Článek
Možná už jste se s tím také setkali. Pracovníci odcházejí do důchodu. Firmy na jejich místa vybírají nové zaměstnance. Zástupci firem jsou mnohdy překvapeni. Mají problém. Mladí lidé, kteří vstupují na pracovní trh, mají zcela jiné představy o práci, než měli starší pracovníci. Chtěli by „velké“ peníze hned. Nechtějí na nic čekat. Avšak nechtějí kvůli tomu trávit v práci moc času. Co považoval starší pracovník za samozřejmost, mladý člověk často jako samozřejmost už nevidí. I když mu za přesčas zaplatíte. Nechce jen pracovat. Chce hlavně žít. Chce se bavit.
Doba se prostě mění. Lidé narození kolem roku 2000 mají v mnoha ohledech jiný přístup k životu než jejich rodiče či prarodiče. Mnoho mladých říká, že práce přesčas není potřeba a přes pět procent nejmladších pracovníků ji odmítá vykonávat ze zásady zcela. V případě, když mladší člověk práci umí a zvládne ji vykonat dříve, je to pochopitelné. Proč by měl v práci zůstávat zbytečně dlouho? Jsou ale však případy, kdy mladý člověk ještě práci dostatečně neovládá, přesto se nechce učit, zdokonalovat, zůstávat přesčas, když je to potřeba.
Specifická je pak situace ve zdravotnictví, a především pak v nemocnicích. Nedávná novela zákoníku práce zdvojnásobila možný počet přesčasových hodin ve zdravotnictví. Sekce mladých lékařů proti tomu protestuje.
Zjednodušeně řečeno, lékaři požadují naopak méně služeb, více peněz, lepší sladění pracovního a soukromého života. Tisíce lékařů hrozí, že nebudou sloužit přesčasy, pokud vláda nevyjde vstříc jejich požadavkům. Většinou se jedná právě o mladší a mladé lékaře. Předseda Lékařského odborového svazu Českého svazu lékařů Martin Engel uvedl, že průměrný nástupní plat lékaře je nyní kolem 40 tisíc korun a žádané navýšení je u nastupujících o 50 procent, tedy nejméně na 60 tisíc korun. Výpověď přesčasové práce podalo dosud 6000 ze zhruba 13 000 lékařů, kteří chodí do služeb. Tedy asi 46 % lékařů.
Podle informačního systému Ministerstva práce a sociálních věcí o průměrném výdělku letos v prvním pololetí průměrná mzda lékařů specialistů ve veřejných a státních zařízeních činila 104 652 korun. Celkem 42 procent z toho tvořily příplatky, náhrady a odměny. Měsíčně odpracovali v průměru 20,4 hodiny přesčasů. V soukromých zařízeních byl průměrný výdělek 80 331 korun. Příplatky, odměny a náhrady činily 29 % částky. Přesčasových hodin bylo 8,1 za měsíc.
Zajímavou ukázkou výměny názorů byl duel na ČRO Plus. Utkal se v něm primář interny Nemocnice Sokolov Martin Straka s Klárou Dunajovou ze Sekce mladých lékařů České lékařské komory. Primář interny není žádným ctihodným kmetem. Je mu 42 let, přesto dle svých slov pamatuje doby, kdy lékaři měli výrazně horší finanční i celkově pracovní podmínky. V duelu to zdůraznil, spolu s obhajobou přesčasů.
Primář Straka uvedl: „Většina lékařů je za možnost vydělat si více peněz ráda, byly doby, kdy se peníze vydělat nedali, doktor bral tři tisíce jako zedník. Vývoj je pro nás v celku příznivý,“ komentoval současný stav. Mladá lékařka Dunajová kontrovala, že práce navíc tvoří skoro polovinu příjmu lékaře. „To je zcela zásadním problémem, ohodnocení není skutečně adekvátní.“, uvedla Dunajová.
Podle mladé lékařky by člověk, který studoval šest let jednu z nejtěžších vysokých škol, je atestovaný, měl být adekvátně ohodnocen v základní pracovní době. Primář Straka uvedl, že atestovaný pracovitý lékař si vydělá minimálně 100 tisíc korun čistého. Tedy s přesčasy. Primář Straka v duelu dále uvedl, že není proti postupným změnám a úpravám, ale není možné změnit celý systém náhle a zásadně. Bez přesčasů není možné zajistit chod oddělení v nemocnicích.
Dle vyjádření primáře Straky každý gymnazista, který jde na medicínu, by měl počítat s tím, že je to obor, kde je potřeba trávit v práci více času, učit se, zdokonalovat se. Lékař prostě „sklízí ovoce“ své práce později. Na druhou stranu z toho často profituje do vyššího věku. Primář Straka říká, že vysoká škola připraví lékaře pouze teoreticky. Prakticky lékař, který přijde do nemocnice, ještě v praxi nic neumí a musí ho první rok „vodit za ručičku“. Nemůže chtít tedy hned „velké peníze“.
Skutečností je, že v českém zdravotnictví se přesčasy nahrazuje nedostatek lékařů. Máme velmi robustní a dostupný systém zdravotnictví. Dostupný jak časově a kapacitně, tak finančně. České zdravotnictví je pořád velmi kvalitní za velmi dostupné finance. Ač se to možná mnohým nespokojencům nezdá. Samozřejmě je otázka, jestli bude tento systém do budoucna udržitelný.
Lékařů ubývá, starší odcházejí do důchodu. Mladých není tolik. Medicína už také není tak atraktivní obor, jako bývala. Za socialismu to byla pro chytré a šikovné lidi „únikovka“ před marxismem-leninismem. Lékařům leccos prošlo. I komunističtí „papaláši“ je potřebovali. Dnes ale mnozí mladí a chytří vidí, že dříve a pohodlněji vydělají peníze v jiných, méně náročných oborech. Například finančním sektoru. Bez stresů, přesčasů, nočních služeb. S menší zodpovědností. České zdravotnictví je tak už teď rádo za lékaře z jiných zemí z Východu. Ostatně stejný problém, možná dokonce větší, má české zdravotnictví také v případě zdravotních sester. Už nyní dle odborů chybí v nemocnicích údajně až 4000 lékařů a 5000 sester.
Jak z toho ven? To je otázka. Když se zeptal primář Straka mladé lékařky Dunajové, jak by situaci tedy řešila ona, řekla pouze, že to mají vyřešit managmenty nemocnic. Jak, to na dotaz neuvedla. Když lékaři nebudou vůbec sloužit přesčasy, musí logicky úroveň zdravotní péče v českých nemocnicích dramaticky klesnout. Nebude zdaleka tak dostupná a kvalitní. Na plánované výkony se bude déle čekat. S urgentními výkony se bude muset asi jet někdy někam dál, protože takový rozsah nočních směn prostě nebude. Důsledky si lze domyslet.
Svět se mění. Vše se vyvíjí. Určitě k postupným změnám dojde i v této záležitosti. Připouštěl to ostatně v duelu i primář Straka. O záležitosti vede jednání minstr zdravotnictví a ministr práce a sociálních věcí. Ale určitě není možné změnit celý systém „ze dne na den“.
To pravděpodobně vědí i lékaři. Jistě nečekají, že dojde k dramatické změně, a že jim bude ve všem 100 % vyhověno. Jejich pozice však má oproti jiným profesím jistou výhodu. Lékaře přece potřebujeme všichni, a tak jim leccos promineme a v lecčem vyhovíme. Mnohdy si lékaře „nadbíháme“. Když nějaký lékař někam kandiduje, je obvykle také zvolen. Proto jich je v politice nemálo. Na druhou stranu, za velkými korupčními aférami této země stáli také lékaři. To jen na okraj.
Také trochu generační střet
Mladí lidé, tedy i mladí lékaři, chtějí žít jinak než jejich předchůdci. Chtějí se více bavit a užívat si života. Ani práce lékaře už pro některé z nich není tou výzvou, tím posláním, pro které jsou schopni leccos obětovat. Před pár lety jsem poslouchal rozhovor se slavným českým plastickým chirurgem Bohdanem Pomahačem, který popisoval, jak v bostonské nemocnici pracoval ve svých začátcích skoro zadarmo a trávil tam mnoho času, než se vypracoval v jednoho z nejlepších chirurgů světa. Dnes „sklízí ovoce“. Stejně mluví i jiní významní lékaři, jako třeba profesoři Jan Pirk a Vladimír Beneš. Také vždy zdůrazňují, že medicína a schopnost operatéra je především o velké praxi, kterou člověk získá jen, když tomu dá něco navíc.
Na závěr osobní poznámka. Když jsem měl jít před časem na dost důležitou operaci, také mě zajímalo, jakou má paní lékařka, která mě má operovat, v této oblasti praxi a zkušenosti. Všude jsem se totiž dočetl, že úspěšnost u tohoto typu operace závisí především na velké zkušenosti operatéra. Čím více podobných operací má za sebou, tím větší je předpoklad úspěchu u dalších. Operace naštěstí dobře dopadla. Díky paní doktorce, která „na sobě pracovala“, místo toho, aby si užívala života. Děkuji jí za to!
Zdroje:
