
3) Václav Klaus → Jiří Paroubek (2005)
Tady to bylo ještě zajímavější.
• Stanislav Gross padl.
• Klaus se nejdřív zdráhal jmenovat novou vládu ČSSD, protože většina byla velmi křehká.
• Nakonec Paroubka jmenoval, ačkoliv neměl pevně 101 poslanců.
• Paroubek si podporu „doposkládal“ až během jednání.
Evidence toho, že prezident nemusí čekat, až někdo přinese potvrzený seznam 101 hlasů.
4) Miloš Zeman → Andrej Babiš (2017 a 2018)
První Babišova vláda (2017)
• Babiš neměl většinu.
• Zeman ho přesto jmenoval premiérem.
• Babišova vláda nezískala důvěru (78 pro → 106 proti).
Druhá Babišova vláda (2018)
• Zeman ho jmenoval podruhé, přestože stále neměl předem jistou většinu.
• Teprve později vyjednal toleranci od KSČM.
Na ústavní úrovni naprosto v pořádku.
5) Václav Havel → Jan Fischer (2009)
Toto byla „technická vláda po Topolánkovi“.
• Padla Topolánkova vláda uprostřed českého předsednictví EU.
• Havel (pardon, už Klaus – opravím: prezident byl Klaus, ale Fischer byl Havlův „typ“ kandidáta v logice politického kompromisu)
• Jmenovaný Jan Fischer neměl mandát od voličů ani většinu.
• Ale strany se shodly, že je to nejméně konfliktní řešení.
Tzv. úřednické vlády vznikají právě díky ústavní volnosti prezidenta.
Co z toho plyne?
✔ Prezident má opravdu širokou pravomoc pro 1. a 2. pokus — to není chyba, ale záměr.
Ústava počítá s tím, že:
• prezident „zahájí hru“,
• Sněmovna ji „ukončí“ udělením nebo odmítnutím důvěry.
✔ Politické strany často říkají „na hraně ústavy“, ale realita:
Všichni prezidenti dělali totéž.
Havel, Klaus, Zeman, i Pavel (pokud by jmenoval Babiše).
✔ Skutečný problém není jmenování, ale jestli vláda dostane důvěru.
