Hlavní obsah

Sáhla si už Sparta na dno?Prohrála i s Jabloncem. Bezradný Pokustón Friis. Haraslín na vše nestačí

Foto: Jan Mareš

Ilustrační foto

Pražskou Spartu čekal v druhém kole nadstavbové části papírově příjemný soupeř, na kterém si měla po neúspěchu v Plzni „spravit chuť“. Vždyť Jablonec nevyhrál na Letné osmnáct let! Sparta ale své fanoušky zklamala a odešla zaslouženě poražena.

Článek

Byl to od Sparty opravdu ostudný výkon. Prohrát lze samozřejmě i s Jabloncem. Nejsou to žádní „nazdárkové“. Jinak by se neprobojovali do elitní ligové šestky. Avšak důležité je, JAK Sparta prohrála. Je rozdíl, když se jedná o zápas „blbec“, v kterém má tým velkou převahu, nastřelí tři tyče a soupeři zachytá skvěle gólman. To se může občas stát i velkým klubům a obrovským favoritům.

To ale nebyl tento případ. Sparta byla totiž v utkání s Jabloncem opravdu výrazně horším týmem. A to bylo pro 14 tisíc přítomných diváků na stadionu a další statisíce sparťanských příznivců u televizních obrazovek jistě hodně smutné zjištění.

Lars Friis připomíná kouzelníka Pokustóna. Člověk nikdy neví, jaké „králíky z klobouku“ zrovna vytáhne. Sestavu mění zápas od zápasu „jako ponožky“. Tentokrát v základu chyběli zdravotně hendikepovaní Birmančevič, Kuchta, Ryneš a Sorensen. S nimi také dlouhodobě zraněný Wiesner. Na lavici zůstali mladíci Ševínský a Vydra, kteří nechyběli v základu v předchozích dvou utkáních. Důvěru nedostali ani Tuci, Sadílek či Uchenna. A také uzdravený Preciado.

V základu se naopak znovu objevili „ztracení synci“ Kaan Kairinen a Filip Panák, kteří byli předtím v nemilosti. S nimi též Martin Suchomel, který dva zápasy nehrál, a Ermal Krasniqi, jenž v posledních utkáních pouze střídal. Jak na tyto změny Lars Friis přišel a proč zrovna tato sestava, je záhadou. A není to poprvé. V jeho nasazování hráčů a častých změnách se těžko hledá nějaká logika. Je v tom ještě nevyzpytatelnější než svého času Jindřich Trpišovský. Ten ale od této praxe ustoupil, základní sestavu v celé sezoně stabilizoval a Slavia slaví titul.

To Lars Friis svoji základní sestavu za celou sezonu evidentně nenašel. Jistě, je limitován absencemi a nemůže postavit některé borce, které by v ní nejspíš nechyběli. To je však v závěru soutěže v tomto období běžné. Ztráty „na životech“ má v této době po náročném průběhu sezony každý tým. Nemůže použít některé zdravotně indisponované či vykartované fotbalisty.

Lars Friis ale rotoval hráči celou sezonu, i když mnohdy vůbec nemusel. Nedokázal ani ustálit osu sestavy, i když hráči jsou zdraví. V minulých zápasech kupříkladu vynechal zkušeného kapitána Panáka a záložníka Kairinena, přičemž místo nich vsadil na mladíky Ševínského a Vydru, které předtím dlouhé týdny ignoroval. Teď Panáka a Karinena zase do základu vrátil. Stejné „šachy“ provádí Friis také po celou sezonu s útočníky.

Spartě se první půle s Jabloncem těžce nepovedla. Dvakrát inkasovala a odcházela do kabin za stavu 0:2. To byl pro Letnou šok. Vždyť FK Jablonec si jel do Prahy „jen zahrát fotbal“. Neudělat ostudu. Jinak mu zdánlivě ani o nic nešlo. Páté místo má jisté a čtvrtý být mohl jen „teoreticky“. Nikdo totiž nepředpokládal, že by Sparta mohla vyjīt ze dvou úvodních duelů nadstavby bez bodu, zatímco FK Jablonec jich získá rovnou plný počet!

To Sparta pořád hrála před výkopem o třetí místo. O druhé už těžko, ale při slabší formě Baníku byl třetí flek pořád na dosah. I když vítězství v MOL Cupu vynáší lepší pozici do Evropy než 3.místo v  Chance lize, Spartě a jejím fanouškům určitě není jedno, jestli bude v lize nakonec třetí, čtvrtá či dokonce pátá. Kromě financí jde o prestiž. Navíc triumf v MOL Cupu také není zdaleka jistý.

Lars Friis o půli reagoval. Stáhl ze hry Krasniqiho a Cobbauta. Na hřiště poslal krajana Andersena a Uchennu. Sparta se poté v 59.minutě vrátila do utkání gólem Lukáše Haraslína po jeho individuální akci. Tento sparťanský útočník jako už mnohokrát v sezoně sám zvedl sparťanský prapor. Otázka zněla: Na co to bude tentokrát stačit? Dokáže Sparta vývoj utkání otočit?

Domácí kouč v 63.minutě připravil další střídání, když stáhl nevýrazné Kairinena a Suchomela. Nahradil je Sadílkem a Preciadem. Také jablonecký kouč Luboš Kozel reagoval a v 72.minutě střídal dvojnásobně, když nastoupili Puškáč a Kanakimana místo Jawa a Alegua.

Lars Friis využil své poslední střídání v 72.minutě, když si vzpomněl, že má na střídačce také 125 milionového útočníka Albiona Rrahmaniho, který poslední dvě utkání proseděl jen na střídačce a do zápasů nastupuje celé jaro jen sporadicky jako střídající hráč.

Sparta měla územní převahu, ale naprosto jalovou. Centry obrana bez problému odvracela. Herně Sparta nic podstatného nevymyslela. Jediné nebezpečí reálně hrozilo pouze od Haraslína, tomu se ale hosté pečlivě věnovali. Další gól z jeho kopačky už nechtěli připustit. Sparta si šance nevytvářela. Naopak z brejku potřetí inkasovala, když Nebylovu krásnou průnikovou přihrávku do ulice nestíhali stopeři Panák s Uchennou a Burunďan Kanakimana nedal vybíhajícímu brankáři Vindahlovi šanci.

Nutno konstatovat, že Jablonec zvítězil naprosto zaslouženě. Nebránil jen v hlubokém bloku. Hrál fyzicky náročný aktivní fotbal s vysokým napadáním, což Spartě činilo obrovské problémy. Odvezl si z Letné tři ligové body po dlouhých 18 letech! Poprvé od roku 2007! Na straně vítězů se mi moc líbil 23letý Slovák Sebastián Nebyla, který jeden gól dal a na další skvěle přihrál. Dobře fungovala celá jablonecká obrana. Jedinou drobnou výtku mám ke zkušenému brankáři Hanušovi, který si vybral slabší chvilku. Haraslínova střela byla tentokrát nejspíš chytatelná.

V záloze si své odehráli oba zkušení ex-reprezentanti, 34letý Filip Novák a 31letý Petr Ševčík, hostující ze Slavie, který také zařídil první gól z kuriozně zahraného přímého kopu, jenž byl ještě před bránou Vindahla ve skrumáži tečován. Pozice „volného“ hráče Ševčíkovi tradičně vyhovovala. Opět ukázal, že je výborným fotbalistou a mohl mít mnohem větší kariéru, kdyby mu více drželo zdraví. Dařilo se také 24letému Michalu Beranovi, který prožívá v Jablonci velmi slušnou sezonu.

Ve hře Sparty je těžké hledat nějaká pozitiva. Nefunguje jí vůbec nic. Trenér Friis tak dlouho celou sezonu hledal a hledal, až vše před klíčovou fází „rozbil“. Spartě nefunguje souhra, hráči o sobě nevědí, neví, co bude druhý hrát, kam si naběhne. Především však nemá pevnou a jistou obranu. Nefunguje jí nabírání hráčů. A kvalitní obrana, to je nezbytný základní kámen každého úspěšného týmu. Bez důsledné obrany to prostě nejde.

Když přišel na Letnou Brian Priske, Friisův krajan a předchůdce na pozici hlavního trenéra, první co změnil jako bývalý obránce, byl systém a složení obrany. Přešel ze čtyřky v řadě se dvěma stopery na systém se třemi stopery a dvěma wing beky. Především pak obranu personálně výrazně stabilizoval. Stáhl do ní Krejčího a v trojici stoperů se točila pouze čtyři jména: Krejčí, Sorensen, Vitík a Panák. Sparta přestala dostávat hloupé góly. I když se jí v ofenzivě vždy nedařilo, zbytečně neinkasovala.

Spartě za Priskeho fungoval stejný princip, který letos uplatnila Slavia. V 32 utkáních obdržela pouze 14 branek (vsítila jich zatím 70). To Sparta inkasovala o 18 gólů víc než Slavia a vstřelila o 6 méně. Z toho je zřejmé, kde hlavně Spartu letos „tlačí bota“. Dostává moc gólů.

Larsi Friisovi obrana nefunguje. Její složení se často mění. Jednou jsou Uchenna či Zelený wing beky, jindy zase stopery. Výkonnost Martina Vitíka šla velmi dolů. Sorensen, Panák a Cobbaut mívají časté zdravotní problémy a výpadky. Mladého Adama Ševínského kouč dlouhodobě přehlížel, pak ho najednou vytáhl do dvou těžkých utkání s Plzní krátce po sobě, aby ho zase posadil. Koučův krajan Matthias Ross, další stoper, kterého si sám vloni v létě přivedl, je celou sezonu jen „maskotem“ na střídačce nebo tribuně.

Ofenziva Sparty často nedokáže přehrát soupeře. Chybějí jí produktivní hráči. Kreativní záložník Kaan Kairinen za celou sezonu nevstřelil jediný gól! Jeho výkony šly oproti minulému ročníku také dolů. Ofenzivní záložník či podhrot Qazim Laci dal jen dva góly. A to je ve srovnání s 13 gólovým plzeňským Pavlem Šulcem, který hraje podobnou pozici, zoufalý výsledek. Sadílek 2 goly, Zelený 2 góly, Suchomel 1 gól.

Útočníci: Silně náladový Victor Olatunji 7 gólů. Jan Kuchta 6 branek. Lukáš Haraslín 11 přesných tref. Často se ale v jeho případě jednalo o důležité góly. Naproti tomu Albion Rrahmani, který přišel v úvodu podzimu za 125 milionů korun jako střelec místo Kuchty, pouze 4 góly v celé sezoně. Stejně tak Ermal Krasniqi a Veljko Birmančevič vstřelili pouze čtyři góly. Zejména u posledně jmenovaného, který byl nejlepším hráčem minulého ročníku celé ligové soutěže, se jedná o velký propad.

Sparta má v této sezoně prostě mnoho průměrných hráčů a málo rozdílových. Tím opravdu rozdílovým je pouze Lukáš Haraslín. A to nestačí. Podstatné je také, kdy hráč góly střílí. Jestli to jsou ty, které rozhodují zápasy, anebo jen „kosmeticky“ upravují skóre.

Jediným dlouhodobým pozitivem je individuální kvalita Lukáše Haraslína. Slovenský útočník sám nic nezmůže. I když Spartě v průběhu sezony vícekrát pomohl zachránit body, vždy to prostě vyjít nemůže, když se ostatní v klíčových okamžicích utkání nepřidají. Haraslín navic mívá časté zdravotní potíže. Obvykle střídá kolem 70.minuty. Pokud zůstane na hřišti do konce utkání, jde jeho výkon často dolů.

Friis dlouhodobě nemá jasno o složení základní sestavy. Jediným mužem, který má celou sezonu jistotu je brankář Peter Vindahl. A pak Lukáš Haraslín, je-li zdravý. Všichni ostatní se točí jako na kolotoči. Spartě také, dle mého názoru, chybí v kritických okamžicích silné české jádro, kterým dnes disponuje Slavia. Sparta sice má v kádru dost Čechů. Ti ale nejsou skutečnými tahouny, lídry týmu.

Silný lídr Ladislav Krejčí je pryč. Nahrazen nebyl. Vrátil se proto v zimě v nouzi z Dánska Jan Kuchta. To je ale útočník. Vždy je lepší, když je takovým lídrem mužstva stoper či záložník, který „nesleze ze hřiště“. Kuchta ale často střídá. Když navíc chybí, jako s Jabloncem, lídr opět mužstvu na hřišti schází. Kapitán Filip Panák jím zjevně není. Stejně tak zkušený Jaroslav Zelený je „hodným“ introvertem. Cizinci po sobě za nepříznivého stavu také často jen koukají. Burcovat se někdy snaží Qazim Laci, ale nefunguje to. Nepůsobí to příliš přirozeně.

Být Friis Čechem, už by dávno trenérem Sparty nebyl. To je takřka jisté. Ostatně jeho čeští předchůdci Petr Rada, Zdeněk Ščasný, Václav Jílek, Václav Kotal a Pavel Vrba byli vyhozeni často v lepší tabulkové pozici týmu, než v které se nachází nyní se Spartou dánský kouč. Problémem je, že Sparta nejspíš nemá v záloze plán B. Tedy rychlou, a především adekvátní náhradu.

Proto se také na Letné zřejmě už delší dobu čeká, až sezona skončí a jak dopadne. Poté se bude nejspíš hledat nástupce Larse Friise. Zřejmě opět v zahraničí, protože českých variant reálně k dispozici příliš není. Zahraniční kouč je ale ještě větší „vabank“ než česká volba, jak vidíme na příkladech Priskeho a Friise, dvou krajanů a kolegů. Jednomu vyšlo, na co sáhl. Druhý zklamal.

V době, kdy dopisuji tento článek ještě není známo, zda trpělivost s trenérem Friisem vedení klubu vydrží až do konce sezony. Anebo „pohár přetekl“ a přece jen sáhne po ostudě s Jabloncem ke změně na hlavním trenérském postu? Vždyť Sparta už po tomto duelu nemá jisté dokonce ani čtvrté místo v konečné ligové tabulce! A to už je opravdu na pováženou. Friis působí dlouhodobě bezradně. Není schopen vystoupit ze stínu. Střídá stále podobně. Post za post, v podobných časových úsecích. Zdá se, že neumí dát týmu nový impuls. Učinit výraznější změnu v koncepci hry. Odvolání by bylo pro trápícího se Friise nyní nejspíš už vysvobozením.

Aby vše nepadlo jen na dánského trenéra. Lars Friis je jistě jako hlavní trenér „A“ týmu Sparty zodpovědný za herní projev a výsledky, složení sestavy a vše, co s hrou mužstva bezprostředně souvisí. Na složení kádru má ale velký podíl a vliv sportovní šéf klubu Tomáš Rosický, jeho „pravá ruka“ Tomáš Sivok, asistent sportovního ředitele a spojka mezi ním, trenéry a týmem. „Levou rukou“ je pak šefův starší bratr Jiří Rosický, hlavní skaut klubu.

Nesporným faktem je, že před Priskeho příchodem se Spartě přestupová politika příliš nedařila. Fungovala stylem pokus-omyl. Tomáš Rosický po Stramaccioniho nevydařené „internacionalizaci“ tým dlouho přebudovával s nevalnými výsledky. S Priskeho příchodem došlo k výraznému zlepšení. S jeho přispěním přišli do Sparty noví zahraniční hráči ve středním věku, kteří se hned začlenili do základní sestavy a stali se brzy oporami. Byly z toho dva mistrovské tituly. Brian Priske však po dvou sezonách odešel a úspěšnost přestupů opět výrazně klesla.

Každý z nás si může o současném stavu fotbalové Sparty a důvodech, proč je na tom tak, jak je, učinit obrázek sám.

Zdroje: přímý přenos Oneplay TV, statistiky Livesport

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz