Nejlepším poválečným ligovým střelcem je David Lafata. Zajímavostí o klubu kanonýrů je ale více

Členy Klubu ligových kanonýrů jsou také někteří fotbalisti, kteří byli ve své době vynikajícími střelci, ale dnes už se na ně zapomnělo. Především proto, že od doby, kdy hráli, uplynulo hodně času. Působili v méně známých klubech a dnes se o nich už moc neví.

Jiní svůj život po kariéře nezvládli a dostali se na okraj společnosti. Takovým případem je 67letý Petr Janečka, kdysi skvělé pravé křídlo brněnské Zbrojovky, mistr československé ligy 1978, který hrával také za pražské Bohemians a v závěru kariéry v Belgii. Je se 109 góly na 58. místě historického žebříčku nejlepších ligových fotbalových střelců. Jak se svěřil před časem v médiích, rozvedl se, propadl alkoholu, hrál automaty, sázel, skončil na ulici, byl ve vězení, uvažoval o sebevraždě. Takto dopadl fotbalista, který hrál také před 107 tisíci diváky proti brazilskému národnímu týmu. Zápis utkání z března 1982 Brazílie - Československo 1:1. Střelci branek: Zico - Janečka.

Problémy měl i další skvělý útočník československého národního týmu. Shodou okolností také pravé křídlo, Janečkův reprezentační předchůdce, útočník bratislavského Slovanu, dnes 74letý Marián Masný , mistr Evropy z Bělehradu 1976 a bronzový medailista z Eura 1980, který je na 71.místě se 103 brankami. Také z něj se stal dle informací médií z podobných důvodů před lety bezdomovec.

Takových případů ale naštěstí není více. Přibližme si tedy raději především to pozitivní, co s Klubem ligových kanonýrů souvisí. Pojďme si připomenout, co vlastně Klub ligových kanonýrů je. Kdo je na předních místech historického žebříčku. Jaká další zajímavá jména a příběhy v něm lze objevit. Kdo patří mezi čekatele na místo v tomto prestižním klubu, do kterého se členství nedá koupit za žádné peníze. Dá se jedině vystřílet góly v prvoligových utkáních. A také, kdo se do tohoto elitního klubu jen těsně nedostal.

Klub ligových kanonýrů je společnost českých a československých fotbalistů, kteří vstřelili alespoň 100 prvoligových gólů. Byl vytvořen na základě soutěže, která byla vyhlášena v roce 1972 týdeníkem Gól. Od roku 2016 má nad klubem záštitu Fotbalová asociace České republiky (FAČR). V současnosti má klub 74 členů, z nich už bohužel část nežije.

Pravidla se několikrát změnila. Původně se počítaly pouze góly v československé nejvyšší soutěži od roku 1925. Poté proběhlo několik změn. Od roku 2016 platí nová pravidla, dle kterých se počítají góly dosažené v nejvyšší ligách celého světa. Tím se některým střelcům, kteří v minulosti působili v zahraničí, navýšil počet vstřelených branek. Jiní se do klubu díky tomu nově dostali.

Podle současných pravidel se může stát členem klub Fotbalista s českým občanstvím, který vstřelí minimálně 100 gólů v nejvyšších soutěžích v Česku či Československu nebo v zahraničí. Takových je většina.

Dále také fotbalista s československým občanstvím (před rokem 1993), který vstřelí minimálně 100 gólů v nejvyšších soutěžích v Česku či v Československu nebo v zahraničí. Podmínkou je, aby většinu z těchto gólů vstřelil v československé nebo v české lize nebo aby reprezentoval Československo. Takovými členy jsou například Jozef Adamec, Pavol Diňa, Lubomír Luhový a Adolf Scherer. V této kategorii už noví členové nepřibývají.

Členem klubu může být také cizinec (nositel jiného občanství), který dosáhl nejméně 100 branek v české nebo československé lize. Takovým je v současném žebříčku jediný - Raymond Braine, Belgičan, který hrával v letech 1930-36 za pražskou Spartu, za kterou dal 120 ligových gólů, což ho řadí na 45. místo historického žebříčku. Nedá se příliš předpokládat, že by se nějaký další cizinec do klubu dostal. Pokud se takový výjimečný střelec ze zahraničí v české lize objeví, dříve či později zamíří do nějaké velké evropské ligy. Jako například svého času Edin Džeko.

První místo historického žebříčku patří již od začátku ankety legendárnímu slávistickému ostrostřelci Josefu „Pepi“ Bicanovi. Pouze se u jeho jména několikrát upravoval počet gólů, jak se měnila pravidla. Nyní u jeho jména platí údaj 447 branek. Z toho 417 za Slavii a 30 za Vítkovice. Bicanovi se tedy v KLK stále nepočítají předválečné góly, které vstřelil v rakouské lize za Rapid a Admiru Vídeň. Bicanovi nejlepší roky sebrala válka.

Za Československo na světovém šampionátu nikdy nenastoupil. Hrál na něm pouze jako mladík v dresu Rakouska v roce 1934 (4. místo). Po válce o něj měl velký zájem italský Juventus Turín, ale Bican lukrativní nabídku odmítl. Známí velkopodnikatelé ho varovali, že v Itálii hrozí nástup komunismu. Přišel Únor 1948, Bican o majetek přišel, ze Slavie ho vyhodili a na čas skončil dokonce jako dělník u krumpáče a lopaty.

Pepi Bican zemřel v roce 2001 v 88 letech. Je pochován na Vyšehradě.

Druhým v pořadí je Bicanův spoluhráč a „dvorní nahrávač“ Vlastimil Kopecký, vicemistr světa z roku 1934, který byl také sám vynikajícím střelcem. Všech 252 branek vstřelil za pražskou Slavii, za kterou hrál od roku 1932 do roku 1950. Byl jedním z nejtechničtějších fotbalistů české historie. V anketě italského listu La Gazetta dello Sport z roku 1939 byl označen za nejlepšího krajního záložníka Evropy. Vlastimil Kopecký zemřel na srdeční selhání při utkání Staré gardy Slavie v Hlinsku v roce 1967 v 54 letech.

Třetím v pořadí je dnes teprve 43letý David Lafata. Ten má na kontě 204 ligových gólů, 88 v Jablonci, 83 ve Spartě, 27 v Českých Budějovicích a 6 v Austrii Vídeň. David Lafata je nejlepším střelcem poválečné historie. Převzal toto žezlo po Václavu Daňkovi. Debutoval v české lize v 17 letech a 10 měsících za českobudějovické Dynamo v roce 1999. Tým tehdy vedl Pavel Tobiáš a hráli v něm například Jukl, Lengyel, Drobný, Drahorád či Vozábal. Na oslnivou kariéru to zpočátku vůbec nevypadalo.

V prvních dvou ligových sezonách nevstřelil v lize ani jeden gól! Na ten si musel počkat až do 4. kola sezony 2002/03, přesně do 26.srpna 2002, kdy Dynamo hostilo ostravský Baník. David Lafata se konečně po 32 zápasech trefil, a to hned dvakrát! Dynamo vyhrálo 2:1. Pak už to „šlo samo“. Poslední ligový gól vstřelil 4. května 2018 v duelu se Zlínem (2:1). Rudý dres s ním tehdy oblékli například Nita, Kaya, Štětina, Frýdek, Stanciu, Kanga, Plavšič, Šural či Costa. Tým Sparty vedl Pavel Hapal.

Čtvrtým nejlepším ligovým střelcem historické tabulky je dnes už pro většinu lidí zapomenuté jméno - Antonín Hájek. Mimořádně talentovaný fotbalista, který vstřelil všechny prvoligové branky za SK Plzeň v předválečných a válečných letech. Jubilejní 100. ligovou branku vstřelil už v 23 letech. Zajímavé je, že nikdy nepřestoupil do Sparty či Slavie a také nikdy nenastoupil v dresu československé reprezentace. Kariéru mu přibrzdila 2. světová válka a také častá zranění. Později hrál nižší soutěže. Zemřel v roce 1983 v 67 letech.

Na pátém místě je druhý nejlepší střelec poválečné historie, dnes 64letý Václav Daněk. Na kontě má 196 gólů. Nejvíce za ostravský Baník (98). Hodně branek (83) vstřelil také v rakouské lize v dresu Tirolu Innsbruck, kde roky úspěšně působil. Dvanáct gólů nasázel na vojně v Dukle Praha a tři přidal ve francouzské lize za Le Havre.

V lize debutoval v 18 letech a 7 měsících v pražském Edenu 11. srpna 1979 proti Slavii. V dresu Baníku tehdy nastoupili například Michalík, Vojáček, Radimec, Rygel, Antalík, Lička, Knapp. Tedy vesměs ještě hráči ze slavné mistrovské sezony 1975/76. Mladý Daněk se mezi nimi neztratil a při svém debutu hned vstřelil gól. I tak Baník prohrál 3:1, když branky Slavie stříleli Dušan a Peter Herdové a František Veselý. Poslední ligový gól vstřelil v sezoně 1994/95 v dresu Innsbrucku, kam se vrátil z Francie.

O šesté místo historického pořadí se dělí dva sparťani. Tím prvním je Oldřich Nejedlý. Výborný technik a střelec, který nejčastěji hrál levou spojku. Ze 180 gólů nasázel většinu za Spartu (162), jen malou část za Rakovník (18), kde hrál v závěru své kariéry. Nejedlý patřil k nejlepším českým fotbalistům 30. let 20. století. Je vicemistrem světa z Itálie 1934, kde se stal s pěti góly také nejlepším střelcem šampionátu. Zemřel v roce 1990 v 80 letech.

Dnes 51letý Jan Koller, druhý muž, který se dělí o 6.místo historického žebříčku střelců, také prošel Spartou, ale legendou jako Nejedlý se tam nestal. Svoji kariéru naplno rozvinul až v cizině. Ligové góly střílel v šesti zemích. Nejvíce branek vsítil za bundesligový Dortmund (59), dále v Belgii za Lokeren (44) a Anderlecht (42), v ruské lize za Samaru (16), ve francouzské lize za Monaco (12), v české za Spartu (5) a německé za Norimberk (2).

První ligový gól dal ve svém třetím startu v květnu 1995. Sparta v malém pražském derby v Ďolíčku vyhrála 1:2. Koller v 70.minutě utkání rozhodl, když na hřiště přišel jen o dvě minuty dříve místo Pavla Nedvěda. Za Spartu nastoupili například také Kouba, Horňák, Chovanec, Mistr, Vonášek, Svoboda, Lokvenc a Siegl. Mužstvo vedl Josef Jarabinský. Tým však nováčka Kollera příliš nepřijal a ten brzy putoval do belgického Lokerenu, kde se „odpíchnul“ k velké kariéře. Poslední prvoligový gól vstřelil Jan Koller při svém angažmá v ruské Samaře o čtrnáct let později.

K prvnímu ligovému gólu se váže velmi populární rozhovor Jana Kollera, kterému se už dnes sám směje:

Na osmém místě je další sparťan. Podobně jako Nejedlý či Lafata, je to legenda klubu, dnes 55letý střední útočník Horst Siegl. Celkem má započítáno 176 gólů. Nejvíce pochopitelně za Spartu (128), dále 25 za Příbram, 11 za Most, 5 za plzeňskou Viktorii. Zajímavostí je, že Siegl vstřelil všechny své góly v československé či české lize.

V roce 1996 krátce hostoval v německém 1. FC Kaiserslautern, ale vydařené angažmá to nebylo. Server Sportbild.de Horsta Siegla dokonce v minulosti zařadil mezi padesát nejhorších posil v historii ligy. Německý klub byl tehdy v krizi. Ale Sieglovi se nedařilo a v lize nedal ani gól. Kaiserslautern spadl a on se vrátil zpět do Sparty. Nakonec se německému klubu vyplatil alespoň tím, že mu gólem v prodloužení pomohl do finále Německého poháru.

Na devátém místě je František Kloz, legenda kladenského fotbalu, kde je po něm pojmenován i místní stadion. Ze 175 gólů jich dal 172 za Kladno a jen tři za pražskou Slavii. Fotbalista, který to zkoušel v obou pražských „S“, ale nezvykl si tam. V kladenském dresu vždy mimořádně ožil a válel „jako z partesu“.

František Kloz příkladně bojoval nejen na hřišti, ale také v životě. Koncem války proti Němcům. S průstřelem byl převezen do lounské nemocnice. Vážně zraněnou nohu si však nechtěl nechat amputovat. Nedokázal si představit život bez fotbalu. Zemřel 13. června 1945 ve 40 letech. Celý příběh popsal známý spisovatel Ota Pavel v povídce „Poslední zápas Františka Kloze“.

První desítku historického pořadí uzavírá ostravský Miroslav Wiecek se 174 góly. Všechny vstřelil v dresu Baníku Ostrava, s kterým spojil svůj fotbalový život. Odehrál za něj 325 ligových utkání a patří tak k největším legendám klubu. V reprezentaci se nikdy neprosadil. Odehrál pouze jedno přátelské mezistátní utkání v roce 1953, kdy mu bylo necelých 22 let. Československo tehdy prohrálo na Strahově s velmi silným Maďarskem 1:5, v jehož sestavě nastoupili například Grosics, Boszik, Hidegkuti a zejména Ferenc Puskas, který potom roky válel za madridský Real. Maďaři se stali o pár měsíců později vicemistry světa. Wiecek se do sestavy národního týmu už nikdy nedostal. Zemřel v roce 1997 v 65 letech.

Dvanáctý je se 170 trefami Josef Adamec, který vstřelil 138 gólů za Trnavu, 17 za pražskou Duklu, kde vojákoval, a 15 za bratislavský Slovan. Pamětníci vědí, že měl vynikající levačku, byl to pan střelec a také diskutér a provokatér. Temperamentní byl později i jako trenér. Vedl několik klubů a také slovenskou reprezentaci. V památném přátelském zápase proti Brazílii 23. června 1968 vstřelil hattrick. Byl dlouho jediným hráčem, kterému se to podařilo. K Adamcovi se přidal až o čtrnáct let později na mistrovství světa ve Španělsku Ital Paolo Rossi. Jozef Adamec zemřel v roce 2018 v 76 letech.

O šestnácté místo se dělí dnes 56letý Pavel Kuka a 63letý Radek Drulák shodně se 153 góly. Oba vicemistři Evropy z roku 1996, kde Kuka patřil do základní sestavy a Drulák mezi střídající hráče. Pavel Kuka dal nejvíce gólů (94) za Slavii, jejímž je odchovancem a dnes už klubovou legendou. Na slavnostním galavečeru v Obecním domě v roce 2017 se stal vítězem ankety slávistických fanoušku o nejlepšího slávistického fotbalistu historie. Další góly střílel v Bundeslize, a to hlavně za Kaiserslautern. V současnosti působí jako manažer agentury, která zastupuje hráče.

Útočník Zdeněk Nehoda patří bezesporu mezi největší poválečné osobnosti českého fotbalu. Má na kontě úctyhodných 90 reprezentačních startů. Nasbíral je v době, kdy se tolik mezistátních zápasů jako dnes nehrálo. Mistr Evropy z Bělehradu 1976 hrál v době, v jaké hrál, a tak v nejlepších letech do ciziny nesměl. Počítá se mu tak 145 gólů z československé ligy, když plných 124 jich dal za pražskou Duklu. V historické tabulce mu patří 21.místo. Dnes 72letý Zdeněk Nehoda působil dlouhé roky jako hráčský manažer. Zastupoval také například Pavla Nedvěda. Vedení agenturu už převzali synové.

Bohatý výčet klubů má na 23. místě dnes 43letý Milan Baroš. Vítěz Ligy mistrů s Liverpoolem a majitel bronzové medaile z Eura 2004 vstřelil celkem 141 ligových branek. Nejvíce za mateřský Baník (45), v Česku střílel góly také za Mladou Boleslav a Liberec. V Anglii za Liverpool a Aston Villu. Ve Francii za Lyon a v Turecku za Galatasaray a Antalyaspor.

Na 25.místě je dnes 76letý Antonín Panenka se 139 góly. Mistr Evropy 1976, jenž rozhodl finále svým „vynálezem“, penaltovým „dloubákem“, kterému se dodnes po celém světě říká „panenka“. V klubu „stovkařů“ původně nebyl. V československé lize vstřelil „jen“ 76 branek za pražské Bohemians. Později, po úpravě pravidel, mu byly započítány také góly v rakouské lize v dresu Rapidu Vídeň. Tam odešel až v 32 letech, kdy ho československé socialistické orgány konečně legálně pustily. Za pět sezon v rakouské nejvyšší soutěži nastřílel jako ofenzivní záložník úctyhodných 63 gólů. Stal se tak zpětně po právu členem KLK. V roce 2020 prodělal těžkou formu covidu. Ležel ve vážném stavu na jednotce intenzivní péče, ale jeho organismus to naštěstí zvládl.

O 33. místo žebříčku se dělí se 130 brankami s dalšími dvěma fotbalisty Jiří Křižák, který většinu gólů (107) vstřelil v dresu ostravského Baníku. Patří mezi legendy slezského klubu. K jeho jménu se váže jedna úsměvná historka s Pepi Bicanem. Kdo ho osobně poznal, ví, že měl rád, když pivo bylo patřičně vychlazené, což v dřívějších dobách na Moravě a ve Slezsku nebylo pravidlem. Jednou prý Jiří Křižák pozval Pepiho do jakési restaurace na pivo, že tam je zaručeně ledové. Když Pepi ochutnal, spokojený nebyl. Od té doby málo vychlazenému pivu říkal „křižák“. Dlouhé roky pak někteří fotbalisti staré gardy Slavie Pepiho škádlili dotazy, když se napil piva, jestli je to „křižák“. Další zmínka o Jiřím Křižákovi bohužel už tak veselá není. Zemřel v roce 1981 v 56 letech při dopravní nehodě.

Často slýcháme, že to jsou jen takové „hospodské kecy“ těch, co toho moc nenahráli, ale v tomto případě je opak pravdou. V klubu „stovkařů“ jsou také dva bývalí vynikající útočníci a střelci, a také letití kritici poměrů v českém fotbalu. Shodou okolností oba prošli Duklou Praha, dokonce v ní hráli část kariéry i společně v útoku. Oba také působili ve Francii, ale v jiné době a jiných klubech.

Dnes 62letý Milan Luhový je se 143 góly na 22.místě žebříčku. Góly střílel za bratislavský Slovan, španělský Gijón, řecký PAOK Solun, francouzský AS Saint-Étienne a belgický Sint Truiden. Členem klubu je i jeho mladší bratr Ľubomír Luhový na 60. místě se 108 góly. Ladislav Vízek je na 39. místě se 126 přesnými zásahy. 115 gólů vstřelil za pražskou Duklu, 11 za francouzský Le Havre. O „básníkovi z Julisky“, který se v těchto dnech dožívá životního jubilea 70 let, jeho fotbalové kariéře a životě, jsem psal nedávno obsáhle v jiném článku.

Zajímavé jméno je na 30. místě historického pořadí. Pro mnohé dnes už neznámé – Jiří Sobotka. Člen týmu československých vicemistrů světa z Itálie 1934. Útočník Slavie hrával také ve válečných letech v Chorvatsku za Hajduk Split a později ve Švýcarsku, kde už zůstal a poté působil roky také úspěšně jako trenér. Moc se dnes už asi neví, že byl vnukem světoznámého hudebního skladatele Antonína Dvořáka. Jiří Sobotka zemřel v roce 1994 v 82 letech.

Mnozí mladší fotbaloví fanoušci možná ani netuší, že „stovkařem“ je také současný trenér národního týmu, dnes 61letý Ivan Hašek. Na 54.místě historické tabulky má evidováno 112 gólů. Fotbalový univerzál, bývalý kapitán reprezentace a čtvrtfinalista MS 1990 jich nejvíce vstřelil za pražskou Spartu (63), sedm jich přidal ve francouzském Štrasburku a 42 ve dvou klubech japonské nejvyšší soutěže. První ligový gól dal za Spartu v prosinci 1981 proti Trnavě (3:0). Bylo mu osmnáct let a v rudém dresu s ním nastoupili například Stárek, Kotal, Straka, Caudr, Chovanec, Griga či Slaný. Tým vedl Dušan Uhrin starší.

Dnes 48 letý Stanislav Vlček je se 106 góly na 64.místě. Současný vedoucí ligového týmu Slavie střílel ligové branky v Česku, Rusku a Belgii. Nejvíce jich vsítil za pražskou Slavii (44) a olomouckou Sigmu (42). Jeho největším úspěchem kariéry byly však góly, které se mu do klubu kanonýrů nepočítají, nebyly totiž ligové. Ale jemu to jistě nevadí. Vstřelil je v zápasu třetího předkola Ligy mistrů s Ajaxem Amsterdam na pražském strahovském stadionu. Slavia díky dvěma Vlčkovým přesným trefám tehdy postoupila poprvé ve své historii do Ligy mistrů.

Na 69. místě je se 104 přesnými trefami, které se mu povedly v české a slovenské lize dnes 47letý Jan Nezmar, bývalý sportovní ředitel pražské Slavie. Schopný manažer, který však před pár lety přiznal, že „jezdil na oranžovou“. Za liberecký Slovan vstřelil nejvíce prvoligových gólů (62). Dvacet čtyři gólů dal ve slovenské lize za Ružomberok. Zbytek za Slovácko a Opavu. Do profesionálního fotbalu se po letech vrátil. Působí nyní jako generální ředitel Slovanu Liberec, kam ho přivedl nový majitel Ondřej Kania.

Zatím posledním fotbalistou, který do klubu vstoupil je 36letý Jakub Řezníček z pražské Dukly. Na podzim minulého roku se do nejvyšší českého soutěže vrátil z brněnské Zbrojovky i proto, aby se do klubu kanonýrů ještě prostřílel. Povedlo se to. Jubilejní trefu zaznamenal v 67. minutě utkání s Pardubicemi.

Svých zatím 100 ligových tref má příbramský odchovanec rozděleno do osmi týmu české ligy (Brno, Mladá Boleslav, Příbram, Teplice, České Budějovice, Plzeň, Olomouc, Dukla). V lize nastoupil osmkrát také za pražskou Spartu, ale gól v jejím dresu nevstřelil. Nejvíce jich dal za Brno (39). Symbolický záznam, po jedné brance, má také ze slovenské a belgické ligy. Řezníček se připravuje s Duklou na jarní část sezony. Je tedy pravděpodobné, že další góly ještě přidá a v žebříčku se posune trochu směrem nahoru.

Druhým stále aktivním fotbalistou na prvoligové úrovni, který už je členem klubu kanonýrů, je útočník Tomáš Pekhart. Aktuálně na 56. místě se 110 góly, které nastřílel v Česku, Německu, Řecku, Izraeli, Turecku a Polsku. V současnosti je hráčem varšavské Legie. V 35 letech ale už místo v základní sestavě nemá. V jedenácti startech probíhající sezony se gólově neprosadil.

Velmi zajímavých jmen je v prestižním klubu mnoho. Mezi „stovkaře“ patří také slavné slávistické levé křídlo, Antonín Puč (123 gólů). Vstřelil gól ve finále MS 1934 proti Itálii. Hrál také na MS 1938 ve Francii. Zemřel v roce 1988 v 80 letech. Členem klubu kanonýrů je také útočník Sparty, Slavie, Bohemians a Motorletu Jiří Pešek (151 gólů), vynikající střelec, technik a driblér. Jako trenér působil ve Finsku, Indii, na Islandu a v Jemenu. Zemřel v roce 2011 v 83 letech. O 18. místo se s ním dělí slovenský střelec Adolf Scherer (151 gólů), vicemistr světa z Chile 1962, který střílel góly za bratislavské a košické kluby, a také ve francouzské lize. Ve Francii zůstal i po kariéře a v roce 2023 tam v 85 letech zemřel.

Maďarsko-slovensko-španělský „světoběžník“ Ladislav Kubala (167 gólů), obdivovatel Pepi Bicana, je na 14. místě pořadí. Reprezentoval také sedmkrát Československo a dal šest gólů. Ve svém výčtu má hlavní porci ligových gólů (131) v dresu slavné FC Barcelony. V éře před Lionelem Messim, při stém výročí existence FC Barcelony v roce 1999, ho fanoušci zvolili nejlepším hráčem klubu v jeho dosavadní historii. Byl také trenérem „Barcy“ i španělské reprezentace. Zemřel v roce 2002 v 74 letech.

Mezi „stovkaři“ je také vicemistr světa z Chile 1962 Josef Kadraba. Na 47. místě má evidováno 118 branek. Nejvíce (55) za Kladno, další střílel v dresech Slavie, Liberce, Tankisty a Sparty. Za bývalého režimu bylo jeho jméno tabu, neboť se po roce 1968 nevrátil z pracovního pobytu a zůstal v rakouské emigraci. V nepřítomnosti byl odsouzen na dva roky odnětí svobody. Po revoluci rád do vlasti znovu jezdil. Zemřel v roce 2019 v 85 letech.

Do klubu kanonýrů patří po právu také sparťanská legenda, útočník Václav Mašek (123 gólů). Dnes 83letý vicemistr světa z Chile 1962. Na tomto šampionátu hned v první minutě utkání s Mexikem vstřelil gól, který byl pak dlouho nejrychleji vstřelenou brankou v utkáních světových šampionátů. Ve Spartě působil později také jako funkcionář. Byl při zaměstnání též trenérem v nižších pražských soutěžích.

Je jedním z těch, kteří dokázali při vrcholovém fotbalu vystudovat vysokou školu. Je inženýrem (strojařem), jako například Jan Nezmar nebo Werner Lička. Ivan Hašek a Zdeněk Nehoda jsou zase doktoři práv. Václav Mašek po skončení fotbalové kariéry přes 30 let pracoval v Patentovém úřadu ČR. Zajímavostí je, že umí hrát na harmoniku.

Nelze zapomenout ani na další kdysi slavné útočníky a obávané střelce. Na brněnskou legendu, mistra ligy 1978 a později dlouholetého funkcionáře klubu Karla Kroupu (118 gólů), Nejlepšího fotbalistu Československa roku 1977. Dnes 74letý Karel Kroupa byl v roce 2013 v hlasování fanoušků, sportovních novinářů a historiků zvolen Zbrojovákem století.

Plzeňský Stanislav Štrunc, který střílel góly i za pražskou Duklu, na stý gól čekal více než rok. Vstřelil ho v květnu 1977 v předposledním ligovém zápase kariéry v 34 letech. Zemřel v roce 2001 v 59 letech.

Ostravská legenda, útočník Verner Lička, dala zase všech 103 branek v dresu Baníku. Dnes 70letý Verner Lička je držitelem zlaté olympijské medaile z Moskvy 1980 a bronzu z Eura v témže roce. Později působil jako trenér v české a polské lize. A jako asistent u národního „A“ týmu. Vedl také reprezentaci U21.

Členy klubu kanonýrů jsou také bývalí vysocí letenští „snajpři“ Stanislav Griga, Tomáš Skuhravý a Vratislav Lokvenc. Dnes 59letý „Bomber“ Tomáš Skuhravý (133 gólů), hrdina italského MS 1990, žije dlouhodobě v Janově, kde působil v letech 1990-95 jako hráč místního FC (57 ligových gólů). Má tam fotbalovou školu pro děti a působí také jako televizní expert v místním televizním studiu.

Dnes 63letý Stanislav Griga (141 gólů), účastník MS 1990, pětinásobný mistr ligy se Spartou, hrával také v Rapidu Vídeň a Feyenoordu Rotterdam. Později působil jako trenér ve slovenských klubech a u tamního národního týmu. V Česku trénoval nepříliš úspěšně Spartu a žižkovskou Viktorii.

Vratislav Lokvenc (136 gólů) má také pět titulů se Spartou, k tomu po jednom s rakouským Salcburkem a švýcarskou Basilejí. Nejvyšší soutěž hrál také v Německu. Dvakrát se zúčastnil Eura (2000 a 2004 - 3.místo) a jednou MS (2006). V roce 2008 Českem otřásla zpráva, že bývalý hokejový reprezentant Ladislav Lubina zabil při autonehodě 61 letého otce Vratislava Lokvence a z místa činu utekl. Údajně kvůli požití alkoholu. Od soudu Lubina překvapivě odešel jen s podmínkou, čtyřletým zákazem řízení a také povinností odškodnit Lokvencovu rodinu částkou 500 tisíc korun. Lubina zemřel v roce 2021 v 54 letech (nádor mozku). „Můžu říct jen to, že boží mlýny melou. Trvalo to, ale melou. Víc to komentovat nechci,“ uvedl k tomu tehdy Vratislav Lokvenc.

Mezi „stovkaře“ jsou také dva záložníci, kteří hráli v 70. a 80. letech. Tím prvním je dnes 74letý Přemysl Bičovský (130 gólů) z Teplic, který hrál ligu také za Duklu (vojna) a v letech 1977 - 83 za pražské Bohemians. První ligový gól dal ještě před osmnáctými narozeninami v květnu 1968 za Sklo Union Teplice v Plzni. A byl to gól vítězný. S vršovickými Klokany získal v roce 1983 památný mistrovský titul.

Vzrůstem menší fotbalista, avšak s velmi dobrou hrou hlavou, který kromě nadprůměrného zakončení vynikal výbornou kondicí a čtením hry. Vstřelený počet branek je obdivuhodný tím spíš, že většinu kariéry hrával záložníka, někdy také stopera. V československé lize má úctyhodných 434 ligových utkání. Góly dával v závěru kariéry také v rakouské nejvyšší soutěži, kam ho tehdejší socialistické úřady pustily až v 33 letech. Byl dlouhodobě členem národního týmu. O evropské zlato z Bělehradu 1976 přišel vinou zranění.

Druhým je „Bača“ Peter Herda (110 gólů). Dnes 68letý záložník, pocházející jako jeho starší bratr Dušan (a také třeba Ladislav Jurkemik) z malé slovenské dědiny Jacovce, byl nositelem velkého talentu. Měl vynikající přihrávku i kličku a také přesnou a tvrdou střelu. Góly střílel hlavně ve Slavii (79), za kterou dal první ligový gól už před dovršením osmnácti let, ale také v bratislavském Slovanu, RH Cheb a v závěru kariéry v belgickém Charleroi.

Mezi kanonýry patří také ofenzivní záložník či útočník, jehož kariera je spojena zejména s Libercem a bundesligovým Hannoverem. Dnes 48letý Jiří Štajner (106 gólů), účastník MS 2006, je dvojnásobným mistrem ligy se Slovanem Liberec a také jednou s pražskou Slavií.

Členem klubu kanonýrů je také dnes už slávistická legenda Milan Škoda (123 gólů), trojnásobný ligový mistr se Slavií, účastník Eura 2016. Ten vstřelil stý gól až při angažmá v tureckém Rizesporu, kde o tom nikdo pořádně ani nevěděl. Oficiálního blahopřání a oslavy se dočkal až po návratu v pražském Edenu. Dnes 39 letý Milan Škoda je stále ještě hráčem slávistického „B“ týmu, kde pomáhá mladým fotbalistům. Na podzim nastoupil do devíti druholigových utkání a vstřelil jeden gól.

V druhém dílu povídání o Klubu ligových kanonýrů se budeme věnovat čekatelům. Tedy fotbalistů, kteří by se v dohledné době mohli stát členy tohoto elitního klubu. A také se podíváme na ty, kteří se členy nestali a skončili těsně před branami klubu. Jsou mezi nimi opravdu některá velmi zajímavá jména. Zejména jedno je hodně překvapivé. Stejně jako skutečnost, jak málo mu do klubu chybí.

Zdroje: Wikipedia, statistiky Livesport, statistiky CS Fotbal, statistiky Klubu ligových kanonýrů + vzpomínky autora