Článek
Oba hráči se objevili v základní jedenáctce úterního utkání s madridským Atléticem. S nimi také například koučův krajan Mathias Ross na místě levého stopera. Fotbalista, který se objevil při personální nouzi v sestavě až v posledních dvou utkáních. Když nepočítáme zápas v MOL Cupu se Zbrojovkou Brno, tak byl v sestavě Sparty naposledy 27. září v Českých Budějovicích. Nepřesvědčil. Od té doby seděl osmkrát na střídačce. Jako by si ho trenér netroufal postavit. A teď měl najednou bránit útočníky evropské úrovně! To je samozřejmě takřka neřešitelná záležitost.
Asi nikdo nepředpokládal, že by Sparta mohla madridský klub obrat o nějaký bod a hrát s ním snad vyrovnanou partii. To by asi nedokázala ani v minulé sezoně pod vedením Briana Priskeho, s Ladislavem Krejčím v roli lídra a útočným trojzubcem Birmančevič-Kuchta-Haraslín v sestavě. Současná Sparta je navíc v těžké krizi. Má několik zraněných hráčů (Birmančevič, Garcia, Cobbaut, Preciado, Sorensen, Zelený), k nimž se bohužel přidal už v 27. minutě se svalovým zraněním slovenský útočník Lukáš Haraslín, klíčový hráč týmu a poslední mohykán trojzubce, který byl v minulé sezoně postrachem obran.
Tyto absence jsou samozřejmě zřejmé a je nutné je brát jako polehčující okolnost. Na druhou stranu, sezona je v plném proudu, takové situace se stávají, Sparta v tom není sama, i jiné týmy mají větší počet zraněných a vykartovaných fotbalistů. A musí se s tím vypořádat.
Současná Sparta to zjevně nedokáže. Její kádr je sice početný, ale ukazuje se, že někteří hráči, kteří seděli v poslední mistrovské sezoně převážně na lavičce, nemají kvalitu na to, aby nahradili dřívější opory. Stejně tak noví hráči, kteří přišli v létě, nejsou výraznými posilami.
Sparta a Atlético, to je „srážka světů“. Atlético je velkoklub, který hraje každoročně závěrečná kola Ligy mistrů. Tým, který je pověstný svým „nechutným“ fotbalem, výborně organizovanou defenzivou, z které umí bleskově přesprintovat celé hřiště a udeřit na druhé straně. Samozřejmostí je vysoká technická vyspělost všech fotbalistů, kteří umějí ve sprintu to, co sparťani, a to jen někteří, stěží pouze v poklusu.
Sparťané na pohled snadno ztráceli míče. Proti tak kvalitnímu soupeři je prostě na vše velmi málo času. Jakmile hráč na chvíli zaváhá, špatně si míč zpracuje, ten mu odskočí nebo ho hráč nepřihraje zcela přesně, přijde o něj a následuje rychlý brejk, který umějí hráči Atlética proměnit v gól.
Madridský klub není Barca, nehraje na vysoké držení míče. Byl v tom sice lepší, ale 60 procent proti 40 procentům Sparty není až tak propastný rozdíl. Horší je to v koncovce. Atlético vystřelilo na Letné 24 krát, z toho 10 krát na branku a dalo šest gólů. Takřka každý brejk zakončilo střelou. Sparta měla naproti tomu pouze čtyři střely za zápas a branku trefila dvakrát. Z toho je zřejmé, že ji výborná obrana Atlética prakticky k ničemu nepustila.
Že bude utkání především o tom, zda ho dokáže Sparta důstojně odehrát, se vědělo předem. Spartě se to nepodařilo. Utrpěla debakl. Je otázka, jestli to v současném rozpoložení, s absencemi v sestavě nemohla zvládnout lépe. Osobně se domnívám, že ano, i když si pochopitelně uvědomuji, že kvalita madridského Atlética je obrovská.
Prohrát s Atléticem je jedna věc a způsob, jakým se to stalo, je věc druhá. Ze hry Sparty bohužel čiší odevzdanost a bezradnost. Ta pochází také od jejího trenéra. Lars Friis nedokáže nic zásadního změnit, dát týmu nějaký nový impuls. Naopak některá jeho rozhodnutí jsou zvláštní a vyvolávají otazníky, jakou má Sparta v současnosti vlastně strategii.
Mezi tato rozhodnutí patří třeba zmíněné šetření Laciho a Rrahmaniho v sobotním utkání s Teplicemi. Qazim Laci nebyl vůbec nominován, přitom zraněný nebyl. Chyběl, protože byl unavený po reprezentačních utkáních Albánie a odpočíval před zápasem s Atléticem Madrid. Lars Friis to po utkání uvedl v televizním rozhovoru. Poněkud zvláštní taktika. Albion Rrahmani proseděl stejný zápas na střídačce, i když Sparta potřebovala dát v závěru gól. Nepochopitelné.
Na co je trenér šetřil? Na zápas s Atléticem, v kterém nakonec Sparta dostala šestku? Před kterým bylo dopředu jasné, že Sparta bude muset více bránit a bojovat, než tvořit? Přitom v české lize jde Spartě o každý bod. Nejde jen o velkou ztrátu na Slavii, ale i na druhé místo. Je veliký rozdíl, jestli budete v Chance lize na konci sezony druhý, a půjdete do kvalifikace o Ligu mistrů, či budete až třetí a bude se vás týkat jen Evropská liga.
Lars Friis stále tvrdošijně trvá na systému s třemi stopery. Systému, který Spartě fungoval, když měla stabilizovanou sestavu a v trojčlenné stoperské trojici točila maximálně čtyři hráče. Friis na trojce vzadu však bazíruje i za současného stavu, kdy se mu kvůli marodce souhra obrany rozpadla. Být v takové situaci jiný trenér, třeba Jindřich Trpišovský, nejspíš by přešel na opatrnější verzi se dvěma krajními obránci a dvěma stopery. Tedy klasickou čtyřku vzadu. Tím spíše proti tak těžkému soupeři.
Lars Friis také stále trvá také na Peteru Vindahlovi v bráně. Nevím proč už třeba s Teplicemi nedostal v bráně šanci druhý brankář Vojtěch Vorel. Netvrdím, že by to zachránil, ale byl by to alespoň nějaký nový impuls. Vorel je sparťanský odchovanec a Spartě nyní chybějí čeští lídři. Sparťan v bráně mohl být i pozitivní signál pro fanoušky. Tím spíš, že to byl zápas v rámci oslavy 131. výročí založení klubu. Dánský kouč tyto konotace zjevně nevnímá, místo toho tvrdošíjně dál prosazuje svého krajana. To mu „body“ u fandů také nepřidá.
Je klidně možné, že i kdyby Friis udělal proti Atleticu jiné změny, zvolil v obraně čtyřku, do brány postavil Vorla, Haraslín by se nezranil, dopadlo by to třeba stejně či podobně. To už se nikdy nedozvíme. Faktem je, že Lars Friis působí dost bezradně a nejeví se momentálně jako muž, který je schopen vyvést tým z krize. Nedokáže nic zásadního změnit. Tým „nakopnout“. Něco „překopat“. Dát mu nějaký impuls. Novou taktiku. Pouze v utkáních střídá kus za kus. Chápu, že v utkání s Atléticem je to těžké, ale od Friise nic z toho nevidíme ani proti „obyčejným“ ligovým mančaftům.
Spartu debakl s Atléticem srazil zase o patro níž. Je otázka, kde je její dno. Do konce kalendářního roku ji čekají ještě ligová utkání na Dukle, doma s Karvinou a Bohemians. Pak jede do Rotterdamu, kde se střetne v Lize mistrů s Priskeho Feyenoordem. Rok uzavře domácím duelem s Jabloncem.
Zatímco v Lize mistrů už hraje jen o prestiž a peníze, v Chance lize jde pořád o dvanáct bodů. Chce-li na jaře atakovat alespoň druhé místo, potřebuje získat všechny. Liga ještě nemusí být pro Spartu ztracená. V lednu a únoru odehraje poslední dvě utkání Ligy mistrů, a pak bude mít celé jaro na programu pouze českou ligu. Oproti Slavii a Plzni, které budou hrát nejspíš ještě Evropu, bude mít výhodu, že bude hrát pouze jednou týdně.
Mezitím bude zimní přestávka. K té se nejspíš upínají naděje mnoha sparťanských fanoušků. Čekají se velké změny v kádru. Možná i nový trenér. To druhé bude asi záležet také na tom, jak dopadnou zbývající utkání. To první nebude tak snadné. Zimní pauza je velmi krátká. Když chcete přivést posily, musíte také nějaké hráče prodat. A je otázka, jestli bude mít Sparta nabídky zrovna na ty fotbalisty, kterých by se ráda zbavila. Většinou to tak není.
Také je otázka, jestli Rosický a spol., tedy bez Briana Priskeho, dokáží sami „udělat“ skutečné posily. Stačí vzpomenout, jak hrozně dlouho trvalo Tomáši Rosickému, než kádr po Stramacciniho éře přebudoval. Povedlo se mu to až když přišel dánský kouč. Většina posil byly jeho tipy. Poté co Priske odešel, úspěšnost nákupů Sparty opět výrazně klesla.
Zdroje: přímý přenos Nova Sport TV + statistiky Livesport
