Článek
Sparta si vybrala pro oslavu 131. výročí založení klubu domácí utkání s Teplicemi. Poměrně logická volba. Teplice jsou klubem ze spodní poloviny tabulky. Očekávalo se tedy, že si Sparta, které se poslední týdny před reprezentační přestávkou nepovedly, spraví v utkání chuť, učiní v něm restart sezony a zahájí stíhací jízdu za čelem tabulky. Nahrála jí i prohra ostravského Baníku v Jablonci, takže se výhrou nad Teplicemi mohla vrátit alespoň na třetí místo ligové tabulky za pražskou Slavii a plzeňskou Viktorii.
Chtělo by se říct, s kým jiným už by měla Sparta vyhrát, když ne s Teplicemi?
Hráči nastoupili v retro dresech s velkým „S“ na prsou. Samozřejmě bez reklam. Spartě se však oslava vůbec nepovedla. V utkání sice po velmi rozpačité první půli vedla gólem Lukáše Haraslína z 56.minuty, po němž to vypadalo, že přece jen směřuje k vítězství proti outsiderovi. Haraslín, hrající poprvé po zranění, opět ukázal, že je rozdílovým hráčem. Dokázal se individuálně prosadit a svoji typickou střelou dát gól. Už o pět minut později bylo vše jinak, když domácí obrana neuhlídala výborně hrajícího Knapíka, který vyrovnal na 1:1.
Čas běžel a výkon Sparty se nelepšil. Nepomohla ani střídání. Být v takové situaci Sparta na jaře, že by ke konci utkání nevedla, přišel by obrovský nápor, několik rohových kopů, závarů před brankou, kde by Krejčí a spol. doslova řádili. Prostě tým by míč do branky už nějak dotlačil, i když by se mu herně moc nevedlo. Třeba s pomocí více či méně jasného pokutového kopu.
Teď je ale stav sparťanského týmu výrazně jiný. Žádný velký tlak se ani v závěru utkání za remízového stavu kupodivu nekoná. V pokutovém území není ani žádná sporná situace, při které by rozhodčí musel řešit, jestli má či nemá nařídit ve prospěch Sparty pokutový kop. A to ani, když se nastavuje celých pět minut nad rámec běžné doby hry.
Sparta, které to herně nefunguje, najednou nedokáže přehrát soupeře z druhé poloviny ligové tabulky ani v domácím prostředí. Nepřehrála fotbalově ani Teplice. Kromě toho jim nestačila ani v nasazení a bojovnosti. A to je velmi smutné konstatování. Sparťanskému majiteli, celému managementu a fanouškům oslavy zhořkly. Fanoušci byli přitom poměrně dost dlouho trpěliví, ale když ani před koncem utkání žádný velký tlak domácího týmu nepřicházel, začal se ozývat pískot, který po konečném hvizdu rozhodčího logicky zesílil.
Přitom Sparta se nemá na co vymlouvat. Ano chyběli jí někteří hráči. Jmenovitě zranění Birmančevič, Preciado, Zelený a pro žluté karty Wiesner. To ale na druhou stranu není žádná kalamita. Takové absence v sezoně prostě přicházejí. Mají je i jiné kluby. Sparta by i tak měla soupeře typu Teplic na domácím stadionu za velké podpory fanoušků jednoznačně porazit. Tím spíš, že i teplickému mužstvu chybělo několik hráčů.
Když se herně nedaří, je nutné se vrátit „ke kořenům“. Organizaci hry, zodpovědnosti, bojovnosti. Spartě současnosti to ale schází. Týmu chybějí dřívější čeští lídři Ladislav Krejčí a Jan Kuchta, kteří uměli „zbláznit“ spoluhráče a diváky. Sparta má v týmu mnoho cizinců a někteří z nich působí, jako by si ani neuvědomovali, o co hrají. Jakoby si přišli jen tak zahrát.
Spartě se tak v současnosti vrací, že má v týmu velký počet cizinců. Chybí jí silné české jádro, jaké mají pražská Slavia či plzeňská Viktoria. Sparta sice má v kádru české fotbalisty, v základní sestavě s Teplicemi jich měla pět, včetně kapitána Filipa Panáka. Nejsou to ale lídři v pravém slova smyslu, které má dnes Slavia v Bořilovi, Chorém, Provodovi a dalších.
Za působení Briana Priskeho velký počet cizinců nevadil. Lídři Krejčí a Kuchta dokázali ostatní srovnat a Birmančevič, Kairinen či Haraslín váleli nad očekávání. Lukáš Haraslín ale zůstal osamocen. Kuchta je pryč. Birmančevič a Preciado jsou zranění. Do týmu přišli další Balkánci. Posilami ale nejsou. Závažnost situace, zdá se, příliš nevnímají. Priskem budovaná kostra týmu se rozpadla.
V této souvislosti je zvláštní, že Qazim Laci dostal volno. Zraněný údajně není. Prý potřeboval odpočinek po utkáních Albánie v Lize národů a před úterním zápasem Sparty v Lize mistrů s Atleticem Madrid. Pokud tomu tak je, tak je to další podivná záležitost v současném dění kolem Sparty. Stejně je velmi zvláštní, že Albion Rrahmani zůstal po celé utkání s Teplicemi pouze na střídačce. Koupíte útočníka za sto milionů, hrajete doma s outsiderem, nedaří se a máte na střídačce borce, kterého jste koupili, protože umí dát gól. A nedáte ho tam! Je to normální?
Krize Sparty se zase o něco prohloubila. Lars Friis vypadá bezradně. Před reprezentační pauzou jsem psal, že jeho odvolání v dohledné době nečekám. Určitě ne dříve než o zimní pauze. Ale ani v ní spíše ne. Sparta má silně mezinárodní nejen hráčský, ale také realizační tým. Převzít ho, není pro českého kouče snadnou záležitostí. Není moc těch, kteří na to mají.
Na druhou stranu, pozice Larse Friise je slabší a slabší. Dánský kouč opakuje po každém utkání obecné fráze. To se dá pochopit. Prádlo se má prát doma. Horší je, že Friis nevypadá jako kouč, který by dokázal něco zásadního změnit. To je zřejmé i z jeho reakcí v průběhu utkání a střídání hráčů, která nic moc neřeší.
Když se Sparta nechytla ani na Teplicích, na kom se chytit chce? Po úterní Lize mistrů hraje ligu na Dukle. V malém pražském derby by za normálních okolností byla velkým favoritem. Měla by ho jasně vyhrát. Ale to už jsme říkali před Teplicemi…Když Slavia zvítězí dle očekávání v neděli v Českých Budějovicích, bude na ni Sparta ztrácet v ligové tabulce po 16.kole už 14 bodů! A to je propastný rozdíl, který nečekal asi nikdo.
Díky týmu z Letné může asi hodně sázkařů tentokrát tiket roztrhat. Výhra Sparty měla být jasnou tutovkou. A nebyla. Remizovat s outsiderem můžete. To se občas stane i tomu nejlepšímu týmu. Máte den blbec. Nedáte jasné šance, skvěle zachytá soupeřův gólman a překvapení je rázem na světě. To ale nebyl tento případ. Nejhorší pro sparťany na tom celém je fakt, že Sparta nevyhrála s Teplicemi zcela zaslouženě. Nebyla totiž lepším týmem. A není to poprvé. A to je na tom celém asi nejhorší zjištění.
Zdroj: přímý přenos O2 TV Sport
