Článek
Kvalifikačních skupin o postup na EURO se účastní 53 zemí a na turnaj postoupí 23 týmů + pořádající Německo. Přímo ze skupin postupuje 20 týmů. 53 členů UEFA bylo rozděleno do deseti skupin: sedm skupin je po pěti týmech, tři po šesti. Vítězové a druzí ve skupině se automaticky kvalifikují na závěrečný turnaj. Tři týmy jdou ještě z baráže.
Na EURO postoupí 43 % zemí z těch, které jdou do kvalifikace! To jsou v celkovém počtu samozřejmě zahrnuty země, které se opravdu jen zúčastňují. Například Gibraltar, San Marino, Lichštejnsko, Andorra a Faerské ostrovy, které máme ve skupině.
Počet účastníků závěrečného turnaje je vysoký. Býval mnohem nižší. Postoupit tedy dřív bývalo výrazně těžší. Za Brücknerovy éry před 20 lety postupoval jen vítěz skupiny a druhý šel do baráže. Závěrečný turnaj EURA 2004 hrálo 16 týmů. O osm méně než tomu bude příští rok v Německu. V „pravěku“, době Mistrovství Evropy 1976, se hrál závěrečný turnaj dokonce jen se čtyřmi týmy.
Skupina českého týmu je slabá. Jinak to napsat opravdu nejde. Jako lídr z prvního koše je v něm Polsko, které ale celou kvalifikaci odehrálo hluboko pod své možnosti. Lewandowski má nejlepší roky za sebou. Sám navíc nic nesvede. Střelec je závislý na kvalitních přihrávkách spoluhráčů. Před startem skupiny se všeobecně očekával postup Polska a Česka. Albánie měla být třetí. Moldavsko s Faerskými ostrovy do počtu. Skupina to byla na pohled více než příznivá. Místo Polska mohl mít český tým ve skupině třeba Nizozemsko, Portugalsko, Chorvatsko, Španělsko či Itálii. Albánie se zlepšila, ale pořád to určitě není špičkový evropský tým, i tak jí to překvapivě stačilo v této skupině na pohodový postup z prvního místa.
Moldavsko by za normálních okolností vůbec nemělo uvažovat o postupu. Přesto o něj bude v pondělí v Olomouci hrát. Pro český tým je postup povinností. Pokud nepostoupíme, bude to obrovská ostuda. Pokud postoupíme, není opravdu moc co slavit. Snad jen přísun velkých financí do svazové pokladny. Kvalifikací se český tým protrápil, zejména podzimními boji.
Páteční duel v Polsku dojem moc nevylepšil. Oba týmy jen znovu potvrdily, že procházejí krizí. Poláci jsou totálně „ve srabu“. Nervózní, bez sebevědomí, frustrovaní z toho, že se jim celou kvalifikaci těžce nedaří. Trenéra už vyměnili. Zlepšení nenastalo. K lepšímu výkonu proti Česku jim nepomohl ani plný stadion. Český tým je na tom jen o trochu lépe. První půle byla ze strany české reprezentace opět velmi špatná. Zlepšení nastalo až po přestávce. Velké šance měli Češi až v závěru utkání, to už hráli ale Poláci, kterým bod nestačil, vabank. Takže tuto pasáž utkání nelze brát za úplně vypovídající.
Trenér Šilhavý opět překvapil nominací. Postavil svého oblíbence Davida Zimu, dodatečně povolaného, který v Turíně hraje velmi málo. Nutno říct, že Zima nezklamal. Ale ani nijak nezářil. Z jeho strany šel centr na gól Poláků. Více to jde ale za Coufalem, který na půlce nešel do souboje. V šanci Zima gól netrefil. Davida Douděru zase trenér postavil „přes nohu“ doleva. Na post, na který vůbec není zvyklý. Douděra to odehrál slušně. Oba hráče experti v TV studiu hodnotili, jako ty, kteří patřili k lepším v týmu. Souhlasím. Proč ale tyto experimenty přicházejí v klíčovém utkání? Proč nastupuje hráč, který v klubu skoro nehraje? A proč jiný na postu, kde v klubu vůbec nenastupuje? Kdybychom aspoň nevyrovnali, asi by hodnocení těchto tahů trenéra Šilhavého vypadalo jinak.
Z ostatních hráčů zaujal kapitán Souček. Má své fotbalové nedostatky, stejně tak někomu nemusí sedět jeho až možná příliš velká loajalita k trenérovi. Souček má ale také obrovskou touhu uspět. Táhne tým. Vstřelil gól. Utkání obětavě dohrál přes zranění. Naopak zklamali všichni útočníci. Kuchta je z formy už pár týdnu. Delší dobu nedal gól ani ve Spartě. Neprosadil se ani Chytil. Šilhavý dostal konečně odvahu více střídat už o půli. Hložek byl ale neviditelný. V Leverkusenu nehraje. Chybí mu zápasová praxe. Čvančara byl vidět o něco více. Mohl dát v závěru také gól.
Dost negativně na mě tentokrát zapůsobil Vladimír Coufal. Nejen, že akci Poláků před gólem nepřerušil. Do souboje vůbec nešel. V TV rozhovoru to zdůvodnil tím, že nechtěl riskovat případnou žlutou kartu, pro kterou by nehrál proti Moldavsku. Nadřadil tak sebe nad úspěch týmu. Celý rozhovor po utkání byl z jeho strany zvláštní. Tvářil se u něj jako „mistr světa“ a jako bychom tři nula vyhráli. Měl jsem z něj velmi divný pocit. A to mám jinak Coufala rád. Jen mám dojem, že se v reprezentaci teď chová trochu jinak než ve West Hamu. Tam by mu podobné „manýry“ neprošly. Nebo jinak. Ony by ho ani nenapadly, protože tam tvrdě dře a bojuje v každém utkání a každém souboji naplno o flek, o který nechce přijít.
„Všichni už jsou v Německu,“ chtělo by se parafrázovat text kdysi populární písně Michala Tučného. Když se podíváme na země kolem nás, kromě pořádajícího Německa postoupilo na EURO už také Rakousko, Slovensko a Maďarsko. Tedy země, o nichž si dlouhodobě myslíme, že jsou fotbalově slabší než Česko. S lehkou nadsázkou se tedy dá říct, že (kromě Polska) „všichni už jsou v Německu“. Český tým tam také nejspíš v pondělí doklopýtá. Na slavení to ale opravdu nebude.
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mistrovství_Evropy_ve_fotbale_2004
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvalifikace_na_Mistrovství_Evropy_ve_fotbale_2024
