Je používání elektrického obojku týráním psa?

Jsme národ pejskařů. Patříme v Evropě mezi země s největším počtem psů na počet obyvatel. Jen tak pro zajímavost, v rámci EU jsme na 2.místě za Rumunskem a před Polskem. Máme oficiálně 2,1 psa na 10 obyvatel. Třeba takové Německo má jen 0,83. 

Tento článek jsme se rozhodl napsat proto, že možná někdo z vás řeší se svým psem podobný problém, jako já před časem. Nevíte, co dělat, jak se rozhodnout. Snad vám tyto řádky mohou trochu pomoct. Třeba vám pomůže odhodit předsudky, kterými mnohdy trpíme. I já je v téhle záležitosti předsudky měl.

Náš pes je doma velmi hodný. Také venku je k ostatním psům a lidem přátelský. Prodělal jsem s ním základní výcvik, takže běžně funguje na přivolání, když je takzvaně „na volno“, tedy bez vodítka, v místech, kde je to možné. Přesto se nám už stalo, že příroda byla mocnější než my. Pes, který si nás jinak pečlivě hlídá a vrací se k nám často i bez přivolání, najednou neviděl, neslyšel a „zdrhal“ pryč. Prostě jeho lovecké pudy byly silnější. Je ještě mladý, hodně aktivní, pohyblivý, rychlý, samozřejmě taky nezkušený. Vždycky se po pár desítkách minut nakonec nadšeně vrátil a my ho za to chválili. Jak v nějakém filmu. V realitě to ale taková zábava není. Těch 15-20 minut nám připadalo jako hodina. Nejistota, obavy, strach. Je to přece člen rodiny. Obdivuji některé lidi, kteří mají povahu na to, že si sednou v lese na pařez a čekají v klidu třeba tři hodiny, než se jejich zaběhnutý pes vrátí. Na to já tedy nervy nemám! Samozřejmě bych mu nejraději pak s chutí vynadal, ale vzpomněl jsem si na rady zkušených, že se má reagovat na to poslední, co pes vykoná. A když se k nám vrátil, je tedy potřeba chválit. Navíc, když jsem ho viděl, jak „letí“ zpátky, neměl jsem ani sílu se zlobit.

Stalo se nám to sice jen dvakrát, ale i tak to bylo nepříjemné, čekat v nejistotě, jestli se náš miláček vůbec ještě někdy vrátí. Báli jsme se, aby se z našeho psa nestal „notorický útěkář“. Když jsem to konzultoval s chovatelkou, od které psa máme, i ostatními majiteli psů, obecná shoda byla na tom, že se musíme vrátit ve výcviku trošku zpět a znovu začít pracovat s vícemetrovým stopovacím vodítkem a trénovat stále dokola přivolání, aby si ho pes ještě více zafixoval. Ale všichni také dodávali, že 100 % není nikdy nic. Navíc teriér je prostě teriér a příroda je příroda! Mnozí lidé mi vyprávěli vlastní zkušenosti, kdy se jejich pes takhle zaběhl a hledali ho po okolí dlouhé hodiny. To jsem ale další roky zažívat fakt nechtěl.

Proto jsem se začal zajímat o to, co bych, kromě zmíněného tréninku přivolání, mohl udělat více. A narazil jsme na možnost elektrického nebo spíš elektronického obojku. O tom jsem nějak mlhavě věděl, že existuje, ale nic víc. V první chvíli jsem reagoval, jako asi každý druhý člověk. Přece nebudu pouštět do našeho psa elektrický proud! To bych nikdy neudělal! To je šílené, takhle terorizovat zvířata! Měl jsem použití takového obojku podvědomě spojené s předsudky, že se jedná o silný elektrický výboj do krku, kterým se pes trestá.

Pak mi to ale nedalo a začal jsem se o elektro obojky zajímat více a více. Pročetl jsem řadu diskusí na internetu, recenzí elektro obojků, a především mluvil s lidmi, kteří je už používají. Když jsem si více všímal ostatních pejskařů a jejich psů, zjistil jsem totiž, že někteří z nich elektro obojek používají. Jen jsem to dříve nezaznamenal. Na velkém psovi s delší srstí se krabička na krku snadno ztratí a přehlédne. Ono je to poměrně nenápadná pomůcka. Krabička (přijímač) na obojku kolem krku psa a malý ovladač (vysílač), který má člověk v kapse bundy, na šňůrce na krku nebo připevněn za pasem. Dle toho, jak to komu vyhovuje.

Zkušenější pejskaři mi popisovali velmi dobré zkušenosti a dávali rady, jak s elektro obojkem pracovat. Na co si dát pozor a také, jaký bych měl zakoupit. Rozhodně je třeba vyhnout se levným čínským verzím. U těch může hrozit, že svému psovi opravdu můžete způsobit něco ošklivého, protože nemáte jistotu, že elektronický stimulační impuls bude mít vždy správnou, tedy stejnou, intenzitu. Na trhu však existuje také několik značek s kvalitními výrobky. Nebudu konkretizovat, pro jaký jsme se rozhodli nakonec my, abych nebyl podezříván z reklamy. Proto tento článek opravdu nepíšu. Snad mohu říct, že je to výrobek české firmy, která vyrábí elektro obojky už dlouho, stále je zdokonaluje a má velmi dobré recenze. My se pro konkrétní typ výrobku této firmy rozhodli zejména proto, že krabička na krk je velmi malá a lehká, obojek má také delší dosah působnosti.

Podstatné je vybrat správný typ elektro obojku, který bude vhodný pro vašeho psa. Záleží hodně na velikosti psa. Pro malého psa potřebujete, aby krabička na krku byla co nejmenší a nejlehčí. Existují už obojky, které nemají v přijímači větší vyměnitelnou baterii, ale lehoučký dobíjecí akumulátor, který se dobíjí přes USB. Díky tomu jsou takové obojky menší a lehčí. U většího či velkého psa to samozřejmě není podstatné. Kvalitnější verze obojků mají také delší dosah signálu. U toho je třeba brát v úvahu, že metry uváděné výrobci, jsou v ideálním terénu, ale v lese či v kopcovitém terénu to může být jiné. Dražší verze jsou také vodotěsné a voděodolné. Pes se s nimi tedy může také koupat a plavat. Fungují pořád. Vysílač kvalitnějších výrobků má podsvícený digitální displej, který ukazuje funkce. Včas také signalizuje blížící se vybití baterie. Kvalitní elektro obojky mají více funkcí: více úrovní akustického signálu, mnoho úrovní (třeba až 40) stimulačních (elektrických) impulsů, více režimů vibrací a několik možností použití světla. Kvalitnější vysilače mají tlačítka, které je nutné více stlačit. Nemůže tak dojít k náhodnému stisknutí tlačítka a nechtěnému vyslání impulsu v nevhodný čas. Uživatel si také může sám určit, pod které tlačítko si dá tu kterou funkci z nabídky, a v jaké úrovni (síle impulsu). Jeden vysílač lze také u některých typů a značek používat pro dva psy zároveň, když máte dva přijímače.

To je to nejdůležitější ze všeho! Všechno totiž záleží na člověku, který obojek používá. Důležité je správné nastavení úrovně akustického signálu i stimulačních impulsů.

To se může u různých psů zásadně lišit. Záleží na velikosti a jejich citlivosti, která je dána také typem a délkou srsti. Je třeba to citlivě zkoušet a pak vhodné nastavení přístroje zafixovat. My používáme výrazně nejvíce zvukový signál. Tak je na tom většina uživatelů. Když je pes daleko a nevrací se, přivolám ho hlasem a po chvilce to doprovodím zmáčknutím tlačítka zvukového signálu, který pes slyší z obojku na krku. V 99 % případů to stačí. Pes se vrátí k nám a je odměněn malým pamlskem. Samozřejmě to nefunguje hned. Je to třeba se psem trénovat, ale jde to rychle. Pes si po pár procházkách zvyknul, že to tak je a reagoval na signál.

Stane se ale výjimečně, že to nezafunguje. V případě, že existuje nějaké silné lákadlo, které psa táhne jinam. Je-li čas, pes neutíká rychle pryč po stopě, použiji stejný postup znovu. Když ani to nezabere, vyšlu psovi do vodítka elektrický stimulační impuls. Takto to zní hrozně negativně, jako bych ho tím týral. Ve skutečnosti, když máte správně nastaveno na mírném stupni, to psa jen nepříjemně zašimrá na krku. Mělo by to stačit k tomu, aby to psa vytrhlo ze situace, kdy vás nevnímá, a vrátil se na přivolání zpět k vám. Správné nastavení je nejlépe učinit, když je pes v klidu, třeba když klimbá v pelíšku. Nasadit mu obojek a zkoušek impulsy od nejslabšího. Pokud pes nereaguje, pokračovat na stupnici výš a výš. Když zareaguje, trochu se „ošije“, mělo by to stačit. Tuto hodnotu je třeba zafixovat na ovladači jako běžný stimulační impuls.

Pokud ani to nezafunguje, pes evidentně rychle prchá pryč po nějaké stopě, vyšlu „SOS“ stimulační impuls. To je ale naprosto výjimečná situace. Tento impuls je nastaven na vyšší hodnotu. My ho máme o 5 čísel výš, než běžný impuls, ale záleží na typu a značce přístroje. Každopádně tak, aby psovi impuls rozhodně nijak neublížil. Pouze ho důrazněji upozorní, že dělá něco špatně. Pes by se měl zarazit, začít mě znovu vnímat. Poté ho hlasem a zvukovým signálem přivolám znovu. Stimulační impuls by měl být vysílán pouze v případě, že psa na dálku vidíte. Pokud to necháte zajít tak daleko, že je pes hodně vzdálen a už ho vůbec nevidíte, neměl by se stimulační impuls používat „naslepo“, protože nevíte, v jaké se pes nachází právě situaci. Mohlo by mu to spíš ublížit. Je proto důležité reagovat včas.

Z dosavadní praxe mohu říct, že v drtivé většině případů používám zvukový signál, na který si pes zvyknul a reaguje na něj. Slabý stimulační impuls používám velmi zřídka, když pes opakovaně nereaguje na zvukovku. Silnější stimulační signál jsem použil pouze jednou za celou dobu používání. Pes se nám zatím za dobu používání nikam nezaběhl. Čekat na něj dlouhé minuty či dokonce hodiny, až se vrátí, jsme nemuseli.

Rád bych zdůraznil, že nesmírně důležitý je správný a ohleduplný způsob používání elektro obojku. Správný a správně používaný elektro obojek je výborným pomocníkem. Vždy by měl sloužit jen k výcviku a spolehlivějšímu přivolání psa. Stimulační výboj, zvláště ten silnější, by se měl používat velmi citlivě, s rozvahou, jen když je to opravdu nutné. Cílem je používat v drtivé většině případů pouze zvukový signál. Naučit psa, aby reagoval už na něj a stimulační impuls nebyl prakticky potřeba. Mám subjektivní pocit, že náš pes si elektro obojek na krku někdy uvědomuje do té míry, že se od nás ani tolik nevzdaluje, aniž bych ho použil.

Elektro obojek se může v rukou nezodpovědného a zlého člověka proměnit ve zbraň, která může psovi ublížit. Nikdy by se pes neměl použitím obojku trestat! Nevhodné používání elektro obojku může narušit psychiku psa. Ale tak je to se vším. Snad všechno dobré na tomto světě je přece také zároveň zneužitelné.

Hodně lidí je pořád proti používání elektro obojků. Vždy jsou to ti, kteří se s nimi v praxi neseznámili. Argumentují tím, že pouštění elektriky do psa je týráním. Při správném používání je však stimulační impuls velmi slabý. Mnohem slabší než třeba v elektrickém ohradníku. Navíc vždy záleží na správném nastavení úrovně. Starší kynologové a pejskaři, kteří v mladších letech elektro obojky nemohli zažít, jsou často proti jejich používání. Preferují stopovačku, velmi dlouhé výcvikové vodítko, třeba 10-15 m. To je určitě dobrým pomocníkem při výuce štěněte i mladého psa, ale dlouhodobě je to hodně nepraktické. Navíc, když prchajícímu psovi zašlápnete stopovačku, je to pro něj výrazně větší náraz a škubnutí, které jde při napnutí šnůry celé na krk psa, než když mu dáte malinký stimulační elektro impuls. Někteří mladší lektoři výcviku ale už s elektro obojky pracují. Je to výhoda, protože nezkušeným pejskařům mohou správné používání vysvětlit a v praxi předvést.

Elektro obojek je také vlastně takovou moderní „bez šňůrovou stopovačkou“. Samozřejmě výrazně dražší, ale také lepší verzí. Cena je snad jediná negativní věc na tom všem. Lepší modely se pohybují kolem 5 tisíc Kč a více. A pak také, že si prostě musíte zvyknout. Když odcházíte z domu na delší procházku se psem, kde ho chcete pustit „na volno“, musíte vždy zaktivnit vysílač a obojek, a ten psovi navléknout na krk. Je to o zvyku, zabere to jen chvilku. Údržba není prakticky žádná. Pokud se pes s obojkem nekoupe. Pouze musíte přijímač i vysílač po skončení procházky vypínat, aby se brzy nevybily. Kvalitnější výrobek by měl vydržet poměrně dlouho. Mění se pouze jednou za čas baterie ve vysílači. Dle modelu také v přijímači, pokud nemá dobíjecí akumulátor.

Výjimečně se setkám s tím, že si někdo všimne, že můj pes má elektro obojek, a reaguje negativně. Je to malé plemeno, takže je na něm více krabička na krku vidět, než na velkých psech, i když má tu nejmenší možnou. Má-li dotyčný zájem, rád mu to vysvětlím. Už jsem se s tím srovnal. Vím, že našeho psa určitě nijak neterorizuji. On s elektro obojkem nemá vůbec žádný problém. Zvykl si na něj. Naopak jsem přesvědčen, že jsem udělal pro našeho psa, i pro nás, to nejlepší. Pro jeho bezpečnost. Pro náš klid. Mám větší jistotu, že se někam nezaběhne, že ho nepřejede auto. Přitom mu zároveň mohu dopřát také volnost pohybu, když je to možné. Nechci, aby strávil celý život jen připoután k vodítku.