Článek
Bývalý prezident Václav Klaus dlouhodobě otevřeně tvrdí, že za válku na Ukrajině mohou zejména Američané a Západ. Rusko prý bylo k válce vyprovokováno, říká Klaus.
Bývalý prezident Miloš Zeman se sice po napadení Ukrajiny oficiálně odklonil od podpory Ruska a Vladimíra Putina, dále však podporuje SPD. V sobotu ji dorazil osobně podpořit na její sjezd. Zeman si s Tomiem Okamurou dlouhodobě „notuje“. Jediné, s čím nesouhlasí, je vystoupení z Evropské Unie, které SPD prosazuje. To zmínil i na jejím sjezdu. Pro pragmatického Zemana znamená členství v EU peníze pro Česko. Na téma „Rusko a SPD“ však Zeman na sjezdu této strany raději nehovořil.
Zdravici na sjezd SPD poslal také Václav Klaus. Prý se z osobních důvodů nemohl přímo zúčastnit. Ve zdravici také uvedl: „Volby budou soubojem o souhlas či nesouhlas s politikou Fialovy vlády a s – Českou republiku poškozující – silnou podporou, kterou dává Fialova vláda Ukrajině. Ve Vašich předvolebních materiálech vidím heslo „Mír, ne válku“. Voliči budou mít možnost volbou Vaší strany vyjádřit, že oni válku nechtějí.“ Klaus často podsouvá Fialově vládě, stejně jako Tomio Okamura, že „chce válku“.
Miloš Zeman řekl na sjezdu SPD, že by rád jako občan, aby po příštích parlamentních volbách zemi vládla koalice hnutí ANO s SPD.
SPD, to je však politická „firma“ Tomia Okamury a Radima Fialy. Straně vládnou. Obsazují, až na výjimky, všechny televizní debaty. Jsou tvářemi, a tak trochu „majiteli“ strany, kterou si spolu „vymysleli“ po odchodu z Úsvitu. Je to jistě velmi výnosný politický business, kteří si oba pánové hlídají. Nejspíš jen velmi málo občanů zná nějaké jiné výrazné politiky SPD. Jen občas se v některých méně významných televizních či internetových debatách objeví poslanci Kobza, Koten či Maříková.
SPD opozice „na věčné časy“, v které je možné pronášet nejrůznější nereálné populistické návrhy, pravděpodobně velmi vyhovuje. Přináší lídrům velké benefity a málo zodpovědnosti a povinností. Jít do vlády by znamenalo být na očích, být pod tlakem a drobnohledem médií i veřejnosti, být mnohem více kontrolován, muset rozhodovat, opustit částečně populismus, dělat i velmi nepopulární věci, nést skutečnou vládní zodpovědnost za tuto zemi.
Chtějí Okamura s Fialou vůbec opustit „teplá místečka“ v Poslanecké sněmovně a jít „s kůží na trh“? Tedy do vlády s hnutím ANO. Tím spíše, že moc dobře vědí, jak dopadli sociální demokraté, když se dali „do party“ s Andrejem Babišem. Ten jim „vyluxoval“ nápady a voliče a vyprovodil sociálně demokratickou stranu z Poslanecké sněmovny. Koneckonců Andrej Babiš usiluje o voliče SPD už nyní. Rétoriku v poslední době značně přitvrdil, aby se jim přiblížil.
Tomio Okamura před časem vyzval Andreje Babiše ke spolupráci ve sněmovní opozici. Zároveň si postěžoval, že se hnutí ANO chová ve sněmovně jako solitér. Šéf SPD si je však vědom toho, že Babiš je zároveň konkurentem, který usiluje o „jeho“ voliče. Proto se občas neváhá opřít do nepřítomného šéfa hnutí ANO. Ten televizní debaty v poslední době vynechává. Nechává se nejčastěji zastupovat jedním z věrného dua Havlíček - Schillerová.
Andrej Babiš se v posledních dnech nelichotivě vyjádřil o Tomiu Okamurovi. ANO v současné době oficiálně odmítá budoucí vládní koalici s SPD kvůli protievropskému programu SPD. Andrej Babiš by s Okamurou do vlády prý nešel také proto, že neustále útočí na hnutí ANO. „S Okamurou do vlády nepůjdeme. Lže o nás a nedrží slovo,“ říká Babiš v těchto dnech.
O tom, že SPD nebude ve vládě, mluví také Alena Schillerová. „Tomio Okamura se chová jako neřízená střela, já si neumím představit, že by hnutí ANO, které je jasně prozápadní stranou, bylo v koalici s někým, kdo chce referendum o vystoupení z Unie,“ uvedla na toto téma.
Do voleb je však ještě pořád hodně daleko. Andrej Babiš už v politice v minulosti mnohokrát pragmaticky zcela změnil názor. Je to obchodník. Účel světí prostředky. Nějaké ideje či konzistence názorů pro něj nejsou podstatné. Otázkou je, jaká bude situace po podzimních volbách 2025. Pokud hnutí ANO volby vyhraje, a nebude mít samo většinu, což je velmi pravděpodobné, je nějaká forma spolupráce ANO a SPD, chce-li Andrej Babiš vládnout, nejspíš jediným možným řešením. Alespoň tak to dnes vypadá.
Pokud Babiš otočí a domluví se s Okamurou, smíří se s tím jistě bez problémů i superloajální Schillerová. Tak jako vždy. Je zvyklá na to, že ANO je hnutím jednoho „majitele“. Když před pár dny Babiš přijel z dovolené a řekl, že se odchod do důchodu nebude v budoucnu zvyšovat, Schillerová ihned s šéfem souhlasila, přestože při jednání u prezidenta říkala spolu s Havlíčkem pravý opak. Tuto skutečnost potvrdilo několik svědků jednání nejen z vládní koalice, ale i okolí prezidenta Petra Pavla.
Oficiálně je problém mezi SPD a ANO jediný: požadavek SPD na referendum o vystoupení z EU. To je ve skutečnosti velmi nereálná záležitost, kterou má Tomio Okamura pouze jako líbivou vějičku na voliče SPD. Andrej Babiš, jehož „zaparkované“ firmy ve svěřenském fondu, sdružené pod holding Agrofert, jsou příjemci obrovských dotací z EU, proti Unii samozřejmě nikdy nepůjde. V Bruselu to má navíc rád. Má, jak rád říká, na „každého“ telefon. „Každý“ je jeho přítel. Rád by se tam určitě vrátil. Zbývá tedy to zakamuflovat tak, aby požadavek SPD na čas „usnul“, spojenectví mohlo fungovat a Okamura „neztratil tvář“ před svými voliči.
Pořád je tu však velký otazník, jestli šéf SPD opravdu bude mít zájem jít do vlády. Jistou možností po volbách 2025 může být spíše jednobarevná menšinová vláda hnutí ANO se sněmovní podporou SPD. Menšinová vláda ANO by také nejspíš více vyhovovala Andreji Babišovi směrem k Bruselu, kde chce být vnímán jako proevropský politik. SPD ve vládě by mu tuto proevropskou image kazila.
SPD historicky ani nemá dostatek odborníků, kteří by mohli zaujmout ministerské posty. Miloš Zeman v tom ale už zřejmě leccos činí. Je to patrné na tom, co se kolem SPD v posledních měsících děje. Poradcem SPD pro právo a spravedlnost se stal právník a dřívější člen ČSSD a Zemanův přítel Zdeněk Koudelka. Dalším poradcem je bývalý ministr vnitra v úřednických vládách Martin Pecina. Také bývalý člen ČSSD, a také muž, jenž je znám dlouhodobě jako „člověk Miloše Zemana“.
„Dodávky“ poradců a nových členů do SPD ale už v minulém roce začaly i z druhé strany, tedy z okruhu kolem Václava Klause. První výraznou „vlaštovkou“ je Petr Mach, letitý obdivovatel Klause, bývalý europoslanec a šéf Svobodných. Mach je „politický turista“. Byl už v ODS, straně Svobodní, Trikoloře a nyní je členem SPD. Na začátku prosince se stal lídrem společné kandidátky hnutí SPD a strany Trikolora ve volbách do Evropského parlamentu. Tomio Okamura tak dlouho kritizoval předvolební koalici SPOLU a PIR-STAN jako podvod, až ji sám do eurovoleb 2024 vytvořil s Trikolorou.
Zbývá snad jen, aby k SPD zběhl také Jan Zahradil, dlouholetý „Klausovec“ a europoslanec ODS. O jeho možném angažmá v SPD se spekuluje už delší dobu. On sám ho v minulosti odmítl. Ale kdo ví? Zahradil se dlouhodobě neztotožňuje s Fialovou ODS. Byl proti koalici SPOLU. Jeho dlouhou kariéru europoslance „utnul“ předseda ODS Petr Fiala loni v červnu. Oznámil, že Zahradil už nebude kandidovat do evropských voleb 2024. Premiér Zahradilovi stručně poděkoval, neřekl proti němu nic kritického, ale je jasné, že s ním už v ODS nepočítá.
Prioritami SPD v nadcházejících eurovolbách je mimo jiné obrana národní suverenity proti diktátu Bruselu a odstoupení a zabránění tomu, aby Evropská unie financovala válku na Ukrajině. SPD je proti vstupu Ukrajiny do EU a do NATO. Podporuje naopak referendum o vystoupení Česka z EU.
Václav Klaus podporuje současnou politiku SPD. Před lety se však choval zcela jinak. Stačí připomenout některá fakta:
Za Českou republiku žádost o vstup do EU podal premiér Klaus v roce 1996. Smlouva o přistoupení byla podepsána v roce 2003 za účasti (už prezidenta) Klause a tehdejšího premiéra Špidly z ČSSD, Zemanova nástupce ve vedení strany. Klaus se tehdy profiloval jako prozápadně orientovaný politik, který vyznával demokratické hodnoty.
„Chci Vás ujistit, že Česká republika podporuje myšlenku perspektivního členství Ukrajiny v NATO i v Evropské unii. Pokládáme to za logické završení pozitivních změn, které ve Vaší zemi probíhají, za garanci pevného zakotvení Ukrajiny v dnešním světě…“ Tato slova pronesl prezident Václav Klaus v projevu při návštěvě Ukrajiny 17. 6. 2005 u prezidenta Juščenka v Kyjevě.
Klaus před devatenácti lety hovořil o Ukrajině jako o „suverénním a samostatném státu“, jehož členství v NATO a EU Česká republika (tedy i on osobně) podporuje. Dnes Klaus činí pravý opak a podporuje SPD, jejíž předseda Tomia Okamura označil Ukrajince za „nácky“.
