Sparta může děkovat rozhodčímu. V závěru utkání jí daroval penaltu. Její šance na postup tak žije

Chce-li hrát Sparta letos alespoň základní fázi evropského poháru kategorie „C“, tedy Konferenční ligu, musí se „prokousat“ třemi předkoly. V čtvrtfinále kvalifikace zavítala až do dalekého Kazachstánu proti místnímu klubu Aktobe.

Brian Priske udělal proti ligovému zápasu v Jablonci, s kterým nemohl být spokojen, na jeho poměry nezvykle vysoký počet změn - celkem pět. Překvapivě v základu chyběl v Jablonci dobře hrající pravý wing bek Pavel Kadeřábek. Místo něho nastoupil Angelo Preciado. Ve středu obrany zase nahradil Filipa Panáka mladý Adam Ševínský.

Spartě změny příliš nepomohly. Nehrála jako TÝM. V utkání neobstála. Hrálo se za stálého deště na silně podmáčeném hřišti. V úvodu Sparťané nevyužili faktu, že hrací plocha byla ještě v přijatelném stavu. Své šance neproměnili (Rrahmani a Haraslin) a jejich výkon byl s postupem času bohužel horší a horší.

Je s podivem, že tým cestuje takovou dálku, ví, že hraje o postup, na zápas se dlouho připravuje, a pak mu chybí základní atributy každého kvalitního výkonu: tedy bojovnost a srdce. Sparťané stále nepůsobí jako tým, v kterém bojuje jeden za druhého. Faktem je, že domácí hráli místy „od podlahy“. Docílili svého. Pražané se toho zalekli.

Sparťané opět špatně bránili, dostatečně nepokrývali nabíhající hráče. Tak přišla také první branka domácích, když dlouho avizovaný a velkou dálku letící centr z levé strany do pokutového území stopeři Sparty neodehráli, nechali nepokrytého domácího Daniela Sosaha v 29.minutě hlavičkovat před Vindahlem zcela osamoceného - 1:0.

Jakmile pražská Sparta inkasuje branku, její sebevědomí jde dramaticky dolů. To je dlouhodobý problém, který se s ní táhl celý minulý ročník. První dvě utkání nové sezony ukázala, že dosud nebyl vyřešen. Možná to souvisí s faktem, že mužstvo stále nemá jasného lídra. Hecíře, kterým byl ex-kapitán Ladislav Krejčí. Hráč, který měl přirozený respekt u spoluhráčů, soupeřů i rozhodčích. Dokázal spoluhráče seřvat a vyhecovat k lepšímu výkonu.

V minulé sezoně byl kapitánem stoper Filip Panák, který je však introvertem. Nevyšlo to. Skutečným lídrem nebyl. Navíc měl často zdravotní problémy. Pro ty ostatně chyběl ve výpravě i nyní v Kazachstánu. Nyní je kapitánem Lukáš Haraslín, v bídě minulé sezony její nejlepší hráč. Slovenský útočník je výborným fotbalistou, určitě také živějším typem hráče než třeba Panák, ale i on mívá zdravotní výpadky.

Sparta by měla mít kapitána stopera či středního záložníka. Skutečnou osobnost, která „nesleze z placu“. Ladislav Krejčí je více než rok pryč a nikdo takový na Letné stále není. To je velká chyba sportovního vedení klubu. Místo toho je kapitánem sice velmi kvalitní hráč, ale levé křídlo, které ve většině utkání ze hry předčasně odstupuje.

Velkým problémem minulé sezony byla hra stoperů. Mužstvo špatně obsazovalo hráče soupeře, mělo také problémy s rychlými náběhy a míči za obranu. To se opět projevilo i v Aktobe. První gól: neobsazený a neatakovaný hráč v pokutovém území. Druhý gól: opět špatné postavení hráčů a nezachycený brejk po laciné ztrátě míče před brankou soupeře.

Očekávalo se, že Brian Priske na defenzivě zapracuje. Jako při svém prvním příchodu, kdy se mu povedlo kvalitu obrany výrazně zvednout. Přípravné období bylo však krátké. Oproti prvnímu angažmá dánskému kouči už chybí Ladislav Krejčí, který působí ve Španělsku. Navíc do Itálie odešel Martin Vitík. Tedy dva stopeři z Priskeho první éry.

Filip Panák má problémy zvládat zdravotně utkání, hraná v rychlém časovém sledu. Navíc je jako konstruktivní fotbalista výrazně lepší v rozehrávce a obecně v ofenzivní části hry, než při bránění. Asger Sorensen je pomalejší, laboruje se zdravotními trably, z dřívější výkonnosti v poslední době slevil. Elias Cobbaut byl minulou sezonu také hodně zraněný. Zatím příliš nepřesvědčil.

Emmanuel Uchenna a Adam Ševínský toho mají odehráno zatím málo, potenciál jistě mají, ale též chybují, jejich výkony mají výkyvy. Hrát jeden z nich v základu může, ale potřebuje vedle někoho zkušeného a jistého, kdo mu pomůže růst. Spartě v současnosti chybí ve stoperské trojce vyšší konkurence. Měla by přivést jednoho „hotového“ kvalitního stopera do základní sestavy, který by se stal osobností týmu.

Vedení Sparty se spolehlo na to, že vše vyřeší návrat trenéra Priskeho. Kádr se zatím výrazněji neoživil. Opravdové posily nepřišly, s výjimkou Pavla Kadeřábka. Někteří „vyčichlí“ hráči v týmu zústávají. Naopak odešel Martin Vitík a nyní dokonce Qazim Laci. Tedy fotbalista, který patřil k tomu lepšímu. Hráč, který se snažil i za nepříznivé situace.

Sparta nedokázala najít včas trenérskou náhradu za Larse Friise. S adepty z řad zahraničních trenérů se nedohodla. Zřejmě preferovali zajímavější adresy. Týdny utíkaly. Nakonec zbylo jediné řešení - návrat Priskeho, který angažmá také neměl. Sparta tím ztratila hodně času. Opravdové posily bez Priskeho nezískala. Ten se nyní snaží restartovat bývalé opory. Ale mužstvo už původní kvalitu nemá.

Tým ztratil lídry z mistrovských sezon. Tedy především Krejčího, ale už i Vitíka a Laciho. A nové zatím nezískal. Některé dřívější opory šly výkonnostně dolů. Stačí jmenovat Vindahla, Sorensena, Kairinena, Birmančeviče, Kuchtu. Je zjevné, že mužstvu chybí jistota na postu brankáře a vedle jednoho stopera by měla Sparta koupit také jednoho až dva kvalitní středové záložníky. V útoku je snad stále možný restart „trojzubce“ Birmančevič - Kuchta - Haraslín. Ale potřebuje k tomu podporu, tedy kvalitní míče, ze zálohy.

Pražanům v Kazachstánu „v hodině dvanácté“ pomohl rozhodčí. Za stavu 2:0 v 90.minutě nařídil pokutový kop za domnělý faul na útočníka Sparty v pokutovém území domácího mužstva. Pro Spartu velké štěstí, že v předkolech této soutěže není VAR. Jinak by byl pokutový kop zcela jistě odvolán. Tohle byl klasický případ, proč je VAR ve fotbale potřebný. Má opravit zjevné pochybení rozhodčích. Tohle evidentní chyba bezesporu byla.

Střídající Veljko Birmančevič, který nahradil „neviditelného“ Jana Kuchtu, penaltu s přehledem proměnil - 2:1. Snad mu to zvedne sebevědomí do dalších utkání a vrátí se do základní sestavy a bývalé formy. Sparta ho v dobré formě moc potřebuje.

Další pozitiva se na výkonu Sparťanů hledají těžko. Nelze mluvit o tom, že by prohrála smolně, že by byla lepším týmem, než domácí klub. Prohrála celkem zaslouženě. V obraně chybovala. Její hra byla příliš roztažená. Mezi obranou a útokem byl často veliký prostor, v kterém záložníci nedokázali získávat míče, pokrýt a přehrát soupeře. Na těžkém terénu mnohdy rozhoduje víc než fotbalové umění bojovnost. Srdce, které do toho hráči dají. V tom Sparta v Kazachstánu selhala. Hůře se stavu hrací plochy přizpůsobovala. Vymlouvat se na to nelze. Těžký terén byl stejný pro obě mužstva.

Sparta si nakonec veze porážku o jednu branku. Tedy ještě přijatelný výsledek. Nezbývá než doufat, že na Letné to bude v odvetě před domácími fanoušky úplně jiný zápas a domácí tým si výrazně lepším výkonem postup zajistí. Vypadnout z Evropy s neznámým klubem z Kazachstánu by nebyla vůbec hezká vizitka na úvod sezony. To by bylo na úrovni „slavné kauzy Subotica“ z roku 2018. Také český koeficient by „zaplakal“.

Snad to hráči Sparty nenechají tak daleko dojit. V odvetě budou mít jistě silnou podporu fanoušků. Herní kvalita na kvalitním trávníku by měla být na straně domácího týmu. Musí ji však podpořit odhodláním, bojovností, nasazením a fotbalovou vášní. A také nedělat chyby v defenzivě a uhlídat brejky kazašského týmu.

Zdroje: přímý přenos Nova Sport TV + statistiky Livesport