Článek
Nadstavba fotbalové Chance ligy má před sebou závěr. Co nám přinesla? Ve skupině o titul jsou zatím odehrána čtyři kola. Celkem 12 utkání. Podívejme se, jaká byla jejich návštěvnost dle oficiálních statistik.
První kolo: Olomouc – Slavia 12.237 diváků, Ostrava-Jablonec 10.269 diváků, Plzeň-Sparta 11.700 diváků
Druhé kolo: Slavia-Plzeň 18.413 diváků, Ostrava-Olomouc 9.512 diváků, Sparta-Jablonec 13.934 diváků.
Třetí kolo: Jablonec-Olomouc 2.295 diváků, Slavia-Sparta 19.048 diváků, Plzeň-Ostrava 11.134 diváků.
Čtvrté kolo: Olomouc-Plzeň 3.840 diváků, Jablonec-Slavia 4.534 diváků, Ostrava-Sparta 14.645 diváků.
Celkem tedy více než 131 tisíc diváků, což je průměr takřka 11 tisíc diváků na utkání! To je velmi slušný výsledek. Navíc lze předpokládat, že poslední kolo ho ještě vylepší.
V pátém kole v sobotu se hrají utkání Slavia-Ostrava, Sparta-Olomouc a Plzeň -Jablonec. Nadstavba se rozhodně jen nedohrává. V každém utkání se pořád o něco hraje. Je tedy pravděpodobné, že návštěvnost bude opět více než slušná. Na Slavii bude při oslavě titulu zcela jistě „plný dům“. Pražská Slavia by v sobotu vyprodala i dvojnásobnou kapacitu hlediště Fortuna Arény. Ostravský Baník ale nedá novému ligovému mistru určitě nic zadarmo.
V Plzni proti Jablonci hraje domácí Viktoria o druhé místo a postup do předkola Ligy mistrů. Lze předpokládat, že Doosan Aréna bude také plná. Otazník trochu visí nad návštěvou na Letné. Sparta hraje sice pořád o hodně, o čtvrté místo a účast v Konferenční lize. Nedostat se do ní, to by byla pořádná ostuda. Vždyť Sparta bez účasti v Evropě nebyla 43 let!
Po posledních tragických výkonech a výsledcích Sparty se lze obávat, že návštěva a divácká podpora v Epet Aréně nebude na obvyklé úrovni. Nesoulad a nejednotnost ze hřiště prosákly i do hlediště. Před utkáním se Sigmou jdou zvěsti, že Sparta bude mít při utkání dva (nesmiřitelné) kotle fandů.
Skupina o titul ale jinak celkově divácky táhne. Na většině utkání byly výborné návštěvy. S výjimkou obou domácích utkání Jablonce a zápasu Olomouce s Jabloncem. Být v šestici atraktivnější účastník než Jablonec, mohly být návštěvy ještě vyšší. V Jablonci ale fotbal dlouhodobě příliš neláká. Dle návštěv na jablonecké Střelnici je skoro jedno, jestli klub hraje zrovna o sestup či o záchranu. Návštěvnost se zvedá pouze, když přijedou pražská „S“ a v hledišti je značná část jejich příznivců. To však v nadstavbě v takové míře neplatilo, protože Slavia jela do Jablonce už s titulem „v kapse“ a dopředu avizovala, že řada obvyklých opor bude mít dovolenou.
Proč nadstavbu rušit? Divácky je o ni ve skupině o titul jednoznačně zájem. K divákům na stadionech lze připočítat další statisíce v každém kole u televizních obrazovek. Nadstavbové části také prospělo, že se všechna utkání hrají o víkendu. V minulosti se hrálo jedno kole ve středu, a to mělo negativní vliv návštěvnost.
Mnozí namítnou, že o titulu bylo dávno rozhodnuto, Slavia měla obrovský náskok a nehrála od druhého kola o nic. To je pravda. To je ale specifikum této sezony a stejné by to bylo, kdyby liga končila v dvoukolovém systému 30.kolem. Slavia měla několik kol před koncem základní části tak velký náskok, že by nemohla být předstihnuta. Takže poslední kola základní části by také už nehrála o nic.
„Fandové o nadstavbu nestojí, kluby taky moc ne. Nevím, proč by se v ní mělo pokračovat. Nejlepší týmy stejně hrají pravidelně evropské poháry, zápasů mají dost,“ tvrdil nedávno v podcastu Sport.cz bývalý reprezentant Vladimír Šmicer.
Dovolím si tentokrát nesouhlasit. Divácký zájem o utkání ve skupině o titul je evidentně velký. Návštěvy na stadionech to potvrzují. V tom Vladimír Šmicer tedy pravdu nemá. O tom, že kluby o nadstavbu nemají zájem, pochybuji také, protože si o tomto herním modelu zcela dobrovolně samy rozhodly. Nikdo jim to nenařídil.
Na druhém až pátém místě se bojuje až do „posledního dechu“. Nadstavba je stále atraktivní. O druhé místo si to na dálku v posledním kole nadstavbové části Chance ligy „rozdají“ plzeňská Viktorie s ostravským Baníkem. O čtvrté pak pražská Sparta s Jabloncem. Kdo by ještě nedávno řekl, že Jablonec bude bojovat se Spartou o čtvrté místo, které znamená účast v Evropě? A stalo se. To je také jasný důkaz, že hrát další zápasy má smysl. Přinesly zajímavé výsledky i výkony.
Při případné rovnosti bodů po posledním kole nadstavby se stává lépe umístěným klubem ten, který na tom byl lépe po základní části. Výsledky z dlouhodobé tabulky jsou tedy tímto částečně zohledněné, což mně osobně také dává logiku. Pokud by tedy měla Viktorie stejně bodů s Baníkem, skončí druhá. Stejně tak Sparta čtvrtá, kdyby měla stejně bodů s Jabloncem.
Dalším dlouhodobým odpůrcem nadstavby je slávistický trenér Jindřich Trpišovský, který v minulosti nadstavbu opakovaně kritizoval a volal po jejím zrušení. „Nejsem úplně příznivce té nadstavby. Žádná velká evropská liga to nemá,“ říkal mimo jiné už v roce 2019. Má pravdu, avšak proti tomu stojí jeden fakt. Česká liga prostě není „velká“. Není to anglická, německá, španělská či francouzská nejvyšší soutěž. Srovnávat se může s jinými ligami. S těmi z menších zemí. Tedy těmi, které obvykle nějaký formát nadstavbové části používají.
Po šesti letech na toto téma trenér Trpišovský říká: „Nelíbí se mi formát, kdy hrajete se soupeřem jen jednou. Nikdy mě to neoslovilo,“ uvedl slávistický trenér zhruba před měsícem v médiiích a ještě doplnil: „Podle mě je cesta v českém poháru, třeba semifinále a finále by se mohly hrát na dva zápasy. A pokud má být nadstavba, tak by se podle mě mělo hrát systémem doma, venku. První tři týmy by takhle mezi sebou mohly hrát a bylo by 36 zápasů.“
K tomu si dovolím přidat svůj názor. Navyšovat utkání v semifinále a finále MOL Cupu nedává velký smysl. Nebylo by to ničím přínosné, protože by se takové zápasy přidaly jen úzkému okruhu klubů, navíc v soutěži, která je k lize jen doplňkem. Je navíc poněkud úsměvné, že tuto změnu navrhuje zrovna Jindřich Trpišovský, který do čtvrtfinále MOL Cupu proti olomoucké Sigmě poslal v Edenu na hřiště „béčkovou“ sestavu a Slavia z poháru překvapivě vypadla. To jeho návrh úpravy hracího modelu nadstavby je určitě legitimní záležitostí. O tom rozhodně stojí za to diskutovat. Hledat možnosti současný herní model upravit do lepší podoby.
Pražská Slavia si zajistila titul už v prvním kole nadstavby. Přesto její zápasy táhnou. Domácí duely hraje v pražském Edenu před plným hledištěm. Zápasy s Plzní i Spartou byly divácky velmi atraktivní. Slavia je odehrála naplno v elitní sestavě, i když už měla titul jistý. Také utkání Slavie v Olomouci v prvním kole nadstavby, s velkou podporou více než 6 tisíc slávistických fanoušků na Andrově stadionu, v kterém pražský klub potvrdil definitivně mistrovský titul, bylo velkým zážitkem a utkání strhující podívanou. Poslední oslavný mač s ostravským Baníkem bude určitě stát také za to. Leckdo namítne, že Slavia nastoupila v Jablonci s „béčkovou“ sestavou. To je pravda. Taková situace ale může nastat, i když se bude hrát pouze dvoukolově, pokud bude mít jakýkoliv klub několik kol před koncem už titul zajištěn.
Slávističtí šéfové a ekonomové by s trenérem Trpišovským ohledně zrušení nadstavby nejspíš nesouhlasili. Vždyť pražské Slavii přinesou tři domácí utkání do klubové pokladny miliony korun ze vstupného, prodeje občerstvení a z merchandisingu. Navíc je jistě přínosem také účast obchodních partnerů a sponzorů na dalších utkáních. I když odečteme náklady na domácí i venkovní zápasy v nadstavbě, je to pro Slavii jistě finančně velmi zisková záležitost. Stejně tak je nadstavba sportovně zajímavá a finančně zisková pro plzeňskou Viktorii a ostravský Baník. Tedy kluby, které hrají, stejně jako Slavia, díky umístění po základní části, třikrát na svém stadionu. Hůře jsou na tom kluby na 4.-6.místě po základní části, tedy Sparta, Jablonec a Sigma, které hrají v nadstavbě doma pouze dvakrát. Na vstupném tolik nevytěží.
Proč se vlastně začala hrát nadstavba?
Rozhodla o tom takto Ligová fotbalová asociace. Tedy kluby samotné. Ty ji chtěly. To je třeba zdůraznit. Nemá tedy smysl svádět vinu na někoho jiného. Žádný svaz či někdo jiný, za to, jakým systémem se Chance liga nyní hraje, opravdu nemůže. Nikdo to klubům nenařizuje.
Obě profesionální soutěže (tedy první a druhou ligu) si řídí samy kluby prostřednictvím LFA. Včetně herního modelu obou soutěží. Fotbalová asociace do utkání pouze „dodává“ rozhodčí a delegáty. Ti nesmějí být, dle směrnic FIFA a UEFA, pod vlivem LFA, tedy klubů.
Hlavním důvodem pro další utkání po základní části byla skutečnost, že 30 ligových utkání za sezonu je pro kluby, zejména ty, které nehrají evropské poháry, prostě velmi málo. Když vezmeme v úvahu, že liga začíná už v červenci a končí v květnu následujícího roku, tak trvá zhruba deset měsíců. A za deset měsíců mají hráči odehrát pouhých 30 zápasů. Tedy v průměru tři utkání na jeden měsíc. K tomu připočteme v průměru další 3-4 zápasy v MOL Cupu. I kdyby tedy hráč klubu, který nehraje evropské poháry, nastoupil do všech utkání (takových není mnoho), tak sehraje cca 33 soutěžních zápasů za celou sezonu. A to je opravdu málo, když si uvědomíme, že majitelé klubů hráče platí celoročně.
Kluby proto hledaly možnost, jak počet atraktivních utkání (a tím i příjmy) navýšit, aniž by se zvýšil počet klubů v nejvyšší soutěži. A došly k nadstavbové části. Logicky. Nějaký formát nadstavby používá v Evropě zhruba polovina lig. Jejich systémy jsou poměrně různorodé. O tom později.
Dvoukolově se hrají většinou ligy ve velkých zemích, které ale mají vyšší počet klubů v soutěži, tedy také více zápasů. Například německá Bundesliga a francouzská Ligue 1 mají 18 klubů (34 kol), španělská LaLiga, anglická Premier League a italská Serie A shodně 20 klubů (38 kol) v soutěži. K tomu mají také národní poháry. V Anglii jsou dokonce dva. Z těchto velkých lig hrává též více klubů, a také do pozdějších kol, v evropských pohárových soutěžích. Proto mají tímto způsobem zajištěná další soutěžní utkání a finanční příjmy z nich. TOP ligy ve velkých zemích tedy systém nadstavby nepoužívají. Odehrají zápasy každý s každým dvakrát a je konec.
Česká liga má ale jen 16 týmů. Tedy pouze 30 kol. Na větším počtu zápasů mají zájem jak kluby, tak obchodní partneři, sponzoři celé ligy i jednotlivých klubů. A především pak držitelé vysílacích práv. Ligová fotbalová asociace dosáhla před časem v nových smlouvách významného navýšení financí od všech obchodních partnerů. Tyto finance, které jdou klubům v desítkách milionů, jsou ale pochopitelně také navázány na určitý počet odehraných utkání. To je také odpověď na to, zda nadstavbu zrušit. Ne! Není to z tohoto důvodu v dohledné době možné, i kdyby snad někdo opravdu chtěl.
Otázka tedy nezní, jestli ještě hrát po 30.kole dál. Ale spíše jakým herním modelem.
Kritiku v současnosti asi nejvíc vzbuzuje zejména rozdělení na tři části. „Když si jenom vezmu prostřední skupinu, ve které čtyři týmy hrají vlastně jen o zlatý ananas… Upřímně, proč bych na takové zápasy šel? Hrají se jen o peníze. Radši ať si kluby hodí korunou. Nevidím žádný finanční přínos. Ať nejlepší mužstva hrají po základní části proti sobě dvoukolově. Kdo se mezi ně nedostane, sezona pro něj skončí. Jako v NHL. Nedostal ses do play off, máš smůlu,“ řekl k tomu ve zmíněném podcastu Vladimír Šmicer. Nakonec tedy ani on není tak kategoricky proti dalším zápasům, když říká, ať nejlepší mužstva hrají po základní části proti sobě dvoukolově. To je přece také nadstavba.
Chápu Šmicerovo vyjádření ohledně prostřední skupiny. Na druhou stranu i tato utkání dávají v některých ohledech smysl. Kromě finančního přínosu si trenéři kupříkladu mohou v soutěžních utkáních vyzkoušet jiný systém hry, složení sestavy, mladé hráče. S kým počítat či nepočítat do další sezony, a tak podobně. Utkání přinášejí ofenzivní, bezstarostnější, a proto mnohdy atraktivnější fotbal, než který tyto kluby mnohdy pod bodovým tlakem produkují v základní části.
Taková utkání mají někdy také celospolečenský rozměr. Například dojemné rozlučky s kariérou, jako 44letého veterána a ligového rekordmana Josefa Jindřiška či 35letého Martina Dostála v utkáních pražských Bohemians. Nebo comeback obránce Matěje Hybše ze stejného klubu po překonání zákeřné nemoci. Na Jindřiškově rozlučce bylo ve vršovickém Ďolíčku na utkání prostřední skupiny s Libercem více než 6 tisíc nadšených diváků. Na zápas, v kterém se loučil Dostál, a znovu nastoupil Hybš, přišlo na stejný stadion skoro 5 tisíc fanoušků. Byla to úplně zbytečná utkání? Nemyslím.
Skupina o záchranu smysl také dává, i když to v ní bylo letos rozdané tak, že o přímém sestupu Dynama České Budějovice bylo dávno dopředu rozhodnuto. To však byla anomálie, které spíše souvisí s katastrofálním stavem českobudějovického klubu, který dlouhodobě neodpovídal potřebám prvoligového fotbalu. Jinak je přece normální, že si to kluby o záchranu mezi sebou „rozdají kdo z koho“.
Baráž o ligu je podle mě také smysluplnou záležitostí. Ostatně hraje se často i v zemích, kde je v nejvyšší soutěži jen dvoukolový systém. Stačí zmínit Bundesligu či Premier League. Je dobře, že do ní jdou týmy z nejvyšší české soutěže i druhé ligy po shodné době od posledního utkání v soutěži. Na rozdíl od ledního hokeje, kde letos poslední extraligová Olomouc čekala více než čtyřicet (!) dní na baráž s prvoligovou Duklou Jihlava, která mezitím musela sehrát přes dvacet utkání a do baráže o ligu šla unavená a takřka bez šance. To jsou pak zcela nerovné podmínky.
Také ve fotbalové baráži jsou kluby z nejvyšší soutěže favority, ale dopředu jistého nic nemají. Pražskou Duklu čeká jeden z dvojice Vyškov a Táborsko. Rozhodne se o tom v posledním kole druhé ligy, ve kterém Táborsko hraje v Praze proti „B“ týmu Slavie. Vyškov jede do Prostějova. Moravský klub má dvoubodový náskok, ale remíza mu k jistotě baráže nemusí stačit, protože má s Jihočechy horší vzájemné zápasy. Druhou dvojici v baráži tvoří rivalové z východu Čech. Tedy Pardubice a Chrudim. Zajímavé je, že liga se bude v Pardubicích hrát v příští sezoně tak jako tak. Kdyby totiž pardubický klub v baráži neuspěl, nejvyšší soutěž by hrála na jeho stadionu právě Chrudim, jejíž vlastní stadion nemá potřebné parametry.
Jak se hraje jinde v Evropě?
Zpět k formátu nadstavby. Ligové soutěže ve velkých zemích jsou „jinde“. S těmi se nelze srovnávat. Jaká je situace ve „zbytku“ Evropy? Nějaká forma nadstavby se hraje v Belgii, Bulharsku, Dánsku, Kypru, Nizozemsku, Rakousku, Rumunsku, Řecku, Skotsku, Slovensku, Srbsku a Švýcarsku. Tam všude se soutěž rozdělí a hraje se dál. Nadstavba tedy není českým výmyslem. Vznikla po vzoru zemí, kde už roky fungovala. Liší se jednotlivé herní modely, jakým způsobem pokračovat. Je legitimní se ptát, jestli by český herní model nemohl být jiný.
Některé herní modely jsou jednoduché, jiné složitější. Ve většině zemí se soutěž dělí pouze na dvě části. Nemá smysl tu jednotlivá specifika detailně řešit. Každopádně český herní model patří mezi ty komplikovanější. Z největších patnácti evropských lig nyní formát nadstavby používá pět zemí (Belgie, Česko, Řecko, Rakousko a Skotsko). Po hlavní ligové fázi se částečně hraje také v Nizozemsku, kde sice po 34 kolech pro většinu klubů sezona končí, nicméně kromě baráže zde přichází na řadu i play off o Konferenční ligu, kterého se účastní celky na 5.–8. místě.
Žádný herní model nikdy nebude vyhovovat všem. Vždy se bude někomu něco zdát „nespravedlivé“ a špatné. V hokejové lize se hraje play-off. Tento systém už roky akceptuje většina hokejového národa. Letos vyhráli nakonec celou Tipsport Extraligu hokejisté Brna, jejichž tým se přitom umístil po základní části až na 4.místě. Je to spravedlivé? Také na to se názory mohou různit, ale je to prostě tak.
Herní model nejvyšší fotbalové soutěže lze změnit, a přitom zachovat potřebný vyšší počet utkání pro všechny účastníky Chance ligy. Fotbal se nedá hrát jako hokej na čtyři vítězné zápasy v play-off, ale evropské ligové soutěže znají různé herní modely, kterými se bezesporu lze inspirovat.
Možností také je, snížit počet účastníků a změnit herní model. To však nepředpokládám, protože „kapři si rybník sami nevypustí“. Takové rozhodnutí by řadu ligových klubů velmi ohrozilo. Pád do druhé ligy znamená velké existenční starosti pro klub, jeho zaměstnance, funkcionáře, hráče. Rozdíl mezi nejvyšší soutěží a druhou ligou je ve všech směrech propastný. Pád do druhé ligy je obrovskou ztrátou financí. Navíc nikdy nemáte jistotu, že v nejvyšší soutěži zůstanou zrovna ty kluby, kterém mají vyšší diváckou podporu.
Snížení počtu týmu na 14 či dokonce 12 účastníku automaticky neznamená zvýšení kvality soutěže. Může to totiž dopadnout i zcela opačně. V současných prvoligových klubech, které by po takovém snížení počtu spadly do druhé ligy, by klesly finanční možnosti, neboť by měly méně financí od LFA, vlastních sponzorů, města apod. Úroveň v těchto klubech by šla ve všech aspektech dolů, což by mělo negativní vliv i na mládež v nich.
Snížení by se nezamlouvalo ani majitelům vysílacích práv a sponzorům nejvyšší soutěže. Liga s nižším počtem účastníků by zasáhla menší počet měst, nižší počet diváků na stadionech i u televizních obrazovek. Celkově by klesl její dopad a popularita. Zajímala by méně lidí.
Počet klubů v lize lze naopak zvýšit na 18 či 20 a hrát pouze dvoukolově. To však v současnosti naráží na fakt, že na to chybí kvalita i zázemí dalších klubů. Druholigové kluby, které by přicházely aktuálně v úvahu, často nemají opravdu finančně silné majitele, dostatečnou podporu měst a sponzorů a především odpovídající zázemí (moderní stadiony s umělým osvětlením, vyhříváním trávníku, dostatečnou kapacitou hlediště, kapacity toalet, občerstvení, prostory pro VIP, novináře atd.). Navíc v takové lize s vyšším počtem týmů sice přibudou další utkání, ale za současného stavu nejspíš také méně atraktivní.
Pokud by se ale v Brně byly opravdu dva prvoligové kluby (Zbrojovka a nově Artis Brno, dosud Líšeň) na potřebné prvoligové úrovni s odpovídajícím stadionem, pak by bylo možná reálné rozšíření nejvyšší soutěže na 18 účastníků v dvoukolovém systému, bez nadstavby. Přibyly by atraktivní utkání. To je ale zatím hudba budoucnosti.
Vše je každopádně v kompetenci LFA. Tedy zástupců klubů. Nikdo jiný to za ně neudělá. Nikdo jiný za současný herní model nemůže.
Další zdroje: Webové stránky Chance ligy, statistiky Livesport
