Dezinformace, konspirační teorie, sektářství. Proč jim lidé podléhají?

Nejsem odborník na danou problematiku. Jsem obyčejný člověk, kterého události a příběhy, které se dnes a denně dějí kolem nás, přivedly na to, zamyslet se nad těmito jevy trochu více. Mám tím na myslí dezinformace, konspirační teorie či sektářství.

Život v demokracii je obecně složitější, než býval kdysi v socialismu. Přinesl nám svobodu, samostatnost, spoustu možností a příležitostí. Ale také přinesl každému zodpovědnost za své vlastní rozhodování. Už nikdo nerozhoduje za nás. Už dávno nemáme žádné tehdejší jistoty, přestože byly dost pochybné. Současná doba je mnohem složitější. Navíc nám přinesla v posledních letech také covid, který zasáhl celý svět a vnesl do našich životů na delší dobu zmatek, strach a obavy o budoucnost. Nejen naší, ale celého světa. Když už se zdálo, že to máme za sebou a bude jen lépe a lépe, přišla válka na Ukrajině. Oboje výrazně ovlivnilo naše životy a psychiku. Život se sice vrací postupně do normálu, ale leccos se změnilo. Někteří lidé, kterým se předtím třeba i dařilo, přišli o své pracně vybudované postavení, majetek a jistoty. Část lidí přestala věřit v realitu, která je jim oficiálně prezentována vládou a v médiích, zvláště těch veřejnoprávních, které považují za „přisluhovače vlády“. Nevěří už vládnoucím politikům. A je jedno, jestli jsou zrovna z Pětikoalice nebo z ANO. Padly poslední jistoty. Například jistota míru a života bez války. Mnoho let jsme žili a byli ze všech stran ujišťováni v tom, že válka už nikdy nebude. A najednou je kousek od nás.

Denně jsme v médiích konfrontováni s mnoha názory na různá témata. Pro lidi je stále těžší se v tom všem orientovat. Pluralita názorů je důležitá, rozhodně ji nezpochybňuji. Nicméně má někdy i svá negativa. Nucená názorová vyváženost za každou cenu někdy způsobuje, že jsou například do diskuzí ve veřejnoprávní televize zváni vždy dva lidé s opačnými názory. Ano, je to logické. Ale děje se tak i v případech, když ten jeden zastává názor, s nímž je v souladu 90% odborníků na danou problematiku a druhý názor je velmi okrajový. I tak dostanou vždy stejný prostor jeden na jednoho. Na jednu stranu je to tak v demokracii správně. Když se to však děje celé týdny a měsíce na stejné téma, vytváří to ve veřejnosti dojem, že poměr je zcela jiný, než jaká je skutečnost. Pak i názor, který je zcela okrajový, vědecky či jinak nevěrohodný, nabývá na vážnosti a získává další sympatizanty.

Velkou roli v šíření dezinformací hrají sociální sítě. Mezi seniory jsou to hlavně tzv. „řetězové maily“. Asi každý z nás, kdo má v rodině počítačově gramotného seniora, se setkal s tím, že mu někdy přeposlal takový mail či video. Když se mu člověk snaží vysvětlit, že je to jinak, dozví se, že „mu to poslal strejda Pepa, tak to přece musí být pravda“. Strejda Pepa ten mail ale ve skutečnosti dostal od jiného kamaráda, ten zase od jiného… Však víte.

Samostatnou kapitolou jsou sociální sítě. Mnoho lidí, zejména ve starším věku, je používá také především kvůli jisté osamělosti, kontaktu s dětmi, vnoučaty. To je určitě v pořádku. Má to ale svá rizika. Jakmile vyhledáváte určité významy, sociální sítě vám dle svých algoritmů začnou nabízet prioritně záležitosti na toto téma. Je to obecný princip internetu. Jakmile si zadáte, že vás zajímají například nějaké sportovní boty, hned se vám začnou nabízet reklamy a nabídky na obdobný typ bot. Stejné je to na sociálních sítích. Snadno se tak stane, že se lidé po zadání toho, co je zajímá, na sociálních sítích dostanou do „bubliny“, kde se vyskytují nějaké dezinformace a konspirační teorie. Lidé tak lehko podlehnou dojmu, že takhle to vidí celý svět.

Někdo pak uvěří tom, že za všechny nepravosti na tomto světě může George Soros. Někdo jiný, že šíření koronaviru mělo být dílem spiknutí farmaceutické lobby za účelem šíření očkování. Ještě před covidem se na sociálních sítích šířilo video, které „varovalo“ ženy před preventivním vyšetřením na mamografu. Vystupovala v něm žena, která tvrdila, že toto vyšetření vystavuje ženy záření mnohem silnějšímu než rentgen, a je pro ženy tudíž nebezpečné.

V poslední době je nejvíce dezinformací o Ukrajině. Zpočátku to bylo hlavně tvrzení, že vítězství Ruska ve válce je nevyhnutelné. Buď Rusko válku vyhraje, nebo konflikt povede ke třetí světové válce. Západní vojenská podpora Ukrajiny eskaluje situaci a prodlužuje utrpení. Jedinou cestou k míru je prý demilitarizace Ukrajiny. Druhým mýtem na toto téma bylo, že Rusko je ve válce se Západem. Ukrajina je pouze nástrojem NATO a bojištěm. Rusko se brání proti agresorovi na Ukrajině. Další dezinformací o Ukrajině je, že Ukrajina prý usiluje o jaderné zbraně, útočí na civilní jadernou infrastrukturu a ukrývá zbraně v jaderných elektrárnách. Ukrajina pracuje na „špinavé bombě“. Bylo by legitimní, kdyby Rusko proti Ukrajině použilo taktické jaderné zbraně. To je jen malý výčet dezinformací na toto téma.

Tato situace a nespokojenost s establishmentem vede k tomu, že určité procento lidí stále doufá v nějakého nového vůdce. Část z nich už přestal bavit Tomio Okamura. Zjistili, že deset let říká to samé, je pro ně už málo radikální, nic nového nenabízí. Proto se objevují stále noví a noví političtí „spasitelé“. Noví samozvaní vůdci. Je až překvapivé, jak se v tomto směru historie opakuje. Jak jsou lidé nepoučitelní. Dříve to byl Hitler či Mussolini, dnes je to Okamura, Vrábel či v poslední době Rajchl. Nechci srovnávat tyto pány, ale když si poslechnete například část záznamu z demonstrace, na které mluví Rajchl, jeho rétoriku a ovládání davu, cítíte, že to už tu mnohokrát bylo. Není rozhodně hloupý. Ví, na co nepokojení lidé slyší. Používá stejné postupy, nabízí stejná obecná témata a jednoduchá řešení, jako jeho „slavní“ předchůdci. Především kritizuje a kritizuje. Samozřejmě neschopnou českou vládu, neschopné odbory, vysoké ceny čehokoliv, USA, NATO… Prostě kritizuje všechny a všechno. Pak lidi děsí tím, že když něco neudělají, dopadne to všechno hodně špatně. A pak následuje třetí fáze, kdy přináší obecné sliby a navádí lidi, aby ho volili. My budeme za vás bojovat, s námi budete mít jistoty, dobrou práci a vysoký výdělek, Česko bez migrantů, a podobně. Je to na první pohled vždy líbivé a nachází to své posluchače a podporovatele. Záleží pak vždy na tom, jak je nový vůdce inteligentní, schopný manipulátor, jak dlouho dokáže být pro tyto lidi důvěryhodný a zajímavý. Jak vysoké je aktuálně procento nespokojených. Jaká je celospolečenská situace, kam až to zajde. Je zřejmé, že tato hrozba tady stále je. V celé Evropě bohužel v posledních letech spíše sílí. Dojde-li k celospolečenskému podcenění těchto jevů, může to vést k nedozírným následkům, viz 2.světová válka.

Výše uvedené se týká těch radikálnějších z řad nespokojených. U nespokojených a nešťastných „citlivých“ je větším rizikem podlehnutí sektářství. Dnes to také často začíná na internetu, v nějaké „bublině“ či „králičí noře“, jak se tomu prý říká. Tam takový nešťastný člověk najde spřízněné duše. Mnohdy to však vede k manipulace a k tragickým koncům. Přecitlivělý, zmanipulovaný člověk snadno podlehne. Bezmezně věří vůdci sekty, jeho pravdě a ideálům. Nevidí, neslyší. Nelze mu to vymluvit. Přetrhá kontakty s rodinou a odejde do komunity k „sestrám a bratrům“. Samozřejmě se vzdá majetku ve prospěch sekty. I když takový člověk později prohlédne skutečný stav věci, návrat ze sekty do normálního života je velmi obtížný a psychické problémy si tito lidé nesou často po zbytek života.

Největší otázkou je, zda se s tím vším dá něco dělat? Dá i nedá. Určitě není žádné jednoduché a jednoznačné řešení. Určitě k těmto záležitostem bude dál docházet, ať budeme dělat cokoliv. Ostatně nejsou nové. Jsou tady s námi po staletí. Pouze je dnes všechno rychlejší, dostupnější, možná i rafinovanější. Proto nebezpečnější. V této souvislosti je třeba zmínit, že s nástupem umělé inteligence bude všechno ještě mnohem složitější. Odlišit co je realita a co je podvrh, bude čím dál těžší. Ale to je námět na samostatný článek.

Jedinou obranou asi vždy bude používat „zdravý selský rozum“. I když to bude stále těžší, protože dezinformace a konspirační teorie budou stále rafinovanější. Vždy bude platit, že je třeba ověřovat si informace z více nezávislých zdrojů. Zejména v případech, než přijmu nějaké zásadní rozhodnutí.

Tak ať se nám to daří!