Negativní články o Chorvatsku mají vytvářet dojem, že je tam vše špatné. Realita je jiná

Přečetl jsem si článek na Seznam Medium „Chorvatsko: Předražená bída už netáhne“ a rád bych přidal můj zcela odlišný pohled.

Z mé dlouholeté zkušenosti si Chorvati velmi cení toho, že Češi jezdí na Jadran pravidelně a vracejí se. Když se k místním dobře chováte, oni vám to vracejí. Pokud se chováte povýšeně, hlučně, nedodržujete základní pravidla, těžko můžete čekat velkou pohostinnost a vstřícnost. Bohužel musím konstatovat, že za chování některých českých občanů se občas stydím. Naštěstí (alespoň dle mého subjektivního pocitu) takových ubývá. Bývalo to horší.

Někteří Češi ale stále pravidla nedodržují. Chorvatská horská služba každoročně zachraňuje české turisty, kteří v pantoflích lezou na hřebeny Biokova nebo se na nafukovacích lehátkách vydávají do otevřeného moře za silného větru.

Také ranní „ručníková válka“, kdy si (nejen) Češi jdou brzy ráno obsadit nejlepší místa na pláži a pak odejdou do apartmánu nebo na hotel, místní obyvatele i ostatní turisty irituje. Takový turista přijde k moři na dvě hodiny dopoledne a dvě k večeru, mezitím ale místo dalších osm hodin ostatním blokuje.

Chorvaté také nemají rádi, když turisté chodí polonazí (jen v plavkách) do obchodů nebo historických center měst daleko od pláže. Domáhají se takto oblečení vstupu do obchodů a restaurací.

Pokud vám toto od Chorvatů vadí, pak do této země opravdu raději nejezděte!

Z mé dlouholeté zkušenosti mohu potvrdit, že pokud se jako turisté chováte ohleduplně k místním zvykům, dodržujete bezpečnostní pravidla a respektujete personál, dočkáte se v Chorvatsku vesměs pohostinnosti a vřelého přijetí.

V chorvatských restauracích vládne uvolněná středomořská atmosféra, místní si potrpí na úctu k jídlu, personálu a tradicím. Jídlo je pro Chorvaty společenská událost. Číšníci pravda většinou nemají rádi, když na ně přes celý lokál vehementně gestikulujete, ale také vás po dojedení nebudou hned nutit platit, abyste uvolnili stůl. Posedět po jídle u vína nebo kávy je naprosto normální, avšak sedět tam dlouho „nasucho“ je prostě neslušné. To se nelíbí žádnému majiteli a personálu restaurace na světě.

V chorvatské restauraci jsem osobně nikdy neměl problém. Pravda, vždy si zjistím recenze na internetu či dám na doporučení místních. Pocit, že by se personál choval k Čechům hůře než třeba k Němcům, už dávno nemám. To bývalo platné lety, kdy Češi byli vesměs už na pohled chudší a číšník se obával, že mu český turista bude sedět u jednoho piva celý večer. Ale „roztál“ už při druhé objednávce, a když jste přišli druhý den, tak vás už vítal se širokým úsměvem na dálku.

Tato opatrnost personálu vůči Čechům, ale i Slovákům či Polákům, je dávná minulost. Chorvaté dávno vědí, že mezi Čechy je spousta movitých turistů, kteří tvoří nemalou část jejich klientely. Většinou si je dobře pamatují. Když přijdete do stejné restaurace podruhé, už o vás vědí. Když necháte poprvé malé dýško (není dané jasnými zvyklostmi, stačí kolem 5%), pamatují si to dobře také. Ve slušné restauraci je též zvykem, že vám před placením přinesou malého panáčka jako poděkování.

Vždy kroutím hlavou, když čtu některé negativní články a pod nimi komentáře, jak je to v Chorvatsku letos zase všechno katastrofální. Mnohdy v nich však zaznívají argumenty, které možná platily před mnoha lety.

Jsou často od lidí, kteří v Chorvatsku snad ani nebyli a mají tato negativa z médií, anebo tam byli kdysi dávno. To je ale, jako bych Vám vyprávěl své zkušenosti z našeho rodinného pobytu na Lipně v roce 1997. Ten hotel tam už ani nestojí a celá oblast vypadá také zcela jinak. Resorty, které tam jsou, tehdy vůbec neexistovaly a nabídka dnešních služeb je na mnohem vyšší úrovni než kdysi. A také to vše pochopitelně stojí jiné peníze.

Podobné je to i v jiných atraktivních lokalitách v Česku. Namátkou například na Třeboňsku, na Šumavě, v Krkonoších, jižní Moravě či Beskydech.

A podobné je to i v Chorvatsku. V zemi vyrostlo mnoho apartmánových domů, jejichž kvalita a vybavenost je s minulostí nesrovnatelná. Přesto to z některých článků a reakcí vypadá, jako by do Chorvatska jezdili z Česka jen nějaké „socky“ a naprostí zoufalci, kteří netrefí nikam jinam. Lidé, kteří se neumějí jinde domluvit, a proto míří výhradně do Chorvatska. Lidé, kteří si neumějí zařídit dovolenou v jiné zemi. Opak je pravdou. Přijedu do Chorvatska a vidím něco zcela jiného.

Do země míří na dovolenou Češi ze střední třídy. Vedle starších lidí, kteří jezdí roky, také často mladší ročníky. Mladé páry a rodiny s dětmi, které jistě mají finance na to, aby letěly na dovolenou do jiné destinace do hotelu all-inclusive. Přesto volí jako jednu z dovolených v kalendářním roce Chorvatsko.

Vídám bohaté Čechy s vlastními čluny nebo na pronajatých jachtách s drahým vybavením. Plno Čechů potkávám v restauracích, kde se rozhodně nežinýrují a patří mezi vážené hosty. Chorvatský personál to moc dobře ví, také je pilně obskakuje. Evidentní je to také, když se projdete později večer po lepší apartmánové čtvrti v nějakém vyhlášeném chorvatském letovisku. Před novými či zrekonstruovanými domy, které mají často i bazény, stojí luxusní auta s českými registračními značkami.

Často to jsou Češi, kteří létají též na jiné dovolené do mimoevropských destinací, ale do Chorvatska se přesto stále vracejí. Jsou to snad hlupáci nebo zoufalci? Asi těžko. Vesměs jsou to úspěšní lidé, kterým se daří, velmi slušně vydělávají, umějí jazyky a ve světě se skvěle orientují. Znají mnoho jiných dovolenkových destinací v Evropě i mimo ni. Kdyby to bylo v Chorvatsku tak zlé, jak se nám někteří snaží vsugerovat, jistě by tam už dávno nejezdili.

Ani v kempech to často nejsou žádní chudáci, ale lidé, kteří prostě vyznávají tento životní styl a způsob dovolené. Nesídlí ve stanech, ale v komfortně vybavených obytňácích, jejichž cena začíná na milionu korun a končí mnohem a mnohem výš.

V neposlední řadě tráví část letní dovolené v Chorvatsku celá řada českých celebrit. Každoročně se lze na internetu dočíst, kdo všechno zase tuto zemi ze slavných českých sportovců či umělců navštívil. I ony jsou snad „nesvéprávné“, že nepoznaly, jak je to v Chorvatsku katastrofální?

Pro tyto články je typické, že popisují nějakou nepříjemnost, která se v Chorvatsku údajně stala. Autor případ zevšeobecní a prezentuje tak, že situace je pro všechny návštěvníky země alarmující. Pak už je jedno, zda se to opravdu stalo, či si to jen „vycucal“ z prstu. Samozřejmě tomu vždy vévodí šokující titulek článku o obrovském problému. Snaží se v lidech vytvořit pocit, že je Chorvatsko rizikové, drahé, naprosto nevhodné pro dovolenou. Má to jasné manipulativní znaky.

Někdy se v takovém článku dočteme, že lidé kvůli tomu už ve velkém dokonce ruší zájezdy do Chorvatska. Autor článku pak „nenápadně“ vyzdvihne klady jiné destinace (Turecko, Bulharsko, Řecko, Egypt, Tunis a tak podobně), kde je hotelové all-inclusive přes cestovní kancelář.

Jeden možný důvod? Drtivá většina českých turistů jezdí do Chorvatska neorganizovaně. Bez cestovních kanceláří. Na jejich dovolené tedy nikdo další v Česku neprofituje.

Ano, faktem je, že Chorvatsko není levné. Na to upozorňuje další část lidí, kteří vzpomínají na staré časy. Ono ale Chorvatsko nebylo pro Čechy zas tak levné vlastně skoro nikdy. To jen styl dovolené a naše nároky se v průběhu let změnily. Před lety většina českých turistů žila v Chorvatsku z dovezených potravin a zavařených jídel a do restaurace šla jednou či dvakrát za čtrnáctidenní pobyt. Takových českých turistů ale už s výměnou generací výrazně ubylo. Chodí se mnohem více do restaurací. Tam si každý objednává a platí sám, jak uzná za vhodné, a na co aktuálně má. Konzumace se pochopitelně může výrazně prodražit. Není to hotelové all-inclusive, kde je vše v ceně zájezdu.

Důvod k tomu vpravdě žádný není. Spíše naopak. V neklidné době je to velmi snadno dostupná, atraktivní a žádaná evropská dovolenková destinace. Především pak velmi bezpečná destinace. Na rozdíl od některých mimoevropských. I za to se pochopitelně v dnešní neklidné době, kdy nevíte, co se zítra v Asii či Africe stane, pochopitelně připlácí.

Současné celosvětové situaci odpovídá i zájem turistů o Chorvatsko. Dle mé zkušenosti jsou kvalitní apartmány na opravdu atraktivních místech za rozumné ceny několik měsíců dopředu vyprodané. S údivem čtu v některých článcích o tom, že v Chorvatsku je snad „liduprázdno“.

Opak začíná být pravdou. V našem letovisku v Dalmácii tomu rozhodně nic nenasvědčuje. O uplynulém víkendu se letovisko evidentně výrazně zaplnilo přílivem nových turistů. Zatím tu naštěstí ještě není na plážích „hlava na hlavě“, nejspíš i proto, že lidé si už zvykli trávit ve vedrech na pláži méně času a přicházejí po ránu, pak mizí a vrací se až v pozdním odpoledni.

Večer v restauraci o víkendu už bylo plno. Nevím, jak jinde, ale v našem letovisku to na údajný nezájem o Chorvatsko, který aktuálně zmiňují některé negativní články, rozhodně nevypadá.

Chorvatsko zdražilo. To je pravda. Je to zřejmé v restauracích a dalších službách. Ale kde se, prosím, nezdražilo? V Česku se s tímto jevem, bohužel, také přece potkáváme na každém kroku. Když jsem objednával jarní a letní prodloužené víkendové pobyty, pouze jeden český hotel zachoval loňské ceny. Všechny ostatní zdražily. Některé i docela výrazně. A zdražují už několik let. Od covidu.

U ubytování je to v Chorvatsku případ od případu. V zemi je tisíce drobných ubytovatelů a každý jednotlivý majitel se může rozhodnout dle vlastního uvážení. Někteří zdražili hodně, další jen málo. Jiní vůbec. Ti poslední většinou drží ceny stálým klientům. Velmi záleží také na tom, kdy si pobyt objednáte, a zda jednáte přímo s majitelem. Bez provize portálům.

Když jsem si porovnával ceny ubytování, výborně vybavený apartmán v atraktivní lokalitě v Chorvatsku nás letos vyjde levněji než například obdobný na Lipně. Mnozí Chorvaté také investují do zkvalitňování svých služeb. Pochopitelně chtějí návratnost svých investic. Podnikání není charita.

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že úroveň ubytování se v průběhu let opravdu výrazně zvedla. Avšak zároveň platí, prověřujte si aktuální ceny, porovnávejte je s jinými ve stejné oblasti. Pokud se setkáte s přemrštěnými cenami, neberte je. Rozhodně se vyplatí objednávat včas a jednat přímo s majiteli domů.

Faktem je, že gastronomie v Chorvatsku nikdy nebyla a nejspíš ani nebude na takové úrovni, jako třeba v Itálii, která je skvělou gastronomií vyhlášená. Chorvatské jídlo často nemá takovou pestrost a kvalitu. Na druhou stranu i v chorvatských restauracích se lze setkat s kulinářským zážitkem. Jen si je nutné dobře vybrat.

Komu strava v Chorvatsku nevyhovuje, jede pochopitelně do jiné země. Na druhou stranu, včera na večeři vedle nás v restauraci u vedlejšího stolu seděla italská rodina, s kterou jsme dali řeč, a vůbec nevypadala na to, že by měla s jídlem v Chorvatsku nějaký problém.

Závěrem bych rád zdůraznil, že k návštěvě Chorvatska nikoho rozhodně nepřemlouvám. Netvrdím, že v Chorvatsku je to lepší, než někde jinde. Na světě je plno krásných míst v jiných zemích. Za tento článek mně také nikdo neplatí. Není psán na žádnou objednávku. Je to pouze moje reakce. Reakce českého turisty přímo z Chorvatska na aktuální situaci a shrnutí vlastních pocitů. Důvod je jediný, vadí mi zevšeobecňování a manipulace.

Tato země a lidé, kteří v ní žijí, učitě nejsou bez chyb. Ostatně jako všude jinde. I v Chorvatsku lze jistě narazit na pochybná individua, která vás budou chtít jako turistu „oškubat“. V každém národě je určité procento takových podivných lidí.

Stejně jako všude jinde na světě tomu však lze předcházet tím, že si záležitosti předem ověřuji a prověřuji. Než objednám apartmán, než vyberu restauraci, než do ní vstoupím, než si objednám, .. V době internetu a sociálních sítí je informací dostatek. Lze se tedy nepříjemnostem vyhnout, pokud se zajímáte. To platí obecně. Nejen při dovolené v Chorvatsku.

Bohužel mám pocit, že v určité části české veřejnosti existuje negativní vnímání ke všemu cizímu. K národům kolem nás. Vidíme to na přístupu k Ukrajincům, Polákům a v neposlední řadě i Chorvatům. Někteří lidé mají pocit, že nás ostatní chtějí jen „oškubat“ a někteří politici to bohužel populisticky podporují a přiživují, protože sami jiné pozitivní téma ani nemají. Přitom, když se seznámíte s realitou, zjistíte, že mnohé je jinak.

Kupříkladu Poláci vnímají Čechy velmi pozitivně a dlouhodobě je považují za jeden ze svých nejoblíbenějších národů. Tento vřelý vztah pramení z blízkosti jazyka, sdílené slovanské kultury a oblíbenosti české kultury či piva. Poláci milují Haškova Švejka, filmy Formana, Menzela či Hřebejka. Českou pop music. Dříve Gotta či Vondráčkovou, dnes Ewu Farnou.

Naopak Češi jsou často k Polákům chladnější a mají vůči nim určité předsudky, založené hlavně na stereotypech o kvalitě potravin, silné náboženské víře a historických zkušenostech s obchodováním či spíše kšeftováním. Mnozí Češi se prostě dívají na Poláky „spatra“. Tyto představy často pramení spíše z mediálních kauz, než z opravdové osobní zkušenosti. A podobné je to také ve vztahu určité části české veřejnosti k Chorvatům.

Užijte si dovolenou, ať už míříte kamkoliv.

Zdroje: vlastní zkušenosti autora