Článek
Stačilo, ale nestačilo
Na začátku byl sen. Levicový, rudý, trochu nostalgický, trochu nově zabalený do slov o „společném hlasu obyčejných lidí“. Hnutí Stačilo! se rozhodlo, že to „už prostě stačilo“. Jenže jak se ukázalo po volbách, stačilo – ale akorát jim.
Do kampaně šli s vervou, s vizí návratu starých jistot a s nově přelakovaným domem – doslova. Ten dům, kdysi hrdý majetek KSČM, se stal zástavou. Ideály se tedy položily na oltář reality, notář potvrdil, banka přikývla a 30 milionů vyrazilo na volební turné. Balonky, billboardy, spoty, červené tváře i hesla o „pravdě pro lidi“.
Jenže voliči měli jiný plán. Místo návratu k jistotám se rozhodli pro jistotu, že tohle hnutí do sněmovny nepatří. A tak přišel účet – nejen od voličů, ale i ten z banky. Zůstal dům v zástavě, úroky na obzoru a hnutí, které si za 30 milionů koupilo jen čtyři roky vzpomínek na to, jaké to je být „téměř slyšet“.
Podle úředních výpočtů dostane Stačilo! od státu necelých 59 milionů – ale ne hned. Část hned po volbách, zbytek po kapkách, rok po roce, pokud tedy hnutí vůbec vydrží čtyři roky dýchat. Mezitím se bude muset domluvit, kdo z celé té pestré levicové mozaiky vlastně bude peníze spravovat. KSČM? SOCDEM? Nebo ti noví, kteří si přinesli vlastní plakáty, ale nevoliče?
Ironie osudu je, že hnutí, které chtělo ukázat, jak „obyčejní lidé“ nepotřebují banky a korporace, teď dluží právě jim. A jejich slogan „Stačilo!“ by se měl aktualizovat. Možná na „Nestačilo… a nezaplatilo“.
