Článek
Lékaři se zatím nedohodli s ministerstvem zdravotnictví na růstu platů. Podle bývalého ministra zdravotnictví Romana Prymuly musí dojít k zásadnímu snížení počtu zdravotnických zařízení. „Přidání peněz lékařům nic nevyřeší,“ uvedl v pořadu 360° na CNN Prima NEWS.
Domnívám se, že doktor Prymula má pravdu. Řekl jen nahlas to, co se bojí říct veřejně politici. A to politici z vládnoucích i opozičních stran bez rozdílu. Důvod je zřejmý: snížení počtu zdravotnických zařízení znamená částečné zhoršení dostupnosti zdravotní peče.
Když to napíšu ošklivě, nemocnice s akutní péčí už nebude v každé „Horní a Dolní“.
A to je velmi nepopulární krok. K tomu se nechce žádný politik přihlásit. Na městské, krajské i celostátní úrovni. Proto máme v Česku stále velmi robustní zdravotnický systém. Mnohem robustnější než v některých vyspělých západoevropských zemích. Velký počet zdravotnických zařízení, mnoho malých nemocnic s akutní péčí s drahým vybavením a potřebou velkého počtu lékařů a sester. Těch máme ale na tento počet zařízení už nyní nedostatek, přestože v celkovém počtu lékařů na obyvatele jsme lehce nad průměrem Evropské unie. Nemáme jich tedy oproti jiným zemím málo. Máme jen příliš přebujelý systém akutní péče.
Aby se chod velkého počtu nemocnic udržel, musí lékaři a sestry sloužit přesčasové hodiny. Někdy i mnoho hodin. V naší zemi se v průběhu let zakonzervoval systém, který s nadmírou přesčasů prostě předem počítá. Starší lékaři v tom vyrostli. „Každý uchazeč o studium medicíny přece věděl, že bude muset jednou dělat přesčasy,“ často říkají v rozhovorech s tím, že mladý lékař, aby se hodně naučil, musí obětovat část volného času a být v nemocnici více. „Vidím to jako problém mladých doktorů na velkých klinikách,“ tvrdil primář interny Nemocnice Sokolov Martin Straka v nedávném rozhovoru na ČRO Plus. Sám považuje přesčasy za normální. Ale dnešní mladí lékaři už přemýšlejí jinak. Chtějí více žít a mít garantovaný nadstandardní výdělek za běžnou pracovní dobu.
Zvyšování základní hodinové mzdy lékařů je pro současný systém logicky poměrně nebezpečné. Když si lékaři totiž velmi dobře vydělají za standardní pracovní dobu, do přesčasů se řada z nich pak už nepohrne tuplem. Dají přednost osobnímu volnu. Pak ale rozhodně nebude možné zajistit péči v současném rozsahu a dosavadním vysokém počtu zdravotnických zařízení.
Dle doktora Prymuly je dostupnost péče v Česku velmi vysoká. „Máme zdravotnická zařízení po deseti kilometrech, a to určitě není nutné. Neustále nám narůstá spirála nákladů,“ uvedl Prymula, obeznámený se situací jako bývalý ministr zdravotnictví a ředitel nemocnice. Roman Prymula to mohl říct takto natvrdo proto, že už není politikem. Kdyby byl stále ministrem, či opozičním politikem, nejspíš bychom od něj tak odvážnou řeč neslyšeli. To by asi vážil slova, kterými by si mohl znepřátelit voliče.
Aktivní politici jsou na tom totiž jinak. S veřejností, tedy voliči, si to nikdo pochopitelně nechce rozházet. A tak se většinou drží provoz menší nemocnice s akutní péčí, mnohdy ztrátové, i když je problém jej personálně zajistit, protože kvalifikovaného personálu je nedostatek. Odvahu zvednout ruku pro zrušení či transformaci takového zdravotnického zařízení, politici často nemají. Pohněvali by si občany v daném místě. Ti by museli dojíždět za zdravotnickou péčí někam jinam.
Mladší lékaři a sestry už nechtějí dělat tolik přesčasů jako jejich starší kolegové, kteří na to byli roky zvyklí. Mladí chtějí více žít a méně pracovat. Veřejnost to, zdá se, většinově chápe. Aspoň to tak z dosavadních reakcí vypadá. Když jsem na toto téma psal před časem, značná častá reakce v diskuzi pod článkem byla v duchu: „To je správné, chápu je, nechci unavené lékaře, kteří musí dělat mnoho hodin přesčasů. Lékaři mají být dobře ohodnoceni za běžnou práci“. Veřejnost ale také musí počítat s tím, že bude-li méně přesčasů lékařů, leccos bude nejspíš trvat déle. Na různé plánované výkony a operace si prostě člověk počká víc než dosud.
Systém je dlouhodobě neudržitelný a vyžaduje změny. Změny, které měly být učiněny dávno, ale předchozí vlády, ale i politici na nižších úrovních, k nim nenašli odvahu. Jednou z těchto změn bude potřeba soustředit kvalitní lékaře a sestry do menšího počtu nemocnic, v nich provádět opravdu kvalifikované, náročné výkony akutní péče. Část dnes málo výkonných, menších nemocnic pak přeměnit z akutní péče na zdravotnická zařízení následné péče. Ta budou, vzhledem k demografické křivce a rostoucímu počtu seniorů, stejně čím dál víc potřeba. Lehko se to řekne, těžko provede.
Bude to nepopulární. Proto se tak dosud nestalo. Avšak jiná cesta nejspíš do budoucna není. Otázkou je, kdy k tomu politici najdou odvahu. Až současný systém zkolabuje, bude už pozdě.
Zdroj:
