Babiš útoky proti Ukrajincům může více ztratit než získat. Proto vzal zpátečku. Bez nich to nejde

Andrej Babiš natočil 11. června video, které nazval „Podpora má jít českým rodinám“. Ve videu tvrdil, že „Největší pokrytec, co je ve vládě, Jurečka, který zničil naše lesy i zemědělství, teď ničí sociál a chce, abyste pracovali déle a za méně peněz, tak přichází s rodičovskou pro Ukrajinky.“

Od Andreje Babiše je to jasná „podpásovka“. Žádný takový legislativní návrh od Jurečkova ministerstva totiž ve skutečnosti neexistuje. Ministr o o rodičovské pro ukrajinské pracující matky hovořil jako o možnosti v budoucnu. Pro ty, co u nás již nějakou dobu pracují, odvádějí daně a sociální pojištění.

Andrej Babiš ve zmíněném videu také říká: „A nevěřte jim, že máme z toho větší příjem než výdaj, není to pravda. Stačí si spočítat státní pojištěnce, kolik to je.“ Babiš má na mysli ukrajinské uprchlíky a opět ve videu neříká pravdu.

Dle stránek Ministerstva práce a sociálních věcí uprchlíci přispívají do rozpočtu víc, než stát vydává na jejich celkovou pomoc. Česku se tedy vyplácejí!

„Drtivá většina Ukrajinců u nás pracuje a platí úplně stejné odvody a daně jako každý jiný. Přitom nemají nárok třeba na rodičák a spoustu dalších podpor od státu, na které čeští občané za stejné odvody dosáhnou. Tyto odvody dlouhodobě převyšují výdaje na pomoc jejich krajanům, do kterých samozřejmě počítáme sociální pomoc, ale také výdaje na zdravotní péči a další položky,“ uvádí ministr Jurečka na webových stránkách ministerstva.

Naproti tomu Andrej Babiš ve zmíněném videu také říká: „My říkáme jasně, uprchlíci, když skončí válka, se mají vrátit domů… My říkáme jasně, Česko na prvním místě, občané ČR na prvním místě.“

Jaká je tedy realita? V Česku je stále nízká nezaměstnanost. Firmy mají nedostatek pracovníků. A nejen firmy. Ukrajinci či spíše hlavně Ukrajinky, pracují často ve službách všeho druhu, ale též ve zdravotnictví a sociálních službách. Přijdete do restaurace a kuchařka či servírka je mnohdy Ukrajinka. Stejné je to v nemocnici. Zdravotní sestry a pomocné pracovnice jsou často Ukrajinky. Jdete na dentální hygienu a zuby vám čistí Ukrajinka. V obchodech na pokladnách je silné zastoupení Ukrajinek. Výrobní a logistické firmy by se bez práce Ukrajinců u výrobních linek a ve skladech mnohdy vůbec neobešly. Stejné je to dlouhodobě ve stavebnictví.

Zavoláte si v Praze Uber, přijede Ukrajinka. Mimochodem inženýrka, jak se mi už také před časem přihodilo. To je další jev. Tito lidé zatím dělají často výrazně horší práci, než na kterou mají z Ukrajiny kvalifikaci. Neberou Čechům práci, jak někdy někdo mylně uvádí. Často vykonávají práci, kterou Češi dělat nechtějí, anebo pro ni tato země prostě dostatek lidí nemá a jen tak mít nebude. Občas slyším argumenty typu, že Ukrajinci dělají načerno. Ano, asi tací stále existují. Určitě jich je ale malá část. Mnoho z nich tady pracuje ve velkých firmách či polostátních a státních organizacích, kde jistě nepracují načerno, ale naprosto legálně. Ze svých příjmů odvádějí daně a platí zdravotní a sociální pojištění. Tedy dávky do státního rozpočtu. I díky nim je více na současné důchody. Je tedy poněkud absurdní, když někteří senioři na Ukrajince útočí. Měli by být naopak rádi, že tu jsou.

Ukrajinci svojí prací pomáhají růstu naší ekonomiky. To by bez jejich práce nebylo možné, protože by u nás pro tyto pozice nebyli jiní pracovníci. Ukrajinci vydělané peníze v Česku také ve velké míře utrácejí. To přináší další příjmy do rozpočtu státu, které se využívají ve prospěch nás všech.

Kdyby zítra skončila válka a zvedli se naráz všichni Ukrajinci a odešli domů, česká ekonomika by utrpěla šok. Najednou nebudou dost lidí, kteří by pracovali u výrobních linek, na poli, ve skladech, ve službách, v nemocnicích, na stavbách, v prodejnách a mnoha dalších zařízeních. Vše by se rázem omezovalo a zpožďovalo. Od zásobování obchodů až po výstavbu bytů. Mimochodem, velmi by to zcela jistě zasáhlo také mnoho firem z holdingu Agrofert. Tedy ty, které patří samotnému Andreji Babišovi.

Andrej Babiš ve svém útoku na Ukrajince silně přestřelil. Za pár dní si to také uvědomil. Možná mu jeho poradci sdělili, že taková rétorika by se nemusela zamlouvat ani řadě jeho voličů. Babiš tak svá tvrzení na adresu Ukrajinců výrazně poupravil. Ostatně není to poprvé, kdy „ráno“ řekne něco, aby „večer“ uvedl pravý opak.

„Je potřeba jim pomáhat, těm Ukrajincům. Já jen říkám, že když skončí válka, aby zkrátka ti, kteří u nás zůstanou, aby pracovali a měli stejné podmínky jako naši. Ne ti, kteří chodí a mají ty SUV a jsou bohatí a zneužívají ten náš systém,“ uvedl v neděli 22.června Babiš v pořadu Partie na CNN Prima News. Velmi zásadně tak zmírnil svá útočná vyjádření, zveřejněná ve svém videu na Facebooku 11.června.

Najednou už neplatí ani to, že se Ukrajinci mají po válce vrátit domů. „Máme tady Ukrajince, kteří přišli před válkou, a my je strašně potřebujeme, ale potřebujeme i ty, kteří přišli po válce. Agrofert zaměstnává 1600 Ukrajinců,“ řekl také Andrej Babiš na CNN Prima News.

Andrej Babiš si nejspíš uvědomil, jak by odchod Ukrajinců silně zasáhl jeho firmy a jeho business. Jak výhodnou, a stále ještě levnou, pracovní silou pro jeho firmy Ukrajinci jsou. Ostatně premiérem bude (možná) čtyři roky, ale majitelem holdingového impéria nejspíš až do smrti.

Bez Ukrajinců (a dalších pracujících cizinců) se Česko v budoucnu obejde jen těžko. At´ už se to někomu líbí či nelíbí. To je prostě fakt. Někteří říkají, že to dřív šlo bez nich přece taky. To je pravda jen částečně. Mnoho Ukrajinců v Česku žilo a pracovalo už před válkou. I tehdy vykrývali nedostatek pracovníků v některých profesích. Další přišli po jejím vypuknutí. Mezitím se však postupně zvyšoval také počet českých seniorů a českých občanů v produktivním věku naopak ubylo. A ještě bude v dalších letech výrazně ubývat. Naopak seniorů bude přibývat. Demografická křivka je v tomto směru neúprosná.

Porodnost je dlouhodobě nízká. Tento trend se mávnutím kouzelného proutku nezmění. Výrazně vyšší porodnost v budoucnu nelze očekávat. To nijak zásadně nezmění žádnými pobídkami ani inženýr Babiš, pokud bude premiérem. Hlavním důvodem poklesu porodnosti není nedostatek bytů či financí . V minulosti, za socialismu, byla období, kdy byl také nedostatek bytů a děti se přesto v daleko větší míře rodily. Bylo to především tím, že mladí lidé neměli tak velké možnosti seberealizace. Nemohli cestovat po světě, užívat si či naopak dělat velkou kariéru. A tak se brzy, tedy už kolem dvacítky, brali a počali děti. „Socialistickou normou“ byly dvě děti na rodinu. To byl splněný úkol. Nejvíce dětí se tradičně nerodí tam, kde se mají mladí lidé dobře, ale spíše tam, kde jsou chudí a nemají velké možnosti seberealizace.

Dnes je to jiné. Dle Českého statistického úřadu během roku 2024 se živě narodilo 84,3 tisíce dětí. Nejméně v historii statistického zjišťování! Potřetí v řadě došlo k výraznému meziročnímu poklesu nejen porodnosti, ale i plodnosti. Na jednu ženu v průměru připadlo 1,37 dítěte; nejnižší úhrnná plodnost 1,13 nadále patří roku 1999. Průměrný věk matek při narození 1. dítěte v roce 2024 dále vzrostl na 29,0 let.

Nejsme v tom sami. S nízkou porodností bojuje většina civilizované Evropy. Hlavním důvodem je, že mladí lidé dnes žijí prostě jinak. Doby brzkých sňatků a plození dětí jsou pryč. Dnes mladí ve značné míře dlouho studují, užívají života. Snadněji se scházejí a rozcházejí. Mnohdy si mladá dvojice nejdříve pořídí jako „pojítko“ raději psa. Až později, po letech, chtějí dítě. Medicína sice umí zázraky. Někdy je i tak pozdě. Plodnost s věkem dramaticky klesá. Mají s tím problém i muži. Pokud má pár dítě později, častěji už má, pokud to vyjde, jen jedno.

Děti, to je závazek, povinnosti, konec bezstarostného života. Proto tuto zásadní životní změnu mnozí odkládají do pozdějšího věku, anebo na to zcela rezignují. Také je dnes snazší přiznat „barvu“. Gayové a lesby už nevstupují do fiktivních sňatků s opačným pohlavím. Mohou žít šťastnější život bez přetvářky. Zároveň ale nemají z těchto vztahů ani děti, které dříve někdy měli.

Nekritizuji to všechno. Pouze konstatuji. Na základě toho, co vidím kolem sebe. Svět se změnil. Doba je prostě jiná. Je více možností, ale také nejistot. Být mladý, možná bych se tak také dnes choval. Neženil se a nezakládal rodinu velmi brzy.

A tak je dětí méně než dříve. Zatímco seniorů bude nadále výrazně přibývat. Vždyť do penze budou teprve odcházet silné populační ročníky sedmdesátých let minulého století, pro které se v Česku vžil nehezký název „Husákovy děti“. Kdo na ně bude potom pracovat? Kdo bude odvádět finance do státního rozpočtu a důchodového systému, když mladých Čechů silně ubude a Ukrajince odsud pro jistotu vyženeme? Andreji Babišovi, a s ním i značné části dnešních penzistů, je to možná z tohoto pohledu jedno. To přece nastane až za deset, dvanáct či patnáct let. To bude panu Babišovi už výrazně přes osmdesát a bude si možná užívat penzi v jedné ze svých nemovitostí na francouzské Riviéře.

Bez cizinců to prostě v Česku v budoucnu půjde těžko. S tímto problémem se ostatně vypořádávají i další evropské země. A pak je otázka, na kterou si lze odpovědět „zdravým selským rozumem“. Co bude pro Česko v budoucnu lepší, když nebude mít vlastních mladých lidí dostatek? Ukrajinci, kteří se ve značné míře dokáží přizpůsobit životu v naší zemi, tedy se poměrně snadno adaptovat, naučit jazyk a dokáží žít podobným způsobem života? Mnozí z nich mohou navíc po splnění určitých podmínek vykonávat kvalifikované práce, na které mají vzdělání z domova. Například jako lékaři či dentální hygienistky, v inženýrských technických profesích, a podobně. Tedy vesměs pozicích, kde začíná být nedostatek českých pracovníků, neboť mnozí budou odcházet do penze.

Anebo to mohou být lidé z naprosto jiných končin, tedy afrických a asijských zemí, kteří přijdou s naprosto odlišným způsobem života. Jinou kulturou, náboženstvím. Takové lidi je ve větším počtu mnohem těžší začlenit do běžného života v evropských zemích. Ostatně na negativních zkušenostech ze Skandinávie, ale i odjinud, kde tyto problémy řeší, je to zřejmé.

Pak je tu ještě třetí možnost. Tedy zavřeme se tu sami, v duchu hesla „Česko Čechům“. Nikoho si sem nepustíme. Pak se ale smiřme dopředu s tím, že naše země vzkvétat rozhodně nebude. Nás starých tu bude plno. Mladých pomálu. Nakonec nám utečou na Západ za lepším i „všichni“ mladí Češi. Dramaticky se zhorší úroveň všeho kolem nás. Zdravotnictvím počínaje a službami všeho druhu konče. Je to strašení? Ne. Tam to povede, když se budeme izolovat a Ukrajince vyhostíme. Izolace a prosperita dohromady nikdy nejdou. To už ze socialismu víme.

Měli bychom si těch, co u nás poctivě pracují vážit a přijmout je. A to se týká všech cizinců, nejen Ukrajinců. Samozřejmě všichni nejsou poctiví a slušní. Určité procento „špatných“ je v každém národě. Kdybychom utíkali před válkou z naší vlasti do jiné země my, také by mezi našimi spoluobčany byli tací, za které bychom se v cizině styděli. To ale není důvod k tomu zavrhovat slušnou většinu. Nezavrhujme ji tedy ani v případě Ukrajinců. Potřebujeme je. A oni potřebují nás.