Fotbalovou ligu opět čeká nadstavbová část. Měla by se zrušit či změnit?

Málo pro majitele klubů, média, sponzory, fanoušky a „obyčejné“ ligové hráče. České kluby, které nehrají evropské poháry, a těch je v české nejvyšší soutěži většina, měly ve srovnání s vyspělými evropskými zeměmi nízký počet utkání. Pouhých třicet ligových zápasů za celou sezonu. K tomu několik málo utkání v národním MOL Cupu. To je opravdu nízký počet, když si uvědomíme, že kluby platí hráče celoročně a jen málo z nich odehraje, z důvodů karetních trestů, nemoci či zranění, plný počet utkání. Nízký počet zápasů byl také málo zajímavý pro média a obchodní partnery. Především pro uchazeče o vysílací televizní a internetová práva.

V Česku se nadstavba hraje od sezony 2018/19. Výjimkou byla „covidová“ sezona 2020/21, kdy byla zrušena. Česká liga se po třiceti kolech vždy rozdělí na tři části. Prvních šest týmů bojuje jednokolově ve skupině o titul, další čtyři hrají prostřední skupinu a zbytek, tedy šest týmů, je ve skupině o záchranu.

Nadstavbová část má v Česku stále řadu odpůrců, většinou z řad takzvané „staré školy“, kteří se se současným formátem nesmířili. Upřednostňují klasický dvoukolový model. Argumentují, že se tak přece hraje Premier League či Bundesliga. Dvoukolově se ale hraje v Evropě, až na výjimky, jen v TOP ligách. Tedy v Anglii, Německu, Itálii, Španělsku, Francii.

Jsou to velké země s velkými městy, s velkokluby, mnohdy velkými návštěvami na utkáních. Osmnáct či dokonce dvacet týmů v lize znamená už samo o sobě více utkání. Z těchto velkých lig však hraje zároveň také obvykle více klubů v evropských pohárech. To jsou tedy další zápasy. K tomu národní pohár. V Anglii mají navíc ještě Ligový pohár. Hodně hráčů z velkých lig také reprezentuje své země v mezistátních utkáních nejen v Evropě, ale také Africe a Asii. V ligových pauzách tak hrají další zápasy. Kluby a hráči mají vesměs zajištěný vyšší počet zápasů jinou cestou. Nepotřebují k tomu nadstavbovou část.

Srovnání je však na místě se zeměmi takzvaného „druhé sledu“. A v těch je to jiné. Nějaká forma nadstavby se hraje ve většině ostatních evropských zemí. Belgie, Bulharsko, Dánsko, Kypr, Nizozemsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Skotsko, Slovensko, Srbsko, Švýcarsko. Tam všude se soutěž rozdělí a hraje se nadstavbová část. Nadstavba tedy není nějakým českým výmyslem. Vznikla po vzoru zemí, kde už roky fungovala. Liší se pouze jednotlivé modely, jakým způsobem lze nadstavbu hrát.

Někteří lidé navrhují snížit počet účastníků české ligy z šestnácti až na dvanáct týmů. Hrát bez nadstavby, tedy tříkolově každý s každým. V tomto systému však přibydou méně atraktivní zápasy favoritů s outsidery. Proto se takto v Evropě hraje už výjimečně. Většina evropských lig s 12 týmy už má také po základní části nadstavbu. Jen se tabulka nedělí na tři části, ale pouze na dvě, po šesti týmech. Tak to funguje například i na Slovensku či v Rakousku.

Snížit počet týmů první ligy z 16 na 12, znamená poslat čtyři kluby z „ráje do háje“. Ekonomicky by tento krok nedával smysl. Znamenalo by to odliv velkého množství finančních prostředků z českého fotbalu. Mediální a obchodní partneři ligy určitě nechtějí, aby se liga hrála s nižším počtem klubů v méně městech. To by byl nižší zásah diváků. Snížení počtu ligových týmů by museli odsouhlasit zástupci klubů v Ligové fotbalové asociaci, která obě profesionální soutěže řídí. A to by šli sami proti sobě. Více než polovina klubů by riskovala, že do hromadného sestupu může „spadnout“.

O formátu ligové soutěže nerozhoduje nějaká „vrchnost“, ale zástupci ligových klubů. Tedy ti, co soutěž hrají. Občas slýcháme z některých klubů nářky nad formátem nadstavby. Je však třeba začít u sebe. Pokud se někomu současný model nelíbí, měl by změny v LFA iniciovat. Zástupci klubů by se měli zamyslet, jestli je současný model opravdu nejvhodnější. Tedy formát se třemi skupinami po základní části a současnými pravidly. Je pouze na nich, jestli do budoucna toto schéma nějakým způsobem upraví či nikoliv.

Náklonnost či naopak odpor vůči nadstavbě se u některých fanoušků, funkcionářů, trenérů i hráčů také mění v čase dle toho, jak si momentálně vede jejich klub. Když je po základní části kupříkladu první (a může v ní jen ztratit), jsou někteří velkými kritiky nadstavby. Když je však druhý, nadstavba už najednou nevadí. Dává totiž šanci to ještě změnit.

Je dobře, že si to nejlepší týmy spolu znovu rozdají v nadstavbové skupině o titul. Přináší to další atraktivní zápasy. Zejména mezi Spartou a Slavií. K nim lze přiřadit Plzeň. A časem možná i další kluby. Třeba ostravský Baník. Uvidíme, jestli někdo letos v nadstavbě překvapí a „zamíchá kartami“. Potenciál k tomu má jistě Viktoria Plzeň, která je s luxusním náskokem na třetím místě. O titul už hrát nemůže. Za to může připravit o body Spartu či Slavii. V obou případech bude hrát v Praze. Překvapit může ale také někdo z trojice Baník Ostrava, Mladá Boleslav a Slovácko. Kluby, u kterých se účast v elitní skupině nyní předpokládá.

Je formát nadstavbové části o titul spravedlivý? Na to budou vždy různé názory a pohledy. Určitě je spravedlivý v tom, že všichni dopředu tento model znají. Vědí tedy, co je čeká. Slabinou současné nadstavby je dle mínění některých jednokolovost. Tedy utkání bez odvet. Při počtu šesti týmů to ale jinak nejde. Hrát dvoukolově, musela by být skupina o titul pouze čtyřčlenná. To by však přineslo změny do skupiny prostřední a možná i do skupiny o záchranu. Současné schéma přináší i to, že první a druhý tým základní části spolu hrají už v druhém kole nadstavby. Už po druhém kole může být tedy někdy takřka rozhodnuto. Ale také nemusí. Záleží na bodových odstupech a také přístupu a výkonech ostatních týmů ve skupině o titul. A tyto skutečnosti budou nejspíš spolurozhodovat při jakémkoliv modelu.

Domnívám se, že je to tak správně. Je to jistá forma odměny za první místo po základní části. Při případné rovnosti bodů na konci nadstavby rozhoduje vyšší počet bodů ze základní části. Vítěz základní části je zvýhodněn také tím, že hraje jen dvakrát venku, navíc na stadionech pátého a šestého týmu. Naopak hostí na svém stadionu postupně druhého, čtvrtého a třetího v pořadí. Být po základní části první v tabulce má tedy své nesporné výhody. Záleží jen na vedoucím týmu, zda je v nadstavbě využije.

Současné schéma logiku dává a nebývají proti němu ani příliš velké námitky. Stejně tak fakt, že poslední tým sestupuje přímo a patnáctý a čtrnáctý tým jdou do baráže s týmy druhé ligy. Ostatně nějaká forma baráže mezi týmy první a druhé ligy se hraje ve většině zemí Evropy. I v těch velkých, kde je jen dvoukolový systém nejvyšší soutěže.

Pochybnosti jsou zejména o prostřední skupině. Čtyřech týmech, které nehrají o titul ani o záchranu. V sezonách, kdy do evropských pohárů postupují z české ligy jen čtyři kluby, získává vítěz prostřední skupiny finanční odměnu ve výši jednoho milionu korun. Při pěti „místenkách“ v Evropě má však šanci postoupit do poháru.

To je případ letošní sezony. O Evropu se střetne vítěz prostřední skupiny v jednom zápase (nejspíš) s pátým týmem ze skupiny o titul. Díky tomu, že vítěz MOL Cupu (Sparta nebo Plzeň) skončí v konečné tabulce na jednom z prvních čtyř míst, se tento boj posouvá ze čtvrtého na pátého v pořadí první skupiny. Teoreticky by to mohlo být ještě jinak. To by však musel celý MOL Cup vyhrát nečekaně Zlín, semifinálový soupeř Plzně. Pak by vítěz prostřední skupiny hrál dokonce se čtvrtým týmem ze skupiny o titul.

Toto považuji za určitou nespravedlnost a nelogičnost systému. Vítěz prostřední skupiny má šanci zajistit si kvalifikaci Konferenční ligy. Naproti tomu tým na šesté (někdy i páté) příčce skupiny o titul tuto možnost už předem třeba ani nemá. V případě, že je jeho odstup na pohárové místo po základní části bodově větší.

V závěru základní části se tedy dá někdy i trochu spekulovat. A to je přece český národní zvyk! Nedávno toto téma „naťuknul“ liberecký trenér Luboš Kozel. „Nevím, jestli pro nás bude lepší šesté místo a hrát v nadstavbě ve skupině o titul, nebo sedmá příčka a prostřední skupina.“ Některý klub se může skutečně za určité situace předem raději spokojit se sedmým místem po základní části, a zkusit zabojovat v prostřední, papírově lehčí skupině, o vítězství a boj o evropský pohár, než být v základní fázi šestý a hrát v první „titulové“ skupině těžké duely „jen o čest“ proti Spartě, Slavii, Plzni a spol.

Neměla by nikdy nastat situace, že je výhodnější být po základní části sedmý, než šestý nebo dokonce pátý.

Jaké jsou možnosti? V některých soutěžích se rozděluje ligová tabulka po základní části jen na dvě půlky. Polovina týmu hraje o titul. Druhá o záchranu. To je ale obvyklé v zemích, kde hraje ligu jen dvanáct klubů. Se šestnácti týmy je to termínově problémové a především neatraktivní.

Možností je prostřední skupinu vůbec nehrát. Tím by však skončila sezona pro čtyři týmy už po 30.kole. Tedy letos už na konci dubna. Hráči z těchto klubů by byli skoro tři měsíce bez ligových utkání. Paradoxně v době, kdy jsou pro fotbal nejlepší podmínky v roce.

Lze hrát prostřední skupinu vždy pouze o finanční prémii. Aby pro hráče a kluby sezona nekončila příliš brzy a měli alespoň nějakou motivaci. Asi by bylo potřeba navýšit částku. Při nákladech klubů na utkání, a nízkých návštěvách, které prostřední skupina obvykle přináší, by měla být finanční motivace vyšší než jeden milion korun. S nárůstem financí do ligy, které přinesou nové smlouvy s novými partnery, by to však mělo být řešitelné. Variant, jak pozměnit nadstavbovou část sezony, existuje více. Lze se inspirovat v jiných evropských ligách. Každá verze má samozřejmě své pro a proti. Každopádně je to na rozhodnutí LFA, tedy zástupců klubů. O evropské poháry by se podle mého názoru mělo každopádně hrát vždy jen v první skupině.

V závěru minulé sezony se hojně řešilo, že k nějakým změnám ve formátu nadstavby velmi pravděpodobně dojde od sezony 2024/25. LFA měla přijít už na podzim minulého roku s novým modelem. Ale nic se nestalo. A už ani nestane.

Sezona 2024/25 se bude hrát opět ve stejném formátu. Začne 20.července a v první části, která skončí 15.prosince, se odehraje 19 kol. Druhá část odstartuje 1.února 2025 a nadstavba vyvrcholí 24.-25.května 2025. Jedinou změnou pro příští sezonu je, že v nadstavbě už nebude vložené středeční kolo. Všechna utkání se budou hrát o víkendech. A to nejen v nadstavbě, ale celém novém ligovém ročníku.

Kluby tedy žádnou úpravu soutěže pro budoucnost nepřijaly. Zřejmě jsou se současným formátem soutěže spokojené. Neměly by si tedy potom funkcionáři, trenéři a hráči na nic stěžovat. Zástupci klubů to měli ve svých rukách. A nic neučinili.