Článek
Klub Ludogorec Razgrad vznikl už v roce 1945, roky se ale potácel v nižších soutěžích, na čas dokonce v roce 2006 zanikl. Jeho úspěšná novodobá historie je tedy výrazně kratší. Datuje se teprve od roku 201o, kdy do klubu vstoupil jeden z nejbohatších bulharských podnikatelů, dnes 55letý miliardář Kiril Domusčiev, vlastnící mimo jiné farmaceutickou firmu Huvepharma. Od té doby se poměry výrazně změnily. Majitel angažoval fotbalisty z ciziny a začala vítězná série klubu. V sezóně 2023/24 se Ludogorec stal už potřinácté v řadě mistrem Bulharska.
Na příkladu Ludogorce je však zřejmé, že vše se koupit nedá. Ve fotbalu je to kupříkladu tradice klubu,a také přízeň a láska fanoušků, kteří by s klubem opravdu dlouhodobě sounáležili. Pro „uměle“ udržovaný klub je vyhrát tamní ligu, která má slabou úroveň, už povinností. Bohatý majitel řeší hlavně úspěchy a neúspěchy klubu v Evropě. Ludogorec hraje pravidelně Evropskou ligu. Objevil se dokonce už v Lize mistrů. Když tým z poháru vypadne, či v něm vyšším rozdílem prohraje, obvykle přijde okamžitá výměna trenéra. Ti se mění často, skoro „jako ponožky“. Potvrdit to může i bývalý trenér Viktorie Plzeň a české reprezentace Pavel Vrba, který v Razgradu v sezoně 2019/20 také krátce působil.
Tým je tvořen z drtivé většiny cizinci. Proti Slavii nebyl v základní sestavě ani jeden „čistokrevný“ Bulhar. Zato hned čtyři Brazilci. I to je asi také jeden z důvodů, proč je kulisa na stadionu tak špatná. Místní se s týmem, který nemá v sestavě žádného Bulhara, těžko ztotožňují. Stadion byl poloprázdný. Přítomní místní diváci příliš nefandili. Po celé utkání bylo slyšet skandování několika desítek fanoušků Slavie, kteří přijeli do Bulharska svůj klub podpořit. Být to blíže a být cestování do Razgradu méně komplikované, převládali by v hledišti asi fandové Slavie.
Slavia věděla, že ji čeká neatraktivní prostředí, ale také technicky vyspělý soupeř. Bylo jasné, že to bude jiné utkání, než ta z poslední doby. Nebude to ze strany Slavie o nátlakové hře. Úkol byl zřejmý: zvládnout začátek, neinkasovat, naopak z brejků gól, či nejlépe dva, vstřelit. A pak hru kontrolovat. Především bylo důležité nepustit soupeře do vedení. To by Slavii mohlo vývoj utkání zkomplikovat.
Slavia jednu šanci v 19. minutě přežila. Domácí hráč z dvaceti metrů pěknou ranou těsně minul Kinského branku. To bylo ale ze strany domácího týmu takřka vše. Slavia po slabším úvodu změnila rozestavení a postupně přebrala iniciativu. Zjistila, že Ludogorec není zdaleka tak kvalitním týmem, jak o něm vyprávěl před utkáním Jindřich Trpišovský, u něhož se už stalo tradicí, že každého soupeře Slavie v Evropě vždy před zápasem patřičné vychválí a vynese do nebes, jako by Slavia měla nastoupit právě proti Realu Madrid.
První gól Slavie přišel v 37.minutě, kdy se tři domácí hráči nedohodli, kdo půjde po míči, který propadl do obrany, až ho přenechali nabíhajícímu Tomáši Chorému, ten prodloužil na Matěje Juráska, který to vyřešil z úhlu překvapivou prudkou střelou nad hlavu brankáře. Slavia si tak odnesla do šaten vedení 0:1.
Kdo čekal po přestávce tlak domácích, kteří budou chtít otočit vývoj utkání, byl překvapen, že se žádný nekonal. Naopak v 64.minutě mohl rozhodnout slávistický levý wingback El Hadji Malick Diouf, ale ve velké šanci míč nezvedl a brankář přízemní střelu zblízka nohou vyrazil. Slavii to ale nemuselo mrzet, protože vzápětí druhý gól přidala. Trefil se střídající Mojmír Chytil po přihrávce Lukáše Provoda - 0:2. Slavia pak už utkání kontrolovala a čekala jen na konec. Třetí gól mohl přidat další střídající hráč, Ondřej Lingr, ale skore se už nezměnilo.
Viděli jsme odlišný zápas, než jsme zvyklí z české ligy. Domácí tým je složený z technicky vyspělých cizinců, ale „nevoní“ mu moc souboje, agresivita v nich, vyšší intenzita hry, běhavý fotbal nahoru-dolů. Je z bulharské ligy zvyklý hlavně útočit. Má tedy slabší obranu, která nechávala slávistům dost prostoru. Chorý i poté Chytil tak udrželi hodně míčů. Když domácí tým prohrával, nedokázal Slavii přitlačit, vynutit si tlak, vnutit ji svůj styl hry. S postupem času bylo evidentní, že domácí fotbalisti také nestačí kondičně. Už zhruba od 70. minuty fyzicky „odcházeli“. Proto bylo také pro běžecky „nadupanou“ Slavii snadnější výsledek držet.
Slavistům vyhovovalo, že mohli hrát volnější fotbal, než je tomu obvyklé v české nejvyšší soutěži, kdy proti nim mnozí čeští ligoví soupeři „zaparkují“ autobus a hra je plná soubojů, faulů a přerušení. Patrné to bylo zejména na Matěji Juráskovi, „zapomenutém“ talentu, který se opět po čase objevil v základní sestavě. Evropský fotbal, obvykle techničtější a kombinačnější, mu mnohem více vyhovuje než hodně taktická a soubojová česká liga. Patřil tentokrát k nejlepším hráčům utkání.
Utkání nemělo celkovou atmosférou a úrovní parametry Evropské ligy. Za to pochopitelně nemůže Slavia. To jde zcela na vrub domácích. Slavia si může oddechnout. Má nejméně atraktivního soupeře a výlet na poloprázdný stadion v bulharském Razgradu zdárně za sebou. Tedy „bez ztráty kytičky“. V tomto utkání mohla jen ztratit. Zvládla to nakonec v pohodě. Až nečekaně hladce. Má tři body a může se těšit na další zápasy.
Antonín Kinský v bráně toho moc řešit nemusel. Jen centry a rozehrávku. Ve stoperské trojici výborně obstál Tomáš Holeš, sekundoval mu v posledních dnech velmi dobře hrající kapitán Jan Bořil. Nejslabší se mi zdál David Zima. Nehrál vyloženě špatně, ale Ogbu je prostě uprostřed obrany lepší, jistější. O Davida Zimu mám na Ogbuově pozici proti lepším týmům trochu obavy. Jeho návrat do Slavie za 100 milionů mi stále „hlava nebere“. Po utkání navíc mluvil o kvalitách hráčů Ludogorce v superlativech, až jsem měl pocit, že jsem viděl jiné utkání.
Vpravo nastoupil jako wing bek nezvykle Conrad Wallem místo Davida Douděry, který s výpravou do Bulharska neletěl. Jak bylo dříve avizováno, řeší problémy v rodině, a tak některá utkání vynechává. Wallem zpočátku pár rozehrávek zkazil, ale pak odehrál solidní zápas. Na stejném postu vlevo na podzim už skoro tradičně El Hadji Malick Diouf. Spálil tutovku, také udělal pár chyb v rozehrávce. Tentokrát průměrný výkon.
Od Christose Zafeirise jsem také čekal víc. Do hry se tentokrát dostával málo a kazil přihrávky. Slabší průměr. Stejně tak Oscar Dorley sehrál v poslední době mnohem vydařenější utkání.
Matěj Jurásek, jak už bylo řečeno, patřil naopak k nejlepším slávistům a připomněl svůj talentový potenciál. Tomáš Chorý tradičně bojoval na hrotu, kde si s ním domácí moc nevěděli rady. Vázal na sebe hráče a uvolňoval ostatní. Jako Juráska před prvním gólem. Lukáš Provod byl vedle Juráska asi nejlepším slávistou. Potvrdil výborné výkony z poslední doby. Byl aktivní dopředu a dělal obraně velké problémy. Škoda, že po jeho přihrávce Diouf neskóroval.
Střídající Ondřej Lingr se po návratu do Slavie zatím trápí a dřívější formu hledá. Naopak Mojmír Chytil do utkání „vplul“ skvěle a výborně nahradil Chorého. Vstřelil navíc důležitý druhý gól, který utkání definitivně rozhodl. Další střídající Zmrzlý, Michez a Prebsl se do utkání nijak výrazně nepromítli.
Bulharský tým se ukázal být slabším, než se čekalo. Bude nejspíš patřit mezi nejhorší týmy letošního ročníku Evropské ligy. Bulharská liga nemá patřičnou úroveň a hráči Razgradu nejspíš mají problém „přepnout“ na vyšší intenzitu hry, která je v evropských pohárech obvyklá. Slavia, která má naopak výkony založené na výborné kondici a běhání, toho patřičně využila.
Ludogorec před poloprázdným hledištěm ani nemohl využit tradiční zbraně týmů z Balkánu, které bývají mocně povzbuzovány fandy. Ti často dokážou strhnout své hráče k většímu výkonu a nasazení, a také udělat „dusno“, vytvořit patřičný tlak na rozhodčího a hostující tým. To vše se v Razgradu tentokrát nekonalo. Hrálo se ve velmi komorní atmosféře, kde byli slyšet pouze fanoušci Slavie.
Slavii čekají v Evropské lize mnohem těžší soupeři. Už 3. října hostí v Edenu Ajax Amsterdam. To bude určitě úplně jiné utkání. Před vyprodaným hledištěm v Edenu se Slavia opět bude snažit o nátlakový fotbal. Nizozemci budou „jiné kafe“ než Ludogorec, i když i oni mívají tradičně slabší obranu než útok.
Následně jede Slavia 24.října do španělského Bilbaa, kde to bude zase jiný zápas. Střetnutí se španělským fotbalem. V listopadu pak do Frankfurtu nad Mohanem, a pak hraje doma s tureckým Fenerbahce. V prosinci s belgickým Anderlechtem Brusel a po Novém roce se vydá do řecké Soluni na PAOK. Poslední utkání v Edenu sehraje se švédským Malmö FF.
Do celkové tabulky se počítá každý bod. Slavia potřebovala pro vyšší sebevědomí a klid, stejně jako minulý týden pražská Sparta v Lize mistrů se Salcburkem, tříbodový vstup do soutěže proti slabšímu soupeři. To se jí povedlo. Také v jejím případě však více ukážou až další utkání s výrazně těžšími protivníky.
Zdroj: přímý přenos Nova Sport + statistiky Livesport
